NZ: Den 69 – Hidden Falls Hut – Te Anau

Sobota 10. února 2018
Chata byla plná k prasknutí, všech 12 matrací bylo obsazených. Ale nikdo nechrápal, takže jsem se vyspal docela dobře. První vstává Ester někdy o půl sedmé a pak já o tři čtvrtě na sedm.
Vyrážím v 7:25. Dneska to bude snadné. Jdu pouze na začátek stezky k parkovišti asi 10 km. Je to velice rovná a rychlá cesta. Za hodinu dojdu Ester a asi v 9 jsem u auta. Mám náskok, tak se jdu ještě podívat na blízký vodopád. Teda blízký výhled na vodopád. Ukazuje se totiž, že vodopád je sice hezký, ale hodně v dálce a nejde se k němu dostat. Takže to je trochu slabota.
Pak se vykoupu v křišťálově čisté řece a můžeme vyrazit.
Jedeme prve na hlavní silnici, kde doleva na jih je to asi hodinu do Te Anau a doprava na sever vede silnice až k Milford Sound – hlavní atrakci v okolí. Je to takový úzký záliv s prudkými svahy hor všude okolo. Byl jsem poučen, že ve skutečnosti to není sound, ale fjord. Sound by byl vytvořen řekou a fjord je vytvořený ledovcem. Jedeme tam. Trvá to ještě asi hodinku. Cesta je to krásná. Prve se stoupá až do 800 m a pak se vjede do 1200m dlouhého tunelu a klesá se až k moři. Jsme tu relativně brzo, ale k tak jsou tu mraky turistů, je to šílený. Nejbližší parkoviště už je plné, musíme trochu zpět.
Většina lidí si tu zaplatí cestu lodí podél fjordu. Základní vyjížďka trvá hodinu a půl. My nic domluveného nemáme a takhle narychlo je to drahé.
Dáme si něco na zub v kavárně a pak se s pár zastávkami vracíme zpět až do Te Anau, kde se nechám vyhodit. Ester pokračuje domů do Dunedinu. Nakonec mi přišlo, že ta cesta mezi Te Anau a Milford Sound byl větší zážitek než Milford Sound samotný. Ale jasně, kdybychom měli vyjížďku lodí, tak by to asi bylo jiné.
Zjišťuju, že David a Lauren jsou taky zrovna v Te Anau, akorát v jiném hostelu – jsou v YHA. Všechny hostely jsou plné k prasknutí. Na mě zbylo kempovaní na trávě u hostelu Lakefront Backpackers.
D+L si včera zaběhli Kepler Track – 60 km. Trvalo jim to přesně 8 hodin včetně pauz. Slušné. Zítra jedou do Queenstownu, tak mě hodí aspoň kus cesty a dál budu stopovat.
A tímto pro mě pěší turistika na Novém Zélandu končí. Užil jsem si toho až až. A překonal jsem kulatou hranici 2000 km, což je fajn. Když jsem před pár týdny došel na konec stezky v Bluffu, měl jsem celkem ujito 1663 km. To znamená, že jsem pak ještě ušel dalších 347 km. Samozřejmě to bylo už mnohem pomalejší tempo než předtím, ale i tak to jde.
Dalších pár dní stravím v Dunedinu, odkud se 14. února přesunu do Aucklandu a pak 16. konečně odletím domů.
11 km, stoupání 202 m. Celkem 2010 km.