Pátek 29. září 2023

Budím se v noci zase mockrát. Po šesté mám pocit, že už asi spát nebudu. Ale ještě polehávám a v 7 si chvíli čtu a pak asi 7:30 vstávám. Francouzi už snidají. Já snídám taky. A pak balím a v 8:12 vyrážím. 

Francouzi mě včera navnadili, když mi řekli, že byli na vrcholu Barrhorn (3600 m) a nebyl tam sníh. Je to na hřebenu, na kterém je i sedlo Schölijoch (3300 m), které potřebuju překonat. No takže prve vylezu na vrchol a pak přetraverzuju do sedla. 

Je dneska trochu oblačno. Snad z toho nebude pršet. Začínám stoupat. Na vrchol je to 1100 m. Kupodivu je celkem teplo, skoro si říkám, jestli nebylo zbytečné si dnes obléct dlouhé kalhoty (ale nahoře budu ještě rád). Mám pocit, že mi to do kopce moc nejde. Ale to je celkem klasika, že mi chvíli trvá, než se rozehřeju. A není to vyloženě hrůza – pořád je to aspoň těch 600 m/hod. 

Tak pořád stoupám a stoupám, až jsem na vrcholu. Trvalo mi to 2 hod 3 min. To by šlo. Mraky mezitím zmizely, ale docela tu pofukuje chladný vítr. Je tu jeden Němec, co stanoval o kus níž, respekt. Tak trochu kecáme a kocháme se výhledy, kterým dominuje Weisshorn (4500 m). 

Svačím a oblíkám si další vrstvy, protože je fakt kosa. Pak si dávám ještě rukavice a vyrážím dolů. Po chvilce odbočím na traverz směrem k sedlu. 

V sedle Schöllijoch jsem v 11:10. Teď jsem zvědav, co bude následovat. Má to být obtížné. A taky že jo.

Musí se prve slézt taková skála. Jsou tu lana a kramle a žebříky. Opatrně se spouštím dolů. Nejvýživnější je konec. Jsou tu prve dva žebříky navazující na sebe. První je pevný, druhý se různě kýve a na jeho konci je připevněný závěrečný žebřík, tentokrát užší. Tento poslední žebřík už jen volně visí v prostoru a je různě zohýbaný, asi od padajících šutrů, nevím. Na jeho konci člověk ještě pořád není na zemi. Pokračuje lano s oky, možná na nohy? Já jsem se ale spustil dolů a nohama už jsem šoupal po strmém ledovém svahu. Tady totiž začíná ledovec, který je třeba překonat. Když skončí lano, tak to zdaleka není rovná půda pod nohama, ale nějak už se dá dostat o kus níž na rovnější terén. 

Následuje sestup po ledovci. Trhlin je jen pár a jsou vidět, takže je obcházím. Sníh tu není, takže to trochu klouže. Naštěstí jsou tu různé kameny a kamínky. 

V 11:40 se konečně dostanu na okraj ledovce na pevnou zem. Převlíkám se do kraťasů a pokračuju dál. Terén je pořád dost náročný. Teď jsou to velké šutry, mezi kterými přeskakuji. 

Postupně se terén i stezka lepší, až se ve 12:26 ocitnu u chaty Topali (2500 m). Tady dávám velkou obědovou pauzu. 

Co dál? Mohl bych proste jít nejkratší cestou do údolí, kde mám zamluvený hotel. Anebo můžu pokračovat doleva na další sedlo a odtud se pak napojit na standardní stezku, po které jsem měl jít původně. Ano, to udělám!

Na rozcestníku píšou, že do sedla Wasulicke (3100 m) to bude 3:30 a do Jungu na lanovku to bude 5:45. Fakt mi není jasný, jak by mohlo vylézt 480 m trvat 3 a půl hodiny. Ok, možná to bude náročný terén a nebude to jen rovnou nahoru, ale i tak. Počítám, že to bude max 1,5 hod. 

Pustím se do toho. Je to skutečně celkem náročné, hodně mezi šutry a tak. V sedle jsem ve 14:30, trvalo mi to tedy 1 hod 10 min. Mám radost, že teď už nebudu muset stoupat. Ovšem sestup nebude jen tak. Prve je tu opět pasáž s lany. Ta je celkem fajn a netrvá moc dlouho. Ovšem pak následuje hodně dlouhá šutrová pasáž. A mně to jde a baví mě to! Mám pocit, že letím! Zároveň se samozřejmě těším, až to skončí a začne normální cestička. 

Klesám a klesám, až jsem v Jungu u lanovky. Je 16:02. Takže to od chaty bylo ani ne 3 hodiny. 

Představa, že nasednu na lanovku a za pár minut jsem dole, není špatná. Ale to si nechám na důchod. Teď mi nezbývá, než těch zbývajících 1000 metrů slézt po svých. 

Je to hezká cestička. Akorát už je to dnes celkem dlouhé a už se těším, až budu v cíli. 

Ve vesnici se ocitnu v 17:15. Nakupuju v sámošce a pak se ubytuju v hotelu. Dokonce tu mají i mikrovlnku. To kdybych věděl, tak si koupím nějaké teplé jídlo. Ale sushi bylo taky fajn. 

Najím se a pak řeším různé kancelářské věci a teď je 20:39 a já dopisuju blog! Spát jdu klasicky kolem desáté.

26 km, stoupání 1717 m, klesání 3056 m. Celkem 225 km.