post

Nepál 2016/2017: Trek přes tři sedla (závěr)

Tento článek navazuje na tyto dva předchozí:
Nepál 2016/2017: Trek přes tři sedla
Nepál 2016/2017: Trek přes tři sedla (pokračování)

Den 16 – čtvrtek 12. ledna 2017

Teplota v pokoji ráno: +1,7 C
Útrata (Khumbu Lodge Namche): 1090 Rs.
Trasa: Namche (3400 m) – Puiya (2800 m)
Start: 8:56
Vzdálenost: 26,82 km
Převýšení: 1207 m
Čas: 7:51
GPS

Sice jsem si tentokrát na tu zimu tam nahoře už trochu zvykl a už mi to tolik nevadilo. Ale stejně jsem se už těšil, až slezu níž a venku bude zase teplo. To se mi včera při sestupu do Namche nevyplnilo – jelikož bylo hnusně, tak byla zima i v Namche. Ale teď je tu nový den a s ním krásná modrá obloha! Teplo!

Snídám s Korejcema. Vyrážím v 9.

Brána do vesnice – typické pro budhistickou oblast

Kameny s vyrytými modlitbami

V Phakdingu doženu Korejce, kteří mají zrovna obědovou pauzu. Dám si taky – fried rice. Pak pokračuju a mladej Korejec mi docela stačí. Na rozcestí Lukla-Jiri na něj počkám a rozloučíme se. Do Surke je to hodně dolů. A pak je přede mnou 500 m stoupání do Puiya, je to dřina. A když to vylezu, pořád ještě je to kus víceméně rovina. Velká vesnice furt nikde. Minu jeden guest house a pak trochu lituju, že jsem tam nezůstal. Nakonec už skoro na konci potkávám lodge a raději hned beru, i když hned za ním je asi pár dalších. Rodinka sedí okolo kamen a opodál u baru běží televize. Borec umí dobře anglicky. Prý dělá i průvodce. Říká mi, že zítra můžu dojít do Salleri, že je to zhruba stejná vzdálenost, jako co jsem ušel dnes z Namche. Ha ha, to by teda bylo, abych tam byl tak rychle. (Nakonec se ukázalo, že to bylo přece jen trochu dál.)

Dávám si zeleninovou polívku, ale když paní vybírá, kterou polívku Knorr uvažit, je to trochu zklamání. Tak si k tomu poručím ještě chapati – to je moc dobré.

Den 17 – pátek 13. ledna 2017

Teplota ráno v pokoji: -1,3 C
Útrata (Trekker’s Lodge, Puiya): 1360 Rs.
Trasa: Puiya (2800 m) – Taksindu (2900 m)
Start: 7:55
Vzdálenost: 23,77 m
Převýšení: 1761 m
Čas: 9:12
GPS

Vyrážím v 8 ráno. Ve stínu trochu kosa jako obvykle. Po chvíli se prihovorí pán s pilou, že jde na dřevo támhle na protější kopec. Šel dost rychle, tak jsem se s ním svezl.

Pán s pilou

No a pak už to bylo zase nahoru, dolu, nahoru, dolu, jak už to tak bývá.

Před 11. jsem zastavil na oběd v Khari Kole pod chrámem. Bylo tak hezky, že se to protáhlo na 1,5 hod. A pak dolů přes Jubing, kde se člověk najednou cítí jak v rajské zahradě – na místní poměry je to už dost nízko, takže je tu teplo, všechno se zelená, všude něco kvete, nádhera!

Dole v 1500 m se přejde přes řeku a pak hurá 1500 m stoupání! Asi v půlce kopce je Nunthala, chvíli jsem váhal, jestli tam nezůstat, ale nakonec jsem se rozhodl pokračovat vzhůru. Nakonec jsem asi 17:15 dorazil až do Taksindu. Myslel jsem, že odsud už jezdí jeep, ale to až z Ringmo, takže zítra se ještě hodinku projdu. (Nakonec jsem z Ringmo ještě šel dolů do Phaplu.)

Kolony naložených oslů z Taksindu procházely každých pár minut

Ten lodge, co jsem si našel v Taksindu, nebyl asi moc dobrá volba. Schází se tu místní výrostci a podává se tu chang (místní alkohol) a někteří tu kouří. Není tu v podstatě žádná zodpovědná osoba – ti kluci, co to tu obsluhujou, jsou taky dost mladí. No, aspoň tu sedí jedna starší žena. A teď přišla další parta lidí – ti vypadají o něco solidněji, i když těžko říct. Mají batohy – Nepálci na cestě někam.

Nakonec to dopadlo dobře. Výrostci asi po hodině a půl zaplatili a šli ven, kde ještě museli složit náklad, který přivezli traktorem. Až sem totiž vede nová cesta (která je teda dost šílená a velkou část roku nesjízdná) a odsud chodí už jen osli.

Den 18 – sobota 14. ledna 2017

Útrata (Taksindu): 1210 Rs.
Trasa: Taksindu (2900 m) – Taksindu La (3000 m) – Phaplu (2500 m)
Start: 8:54
Vzdálenost: 11,41 km
Převýšení: 251 m
Čas: 3:06
GPS

Ranní výhled před mým guesthousem v Taksindu

Traktor, se kterým přijeli ti borci, co včera večer byli hosty mého guesthousu

Ráno klídek, nikam nespechám. Snídaně 7:30. Před 9. konečně startuju.

Sedlo Taksindu (3000 m)

Do sedla a pak dolů do Ringma je to 45 min. Tam se ptám paní v guesthousu na jeep – prý že se půjde zeptat. Prý že pojedou, ale neví se kdy – hodina, dvě hodiny, tři hodiny, kdo ví… V tomto guesthousu dělají sýr. Kupuju ho (150) a taky čaj (60) a přemýšlím. Nakonec se rozhoduju, že jdu pěšky. Do Phaplu je to prý 3 hod, to není tak zlé.

Slépky v Ringmo

Jdu asi 2 hod a už mám Phaplu na dohled – ají vidím vzlítat letadlo z místního letiště. A vtom potkám dva jeepy. Jedou do Phaplu a prý ať nasednu (pěšky by to bylo ještě tak 1/2 hodinky). Tak nasedám. Cesta je teda fakt masakr.

Za chvíli jsme v cíli. Pán je podnikavej. Na zítra mi zařídí jeep do Kátmandú (původně jsem myslel, že pojede on, ale ve skutečnosti mi pouze prodal jízdenku). Taky má svůj guesthouse, kam mě automaticky vede. Většinou to vyjde nastejno, tak neprotestuju.

Takže je sotva 13 hod a já mám veget! Jdu do jídelny si objednat jídlo. Prý jestli nechci buff momo, že zrovna dělají. OK! V menu vidím akorát Special B. Momo a omáčku. Hmm, co je tedy special? Dojím a paní se ptá, jestli chci přidat. OK. Tak to je asi to special! Večer při placení jsem zjistil, že nikoli. Normálně mi zaúčtovali 2x momo! Tak to je fakt zlodějina, zvlášť v případě momo, které ve městě v jídelně stojí běžně 60 rupií a tady (podobně jako i v ostatních guest housech) za něj chtějí 400 rupií! No nic.

Jdu se projít po ulici, chci něco sladkého. Kupuju mini muffin (20 Rs.). Je trochu tvrdý, piškotové těsto. Pak ještě malou čokoládu (65 Rs.).

Večer se v guest housu bavím s Leem z Chile, který v jedné vesnici nad Junbesi staví školu. Snaží se používat místní materiály a zároveň to mít úspornější, než je běžné. Zajímavej týpek. Byl tam teďka 3 měsíce jako jedinej cizinec a místní mu pomáhali, ale lehký to s nima prý nebylo.

Dali jsme si spolu místní alkohol – takový zrní, co se zalije horkou vodou – chang.

Neděle 15. ledna 2017

Útrata (Phaplu): 1500 Rs. + 1600 Rs. za jeep do KTM

Pan domácí nám zajistil jeep do Kátmandú. Prý v 5:30 nejpozději vyrážíme. V 5:00 nás prý vzbudí. A leda prd! Probudil jse se sám v 5:15 a ihned jsem vzbudil Lea. 5:30 jsem byl ready, ale odvoz nikde. Pan domácí nakonec vstal, zavolal řidičovi a prý už je na cestě. Přijel tak 5:45, to jde. Na začátku nás čekalo nemilé překvapení. Prý na jednom sedadle mají sedět 4 lidi vedle sebe, takže celkem jeep uveze 10 lidí + řidič. Přisedá k nám holka, takže se teď mačkáme 4 vedle sebe. Přitom na zadním sedadle jsou pouze 2 lidi! Tak se ptám, proč nejsme 3 a 3 (jedeme takto víc než 1 hod). Prý že zadní řada je horší, že tam nikdo nechce sedět. Hmm.Váhám. Třeba na tom něco bude. Při přestávce se rozhoduju, že to zkusím – sednu dozadu doprostřed. A je to úplně ok. Super, konečně sedím jak člověk.

Pauza na snídani

Do prostřední řady pak přisedá další pán, takže se tam mačkají. Já už su v pohodě. Cesta je dlouhá s 2 pauzama. Ke konci mě bolí levé koleno, tak to je trochu utrpení, protože s nemám moc jak hýbat.

Dal bhat v jídelně při obědové pauze

Nakonec vystoupíme s Leem kdesi na ring road a bereme za 400 taxi na Darbar Square, kde má Leo guest house. Já si nakonec beru další taxi do Thamelu (150 Rs.), potřebuju vyzvednout kufr. V hotelu Puskar jsem asi 17:30 – to byla teda dlouhá cesta.

Prve jsem myslel, že už teda zůstanu na noc v Thamelu, ale nakonec se rozhodnu ihned přejet do Bhaktapuru. Prve kupuju sandwich za 165 a pak už jedu (1100 Rs.). Taxikář volá do guestu housu 4x, je trochu zmatenej. Ale nakonec jsme tu – asi 19:40. Hurá. Mám pokoj! Na půdě – jiný už nebyl. Je to tu krásný.

Rychle si dám sprchu a v 8 jdu na večeři – hned tady na náměstí. Newari set (300) a pivo (450 m) – moje první za výlet. Jídlo je dobrý a je ho hodně. Maso je teda žvýkací, ale to neva. V 9:15 jsem zpět a jdu do postele.

Pondělí 16. ledna 2017

Snídám před osmou. Ujde to. Je super, že majitelé mluví perfektní angličtinou. A ten barák! To je prostě nádhera. Je to tradiční historický dům. A přímo před guest housem je náměstí, kde dneska probíhají nějaké hinduistické slavnost. Furt se to tu hemží dětma. Různě se procházím, něco nakupuju, pohoda, klid…

Vnitřní nádvoří mého guesthousu v Bhaktapuru

Peacock guesthouse z venku

Náměstí před mým guesthousem
Výrobna na ruční papír
Victory anebo spíš f* you?
V místní jídelně na momo
Tanec na hlavním náměstí

Místní honorace sleduje tanec

Úterý 17. ledna 2017

Útrata/cena ubytka (Peacock Guest House): 6600 Rs.

Zbývá mi v kapse 490 Rs., musím šetřit. Momo – 60 Rs. Budu potřebovat 25 Rs. na bus na letiště.
Procházím se, čtu si, na náměstí se mě snaží přesvědčit několik guidů. Only 5 dollar!

Tahle věž bohužel nepřežila zemětřesení v dubnu 2015…

… a toto je nejvyšší věž v Bhaktapuru a ta kupodivu přežila.

A tady moje ručně psané zápisky končí. Pak už jsem si jen šel do guesthousu vyzvednout zavazadla, došel jsem na místní autobus, který mě dovezl až na odbočku k letišti. Autobus byl pěkně natřískaný a tlačil se na mě nějaký hodně špinavý pán, ale aspoň jsem měl autentický zážitek.

Cesta z Kátmandú zpět domů proběhla hladce. Dokonce jsem ve Vídni stihl vlak, na který jsem koupil lístek hodně dopředu za dobrou cenu. Akorát mi ujel přípoj v Břeclavi, takže jsem si počkal na další za hodinu. Ale to už byl detail.

Závěr a technické okénko

Tentokrát jsem od začátku věděl, že půjdu vyloženě z guesthousu do guesthousu. Nepotřeboval jsem tedy s sebou nic na kempování. Váhal jsem akorát s tím, jestli si vzít teplý spacák, který by zabral hrozně moc místa v mojem batohu, nebo jen lehký půlkilový. Nakonec jsem se rozhodl pro druhou možnost a dobře jsem udělal. V sezóně by to bylo asi dost riskantní, protože všechny guesthousy jsou plné a deky používají průvodci a nosiči, kteří si s sebou nic na spaní neberou. Mimo sezónu má každý k dispozici tolik dek a peřin, kolik jen potřebuje.

Poprvé v životě jsem si udělal kompletní gearlist. K nahlédnutí zde. Kompletní váha mého batohu včetně vody byla asi 10 kg, což bylo fajn. Jasně, úplně ultralight to nezní, ale za to z velké části může všechno to teplé oblečení, které jsem potřeboval. Na tekutiny jsem měl flašku Nalgene 0,65 l s neoprenovým obalem, což se osvědčilo – díky tomu jsem si mohl kupovat horkou vodu a dělat si vlastní čaj, čímž jsem dost ušetřil. Ale příště bych vážně uvažoval, jestli si nevzít plynový vařič (kartuše se dá koupit v Lukle nebo Namche) a nevařit si i vodu. Tím bych ušetřil ještě víc.

Abych to vysvětlil, bohužel ceny v trekařských oblastech v Nepálu neustále rostou šíleným tempem, třeba tak 20 % ročně, a začíná to být už trochu na hraně. Jasně, pořád to většinou není dražší, než kdybych se stravoval v restauracích v Česku, ale už se to k tomu dost blíží. A v Česku bych si taky dvakrát rozmyslel, jestli se chci 3 týdny stravovat po hospodách. A taky nemám rád pocit, že mě někdo chce oškubat. Bohužel pro turisty ze západních zemí jsou ty ceny, zdá se, pořád ještě mimo jejich rozlišovací schopnost – zvlášť pokud si platí šíleně předražený balíček od cestovní agentury. Takže dokud turistů neubývá (jakože jich pořád mírně přibývá), tak proč by nezdražovali?

Řekl bych, že toto je asi jediná vada na kráse. Jinak je to úžasný, být takhle blízko těm ohromným horám. Věřím, že se sem ještě vrátím. Možná by to chtělo zvolit nějakou trasu, kde nejsou guesthousy. V takových místech ale často je třeba mít speciální povolení a průvodce. Uvidíme, co příští roky přinesou.

post

Nepál 2016/2017: Trek přes tři sedla (pokračování)

Tento článek navazuje na tento: Nepál 2016/2017: Trek přes tři sedla

Den 8 – středa 4. ledna 2017

Teplota ráno v pokoji: -4 C
Útrata (Chhukhung Resort): 1160 Rs.
Trasa: Chhukhung (4730 m) – Kongma La (5535 m) – Pyramid (5000 m)
Start: 9:05
Vzdálenost: 13.16 km
Převýšení: 1,050 m
Čas: 7:09
GPS

Dokonce i ráno se topí v kamnech v jídelně, super! Dneska je v plánu přejít Kongma La (5535 m) a dorazit do Lobuche. Dávám Lukasovi náskok – startuje asi 7:45, já až v 9 hod. Doháním ho asi za 2 hod. Zatím je to docela snadný terén, ale zrovna když se potkáme, tak to začíná být obtížnější. Cesta se ztrácí pod sněhem. Kupodivu tudy posledních pár dní nikdo nešel.

Jsme asi v půlce stoupání a před náma je prudký svah, který tvoří velké balvany.  Mužíci se ztrácejí. Zkoušíme to přímo nahoru přes šutry – nahoře naštěstí vidíme mužíka. Je to fakt dřina.

Nahoře se ukazuje, že k sedlu je to ještě kus. Potkáváme Itala, co jde z druhé strany. Hurá! Konečně nemusíme hledat cestu, stačí jít v jeho stopách. Ital doporučuje ubytko v Pyramidě. Je to Italské výzkumné středisko kus nad Lobuche. Účtujou si 30 USD za den all-inclusive – sprcha, elektřina, jídlo, čaj, káva…

Výhled na východ do údolí, odkud jsme přišli. Všude okolo bílo.

Cesta k sedlu trvá ještě aspoň hodinu.

Sedlo Kongma La (5535 m), nejvyšší bod mého výletu

Na Lukase nahoře nečekám. Kousek sejdu a dám si pauzu.

Pohled ze sedla na západ – sem mířím. Dole se musí přejít ledovec Khumbu.

Když Lukase vidím v sedle, vydávám se dolů. Je to ještě pěkná dřina. Ke konci narazím na ledový úsek, kde musím nazout nesmeky, ale i v těch to klouže, takže nakonec volím alternativní techniku – po zadku.

Prve prudké klesání, pak ještě přejít ledovec. To zabere asi hodinu. Konečně jsem v Lobuche. Ptám se na Pyramid – prý asi 1/2 hodiny. Su už úplně groggy. Je mi jasné, že až sem za hodinu či dvě dojde Lukas, už skoro po tmě, tak bude mít dost a určitě už nikam dál nepůjde. Říkám si, že třeba do Pyramidy dojde další den. Ale to se nesplní a už ho pak nepotkám.

Začíná být fest zima. Slunko je fuč. Mám jen triko a goretexovou bundu, ale nechce se mi už přioblíkat, tak mi zbývá jediné – nasadit tempo. Už abych tam byl!

A konečně je to tu! Chvíli po páté jsem u Pyramidy, hurá! Jsem tu jedinej host. V chatě je manažer a jeden pomocník. Italové tu žádní nejsou. Prve se převleču, pak si dám nabíjet telefon, pak dostanu termosku s čajem, kouknu na zprávy BBC (satelit), pak si dám sprchu. Pak prý že na večeři bude chicken curry, jestli ok. Jasně! Než bude večeře, tak ještě dostávám popcorn a tomatovou polívku. Bavím se s manažerem. Zítra podle počasí bych mohl jít buď na Kala Patthar nebo do EBC.

Pohoda v Pyramidě




Den 9 – čtvrtek 5. ledna 2017

Vzdálenost: 0

Snídám v 8 – palačinka, mňam! Dneska nikam nespěchám. Ráno se mi vyperou ponožky a další věci a kolem poledne, jestli uschnou, se vydám na Kala Pathar. Doufám, že Lukas včera dorazil v pořádku. Dočetl jsem Into Thin Air, fakt super knížka! Je 10:30 a v pokoji je pořád -2 C. Počasí se dost pokazilo, takže topení nefunguje a je dost zima. Ještě že jsem si dal včera sprchu – po zbytek mého pobytu už je voda zamrzlá. Venku dokonce lehce sněží. Tím pádem se oblečení nedaří sušit a nakonec nikam nejdu – říkám si, že si stejně po včerejšku zasloužím volno.

Na oběd jsou špagety s rajčatovou omáčkou, žampiony a sýrem. Dobrý!

Na večeři luštěninová polívka a pak kari omáčka s masem a k tomu chapati. Nějak mi to nesedlo a celou noc mi bublá v žaludku a jsem nadmutej jak koza.

Den 10 – pátek 6. ledna 2017

Trasa: Pyramid (5000 m) – kus před Gorak Shep (5127 m) – Pyramid (5000 m)
Vzdálenost: 6,94 km
Převýšení: 334 m
Čas: 2:07
GPS

Ráno přichází průjem, takže z plánů na Gorak Shep nic nebude, zůstávám v Pyramidě. Snídaně 7:30. Počasí vypadá dobře.

Pyramid. V pozadí Pumori (7165 m)

V 11 jdu s panem domácím na kopeček – on jde s laptopem stáhnout data z meteostanice. Já pak jdu ještě výš po hřebínku směrem na sever. Jdu v péřovce, tak je mi hezky teplo. Na nejvyšším místě si sedám na kamen a kochám se.

Pohled zpět na jih. Zhruba uprostřed fotky je Pyramida. Kousek nalevo u bílého plácku je meteostanice nad Pyramidou. A dole je jezero, ze kterého čerpají vodu.

Pak sejdu dolů, po cestě zpět mi dost silně fučí do tváře.

Asi 12:30 oběd – čisté chapati – mám dietu. Pak se rozhodnu, že bych přece jen mohl zkusit jít na Kala Patthar (5500 m) a že když vyrazím tak 13:30, tak to bude tak akorát na západ slunce, nebo aspoň pozdní slunko. Pan domácí říká, že to bude tak 1 1/2 hod do Gorak Shep a 1 1/2 hod na Kala Patthar. OK, vyrážím.

Pohled směrem k Everestu. Ten je ovšem skrytý za bližšími horami. Nejvyšší hora vpravo je pravděpodobně Nuptse (7861 m).

Ale brzo zjišťuju, že jsem velice slabej – asi ten průjem. Tak se po hodině otáčím. Když dojdu zpět do Pyramidy, jsem KO.

Na večeři si dávám opět pouze chapati.

Den 11 – sobota 7. ledna 2017

Útrata (Pyramid): 9000 Rs. (3000 Rs./den, all inclusive)
Trasa: Pyramid (5000 m) – Dzongla (4800 m)
Start: 9:46
Vzdálenost: 8,24 km
Převýšení: 193 m
Čas: 2:17
GPS

Fakt se mi ta Pyramida líbila, vypadá to spíš jak horská chata v Alpách než místní guest house. Rozvody elektřiny i topení. Ovšem to vytápění nějak nefunguje – pouze jedno topení v jídelně a jedno v koupelně, ale jen když je hezky a jen slabo. Je to škoda. Chtělo by to, aby tu někdo postavil pořádnou moderní horskou chatu.

Snídám v 8, pak pomalu balím a asi 9:30 vyrážím. Venku místy pěkně fučí.

Cesta údolím Khumbu směrem na jih

Stádečko jaků se páslo na mojí stezce. Tentokrát jsem je raději velkým obloukem obešel.

Cítím se pořád jaksi slabý. Ale tempo docela jde. Z Lobuche do Dzongla to má být 3 hod. Pyramida je o 15 min dál a trvá mi to celkově 2 hod 17 min. Ke konci je teda cestička dost náročná – zařezaná ve strmém svahu a hodně uzounká.

Dzongla je osada asi pěti guest housů. Postupně kolem nich procházím a všechno zavřeno! Až poslední je otevřený, uff! V jídelně jsou 2 Australané s průvodcem a jeden Japonec, co se k nim tak nějak přidal. Prý byli v EBC a viděli asi ty Španěly, co jsem potkal v Dingboche, ale nemluvili s nima. Ale prý několikrát letěl vrtulník někoho evakuovat – asi výšková nemoc či co. No teda. A taky jejich průvodce říká, že sem do toho guesthousu volal, aby měli ještě otevřeno – že prý by jinak už zavřeli! A že zítra teda zavíraj! Tak to jsem teda měl kliku – přijít o den později, nevím, co bych dělal. (O pár dní později jsem se dozvěděl od jedněch Korejců, že šli o den později a pořád bylo otevřeno a spali tam, tak nevím – asi ten průvodce pěkně kecal, podobně jako ohledně trhlin na Cho La.)

V jídelně je neuvěřitelně teplo, skoro ani není třeba péřovka. Později přišel ještě jeden pár (asi UK) s guidem a nosičem. Japonec má i stan a vařič a většinou kempuje.

Den 12 – neděle 8. ledna 2017

Útrata (Dzongla): 3010 Rs.
Teplota večer: -5,7 C
Teplota ráno: -7,9 C
Trasa: Dzongla (4800 m) – Cho La (5400 m) – Gokyo (4800 m)
Start: 8:11
Vzdálenost: 13,47 km
Převýšení: 1011 m
Čas: 6:16
GPS

Bylo to nějaké drahé. Jednak voda stojí čím dál víc, a taky mi zaúčtovali 300 za pokoj – moje chyba, tentokrát jsem neřekl předem, že chci pokoj zadarmo. Jeden guide mě přesvědčoval, že se všude platí. Tak určitě.

Tam někam doprostřed musím vyšplhat a tam pak začíná ledovec.

Přede mnou je Cho La. Podle guida nejobtížnější z těch 3 sedel. Oni vyrazili 7:30, já po osmé. Kupodivu je doháním až těsně před sedlem – čas 2:30. Nahoru to šlo hezky, i ledovec byl fajn, až na posledních 5 min nazouvám nesmeky.

Pohled zpět, odkud jsme přišli – východ

Poslední strmý úsek do sedla

Pohled ze sedla dolů. Tudy půjdu – západ.

Nahoře se moc nezdržuju a valím dolů. Je to dost prudké, ale tak to mám rád. Skupina je brzo daleko za mnou. Po pár stech metrech klesání se dojde na rovinu a pak trochu do kopce a z kopce, ale už rovnější úseky. Pak to začne hezky klesat až do Dragnagu (4700 m), kde jsem v čase 4:30. Dávám si čaj a sušenky.

Sestup do Dragnagu

V 5:09 jsem na okraji ledovce, který se musí přetraverzovat. Potkám Dána, asi 40 let. Má co dělat. Dává mi lekci, abych šel opatrně a vyrazil brzo, pokud chci dojít z Gokya přes Renjo La až do Thame. Nevím, co těm lidem jebe. Přijde mi, že v Alpách takoví lidi nejsou. A to nejlepší nakonec: Cesta přes ten ledovec mu prý trvala 3 hodiny!!! Můj odhad byl 1 hod, max 1 1/2. A taky že jo. Bylo to náročné to přejít, ale v čase 6:16 jsem v Gokyo Resortu. Takže přejít ledovec skutečně trvalo asi hodinu.

Dán šplhá na okraj ledovce. V pravém horním rohu je v tmavém svahu cestička. To je cesta na vyhlídkový kopec Gokyo Ri (5300 m) a pod cestičkou je skryté Gokyo (4800 m), můj dnešní cíl.

Gokyo. V pozadí Cho Oyu.

Ubytovávám se. Jako obvykle (s výjimkou Dzongly) se hned ptám, jestli můžu mít pokoj zdarma. Správce váhá, ale pak že teda jo, ale že to nemám nikomu říkat. V jídelně potkávám šerpu – jmenuje se Nima Sange Šerpa. Má korejského klienta, který je zrovna na vycházce na Gokyo Ri – kopečku nad osadou. Umí totiž korejsky. Učil se půl roku. Pracuje pro agenturu Seven Summits – prý jedna z největších. On působí i jako šerpa na Everestu, prý už 6 let. Je mu prý 24, ale vypadá na víc – možná se na něm podepsaly drsné podmínky v horách. V době zemětřesení byl v C2. Bylo jich tam asi 60 a evakuovali je vrtulníkem.

Vlevo pomocník v guesthousu, vpravo Nima Sange Šerpa

Nakonec se nám ten večer docela rozjel. Začaly se nosit lahvičky rumu, ty stejné, co jsme popíjeli v Namche na Silvestra. Ukázalo se, že Sange Sherpa si rád popije – prý i na Everestu ve výškových táborech. Říká, že pít a kouřit začal před třema lety.

S korejským klientem Šerpy

Snědly se moje pražené mandle a část arašídů. Místní zase donesli opražené buvolí maso se zeleninou. Bylo to pikantní a moc dobré. Spát jsme šli asi 22:30. Sranda byla, že šerpa s Korejcem chtěli vyrážet 6:30 na Renjo La (a dojít až pod Namche), ale nakonec prý vyrazili až 8:15. Ovšem vinou Korejce, který pozdě vstal, přestože vůbec nepil.

Den 13 – pondělí 9. ledna 2017

Teplota na pokoji ráno: -6 C
Vzdálenost: 0

Kupodivu mi bylo v noci fakt teplo. Ano, k běžné jedné peřině jsem se navíc oblíkl do péřovky. Ale i tak.

Snídani jsem měl domluvenou na 8, ale dopadlo to spíš na 8:30. Nejsem zcela fit. Chtěl jsem jít na vycházku k 5. jezeru a odpoledne na Gokyo Ri, ale zatím se na to úplně necítím.

Odpoledne pak přicházejí mraky, takže nakonec nejdu nikam. Večer přichází Japonec. Že si zase postaví stan. Taky na Gokyo Ri šel s těžkým batohem. Zvláštní tvor. Prý je to jeho politika.

Tentokrát večer žádný alkohol.

Den 14 – úterý 10. ledna 2017

Teplota v pokoji ráno: -7,1 C
Trasa: Gokyo (4800 m) – na dohled 6. jezera (5200 m) – Gokyo (4800 m)
Start: 8:12
Vzdálenost: 19,30 km
Převýšení: 802 m
Čas: 5:22
GPS

Je oblačno! (To se stalo asi jen 2x, jinak ráno bylo vždycky jasno.) A já chtěl jít na Renjo La! Zaprvé by bez sluníčka byla zima a zadruhé nic neuvidím – z Renjo La jsou krásné výhledy na Everest a další hory. Takže co teď? Rozhodl jsem se jít na sever k jezerům.

Tam někde nalevo se skrývá Cho Oyu

Došel jsem až na dohled 6. jezera. Počasí po cestě tam nakonec celkem ušlo. Cho Oyu se skrývala v mracích, ale Everest byl vidět hezky. Po cestě zpět to ale bylo peklo – silný vítr do tváře. Celkem 19,3 km za 5 hod 22 min. Dojdu do guesthousu a su hotovej. Prý že je dal bhat ready. OK! Sem s ním! A taky je tu nová parta Korejců. 3 nezávislí muži a jedna žena s průvodcem a nosičem.

Nakonec jsem s Korejcema dobře pokecal. Je to parta univerzitních profesorů – fyzika a matika. Jeden z nich často jezdí do Evropy (Trieste).

Den 15 – středa 11. ledna 2017

Teplota v pokoji ráno: -8,0 C
Útrata (Gokyo Resort, 3 dny): 7030 Rs.
Trasa: Gokyo (4800 m) – Renjo La (5360 m) – Lumde (4400 m) – Thame (3800 m) – Namche (3400 m)
Start: 7:57
Vzdálenost: 32,11 km
Převýšení: 1101 m
Čas: 9:04
GPS

Počasí je super!

Cho Oyu (8188 m)

V jídelně -12 C jako obvykle, ale už je zatopeno. 7:57 vyrážím k Renjo La. Jde to dobře, ale je to obtížnější než jsem čekal. Sníh a ne úplně jasná cesta.

Poslední výškové metry do sedla

V sedle jsem za 2 h 30 min. Je pořád hezky, krásné výhledy na Everest a další hory.

Uprostřed Everest. Pod ním 3. jezero u Gokya, které na vzdálenějším břehu.

Sestup jde taky dobře, až posledních pár set metrů do Lumde je nepříjemně prudkých.

Tady to za chvilku půjde prudce dolů k Lumde

V Lumde jsem v čase 4 hod. A pak je to mírně z kopce, ale trochu hore dole. Počasí se pokazilo a je zima a zataženo a trochu sněhu.

Do Thame se dohrabu až za 7 hodin. Protože byla zima, tak jsem se skoro nezastavoval. Takže jsem snědl jen půl tyčinky. Už jsem byl dost vyčerpanej, tak jsem se v Thame stavil v Tibet Guest Housu na nudlovku a čaj. Taky jsem snědl nějaké arašídy a dojedl čokoládu. Pomohlo. 15:20 jsem vyrazil a 17:30 jsem byl v Namche. Byl to ještě kus cesty. A bolí mě paty na obou nohách – asi už ty pohory nejsou, co bývaly.

Špička Thamserku

Namche v mlze

Ke konci jsem potkal i tentguye (Japonec). Říkal, že jde taky do Khumbu Lodge v Namche, ale neobjevil se. Zato se objevili Korejci z Gokya! A taky 2 Češi, co zrovna jdou nahoru, tak jsem poprvé mohl promluvit česky. A taky šla elektřina (s jedním výpadkem) a i wifi!

Teď už zbývá jen třídenní cesta do Phaplu, odtud celý den džípem do Kátmandú a pak poslední dva dny v Bhaktapuru. Pokračování příště.