Středa 7. února 2018

Nad ránem mě asi probudily trochu bolavý kyčle. Mám dojem, že to je tenkou karimatkou, na chatách je to většinou ok. Ale kupodivu mi není vůbec zima. Sice jsem se důkladně zakuklil, ale i tak jsem čekal, že to bude horší. Když totiž v 6:45 vstávám, tak je venku fakt kosa. Teploměr ve stanu ukazuje 6,7. Když balím stan, tak mě šíleně zebou ruce a musím vyndat rukavice.

Vyrážím v 7:30. Jsem se Sárou domluvenej, že ji dojdu po cestě. Ona totiž z Howden Hut chtěla vyrazit v 6. Jde až na konec Routeburn Tracku a já plánuju jít k sedlu Harris Saddle a pak dolů po Deadmans Track až do údolí, kde na konci začíná Hollyford Track.

Říkám si, že pokud fakt vyrazila v 6, tak to bude obtížné. Od chaty vyrážím asi v 7:50. Jdu svižně. K McKenzie Hut dojdu asi v 9:30.

Sára mi tu nechala vzkaz, že tu byla v 8:10. Pokračuju dál.

Někdy okolo 11:30 jsem v sedle. Trochu se posilním a rozhoduju se bez batohu běžet až na Routeburn Falls Hut. Jsem tam ve 12:05. No nic, tak nezbývá než se vydat zpět. V Intentions Book jsem viděl zapsaný katalánsko-belgický pár, co jde TA SOBO. Hned jak se začnu vracet k sedlu, tak potkám pár, co tak vypadá. Tak se zeptám a ano, jsou to oni. Tak kecáme. Obědvali na chatě se Sárou, ale ona odešla 10 minut před nima. Tak to bylo docela těsně. Ukazuje se, že začínali s Davidem a Lauren a jsou v kontaktu a D+L se s nima před pár dny potkali ve Wanace.

Dojdeme k sedlu. Svačíme. Jde s nima ještě jeden katalánský pár. Ti první dva pokračují dál a ti druzí dva a já si jdeme vylézt na kopec nad sedlem – Connical Peak. Už jsem tu byl a ani se mi moc nechce, ale třeba tam bude signál, to by se mi celkem hodilo. Signál tam není. Ale je to tu hezké k tak. Tak 10 minut sedím a kochám se. Pak jdu dolů.

Rozloučím se s Kataláncema a jdu dál, tedy spíš zpět – kousek pod sedlem je odbočka na Deadmans Track. Je tam cedule, že je to velmi strmé. Jsem tam asi v 15:40. Hned začátek je výživnej. Prve to ani nevypadá, že by tu měla být nějaká stezka. Je to zarostlé a jde to opravdu hodně strmě dolů. Po chvíli začne les. Cítím se nejakej unavenej – jednak ze sluníčka a taky jsem měl kolem poledne jakýsi průjem. Ale tahle obtížná cesta dolů mě kupodivu docela baví. Je to místy hodně mokré, ale to neva. Akorát několikrát nepěkně uklouznu.

Asi v 17:20 se dostanu na štěrkovou cestu dole v údolí. Na začátek Hollyford Tracku je to ještě 7 km. Po kilometru mi naštěstí zastaví auto a doveze mě až na konec silnice.

Když vyrážím na startu Hollyford Tracku, je 6. K první chatě je to prý 2,5 hod. Je to krásná rovná pěšinka. Je to nakonec skoro 10 km a u chaty jsem asi v 19:45. Zevnitř na mě někdo mluví, že podívejme se, náš kamarád Martin. Je to David! Strávili na Hollyford Tracku 3 dny a zítra se vrací k silnici.

Kecáme, vařím večeři. Jdeme spát kolem deváté. Je tu ještě pár dalších lidí a pak takovej kulatější strejda, kterej bohužel celou noc hrozně chrápe, takže se moc nevyspím. Přijde mi, že poslední dny je toto mnohem větší problém, než když jsem šel TA.