Pondělí 2. října

Jak já to dnes udělám? Vlak z Zermattu mi jede v 11:37, tak to by chtělo si ještě vylézt aspoň kousek nad město, než vyrazím domů. Nejlepší by to bylo ještě před snídaní, ale ráno je fakt kosa a slunce vychází až asi o půl osmé. Takže půjdu až po snídani. Snídaně je v 7, jsem tam na čas. Je to ok. A dokonce se podává buchta, co zbyla od včerejší večeře.

V 7:33 vyrážím na běh. Vymyslel jsem si takový okruh, kdy prve vylezu 1000 výškových metrů do protějšího svahu, pak trochu přetraverzuju a dolů seběhnu o kousek víc na sever. Prve tedy musím seběhnout do centra k řece. Město se teprve probouzí, ale na mostě přes řeku, kde je krásný výhled na Matterhorn, je spousta lidí a fotí o 106. Pokračuju dál kolem kostela a pak začínám stoupat. Ukazuje se, že cesta, co jsem si naklikal na mapy.cz, je neprůchozí, musím to trochu obejít. Ale pak už jsem ven z města a už je to jen nahoru.

Jsem jen v triku a je celkem chladno, ale naštěstí se stoupáním zahřeju. Hlavní část stoupání má segment na Stravě a zpětně koukám, že segment má 716 metrů a trvalo mi to 43 minut. Na mě celkem slušné tempo.

Zhruba o 3/4 na 9 dojdu na rozcestí, jsem ve výšce 2665 m. Odsud půjdu vpravo, ale prve si zajdu pár metrů doleva a naposledy se vyfotím s Matternornem.

Pokračuju dál. Prve traverzuju a mírně klesám. Za chvíli už je to celkem sešup dolů, až seběhnu do takového bočního žlabu, kde je chata Trift. Ta je ve výšce 2330 m.

Následuje sestup žlabem okolo divokého potoka. Kupodivu je to celkem běhatelné. Ve vyšších polohách už na mě svítilo krásně sluníčko, ale když doběhnu zpět do města, tak to je pořád ještě ve stínu.

Zpět u hostelu jsem v 9:29. Snídaně se podává do 9:30, tak ještě stihnu se napít a sníst nějaké ovoce, než to začnou balit. Check out je do 10 hodin, takže akorát stíhám sprchu a balení.

Někdy po desáté vypadnu z hostelu. Jdu do centra a něco nakupuju. Před půl 12. jsem na nádraží. Vlak už tu stojí, ale nějak mu prve nejdou otevřít dveře. Nakonec se to nějak vyřeší.

Vyrážíme směrem do Vispu. Cesta je celkem zážitek. Vlak vypadá na první pohled celkem normálně a jede docela rychle, ale trať má v některých strmějších úsecích zuby a tady vždycky výrazně zpomalíme.

Ve Vispu jsme zhruba v 1. Mám pár minut na přestup. Dalším vlakem jedu jednu zastávku do Brigu. Ve 13:19 už sedím ve třetím vlaku. Tentokrát z Brigu do Domodossoly (IT). Je to takovej příměstskej vlak, podobnej, jako jezdí třeba do Blanska nebo do Tišnova. Většina cesty je tunelem pod horama. Až teď si o tom tunelu něco čtu. Jmenuje se Simplon Tunnel a po většinu 20. století to byl nejdelší tunel na světě. Má 19 km a postavili ho v roce 1906!

Ve 13:55 jsme v Domodossole. Mám asi hodinu času. Jdu se projít do města.

Je pěknej hic! Ale mají to tu pěkné. Jsem rád, že jsem v Itálii! Prve procházím centrem a pak směřuju ke kopečku nad městem, kde je nahoře nějaký kostel. Ale jelikož jsem na kopec vyrazil pozdě, tak už nemám čas dojít až nahoru.

Nevadí, aspoň dojdu dost vysoko, abych měl hezký výhled na město. Pak jdu dolů a zpět na nádraží.

Ve 14:56 vyrážím posledním vlakem – tentokrát do Milána. Cesta bude trvat asi hodinu a půl. Projíždíme kolem Lago Maggiore, takže je opět na co koukat.

V Milánu mám jediný cíl – zajít si na pizzu! Nacházím celkem fajn restauraci nedaleko nádraží a dávám si pizzu a pivo. Mňam!

Po cestě na autobus, který vyráží od nádraží, si dávám ještě zmrzlinu, ale ta moc dobrá není. Původně jsem měl jet busem v 18:30, ale jsem tu brzo a stíhám ještě předchozí bus v 18:00.

Na letišti v Bergamu jsem někdy před 7. Letíme až ve 21 hodin, času spousta. Všechno probíhá standardně. Vzlétáme docela včas, až se divím, takže v Brně budeme ještě před plánovaným příletem. Na letišti mě vyzvedává otec a někdy před 11. jsem doma. A tím je konec výletu!

Vybavení

Co se týče vybavení, tak jsem před výletem řešil hlavně to, jestli mám v sedlech očekávat sníh, nebo ne. Přece jen přelom září a října už je doba, kdy se může snadno stát, že nasněží. Byl jsem smířený s tím, že třeba některé sedlo budu muset obejít. Ale jak se výlet blížil, začínalo to vypadat čím dál víc optimisticky. Těsně před odletem jsem zavolal na jednu chatu u vysokého sedla a tam mi potvrdili, že sníh žádný není. Předpověď byla taková, že akorát těsně kolem mého příjezdu bude škaredě a pak už pořád hezky. A tak to taky bylo. (V sedlech nasněžilo, ale velice rychle to roztálo.) Takže jsem si nesmeky nevzal a dobře jsem udělal.

I tak jsem ale očekával chladnější počasí, takže jsem si například vzal k lehkým kalhotám Montane Featherlite Pants (129 g), které beru vždy, ještě goretexové kalhoty Montane Pac Plus (215 g). Ty jsem použil jen první den a pak jeden den ráno při výstupu na nejvyšší horu (3600 m), kde hodně fučelo a bylo chladno. V obou případech bych si vystačil s těmi lehkými kalhotami, ale nevadí. Byla to spíš pojistka, takže to je ok.

Co bylo trochu jiné, než obvykle, bylo oblečení na horní polovině těla. Nemohl jsem se dlouho rozhodnout, kterou kombinaci trik a mikiny a bundy si vzít. Nakonec jsem vzal merino triko Forclaz Travel 100 (118 g), tenkou mikrofleece mikinu Montane Allez Micro (157 g) a syntetickou zateplenou bundu Patagonia NanoAir Hoody (344 g). K tomu lehkou nepromokavou bundu – Montane Minimus (180 g).

Když jsem dojel do Chamonix na start trailu, tak jsem usoudil, že by se mi přece jen hodilo ještě jedno lehké triko, aby to merino triko zůstalo vyloženě na kemp. Takže jsem koupil Odlo Zeroweight (80 g) a měl jsem ho pak na sobě furt a fungovalo perfektně.

Bundu NanoAir mám celkem krátce a hlavně je určená na zimní aktivity, například běžky. Je vymyšlená tak, že ji má člověk celou dobu na sobě. A když v zimě zabere, tak se zpotí, ale ničemu to nevadí, bunda pořád hřeje a rychle zase uschne. Normálně bych si jinak vzal lehkou péřovku, ale říkal jsem si, že když bude fakt chladno, tak tuto bundu budu mít na sobě i při chůzi. To se nakonec nestalo, protože jsem měl fakt štěstí na počasí.

Bylo tak příjemně, že jsem většinu času chodil v kraťasech a lehkém triku. Občas ráno jsem měl na sobě ještě tu tenkou mikinu. Takto ideální podmínky na chození jsem snad ještě nezažil – že to bylo tak přesně akorát, že jsem se skoro nepotil a zároveň mi nebyla zima. Asi bych měl zkusil alpy na podzim i příště.

Základní váha prve vypadala tak na 3,5 kg, ale tím, že jsem nakonec chodil hodně nalehko a teplé oblečení zůstalo v batohu, tak ve výsledku to bylo skoro přesně 4 kg. Což není úplně málo. Ale chodilo se mi dobře a přece jen se snadno mohlo ochladit, takže jsem rád, že jsem to teplejší oblečení s sebou měl.

Celý gearlist je zde: https://lighterpack.com/r/4ydcui

Závěr

Celkově jsem byl s výletem spokojen. S čím jsem akorát nepočítal, bylo to, že bude takový problém sehnat na poslední chvíli nějaké normální ubytování v Zermattu. Měl jsem předem zamluvený hostel na poslední noc před odjezdem zpět domů. Původně jsem myslel, že trail přejdu co nejrychleji a pak pár dní strávím v Zermattu. Když jsem zjistil, že nejlevnější ubytování bych sehnal tak za 4000 Kč na noc, tak jsem to musel přehodnotit a naopak jsem si cestu různě prodlužoval, abych do Zermattu nedošel příliš brzo. Nakonec to dopadlo dobře a užil jsem si to. Ty hory jsou tu fakt krásné a je bomba být tak blízko ledovcům. Ale i tak jsem na konci měl pocit, že si asi dám od Švýcarska na chvíli pauzu. Pokud se člověk chce spolehnout na placené ubytování, tak to prostě je všechno hodně drahé a já jsem z toho trochu unavenej. Samozřejmě si za to můžu sám – kdybych nebyl pohodlnej a vzal si stan, tak toto vůbec nemusím řešit. V blízkosti Zermattu se sice volně stanovat nedá, ale aspoň je tu kemp a ten moc nestojí.

Jak už jsem psal výše, alpy na podzim jsou asi věc, co bych měl zkusit i někdy příště. Například mám nějaký nedokončený business v Dolomitech. Tak zase někdy!