NZ: Den 65 – McKellar Hut – Lake Howden

NZ: Den 65 – McKellar Hut – Lake Howden

Úterý 6. února 2018
Dneska jsem se moc nevyspal. V našem pokoji někdo úplně hrozně šíleně nahlas chrápal. Tak jsem se asi o půl 12. přesunul do druhé místnosti. Tam jsem našel místo mezi dvěma lidmi, jenže jeden z nich hrozně funěl. Tak jsem se někdy o půl jedné přesunul na matraci na zem. Pak už to bylo ok.
Vstávám v 7. Balím, snídám, vyrážím v 8:20. Mám v plánu dojít zpět na silnici – The Divide. A pak dostopovat dál na začátek Hollyford Tracku. Tam bych mohl chodit dalších pár dní.
Je to neuvěřitelné, ale je modrá obloha! Vypadá to na krásný den! Cesta je pochopitelně trochu mokrá, ale to nevadí. Za hodinu a 15 minut jsem u Howden Hut. Odložím si batoh a jejda! Nemám karimatku! Jak jsem na ni mohl zapomenout? Když jsem se v jídelní místnosti balil, tak jsem ji položil pod lavičku a pak si jí nevšiml. Ale že jsem si nevšiml později, když jsem se obouval a batoh odložil na lavičku venku? To je divné.
No nic. Tak si zaběhnu zpět. Je to 6,7 km. Tahle stezka není na běhání úplně ideální, ale docela to jde. A je to celkem rovinka.
Po cestě potkám skupinu japonských turistů s průvodcem. Vysvětluju, že běžím pro karimatku.
Zpět na chatě jsem asi za 43 minut. Karimatka je přesně tam, kde jsem ji nechal. Běžím zpět, tentokrát o trochu pomaleji. Opět potkávám Japonce. Mají radost, že se mise povedla.
Hurá, jsem zpět u chaty. Teď se vydám na kopec nad chatou – Key Summit. Je tu mraky lidí, je to crazy. Batoh nechávám u odbočky z hlavní cesty a jdu nahoru.
Dojdu na vyhlídku. Je tu fajn výhled, ale těch lidí! Pokračuju dál po hřebeni, tady už skoro nikdo není. Po 15 minutách dojdu na mezivrcholek. Výhled je ještě lepší. Chvíli si dám pauzu a pak střídavě běžím a jdu zpět.
Jsem zpět u chaty Howden Hut. Jsou 2 hodiny. Už mám za sebou asi 26 km. Je čas na oběd. Pak kecám se Sárou, kterou jsem už dneska 2x potkal a se kterou jsem včera byl na stejné chatě. Šla i část TA. Nakonec tam vegetujeme až do večera a já pak jdu kousek zpět do tábořiště. Sára má nocleh v Howden Hut.
Do tábořiště to trvá asi 15 minut. Dojdu tam a vidím tam u malého stanu borce. Ptám se, jestli nejde TA. Samozřejmě jde. Tak kecáme. Je to vždycky fajn se potkat s někým takovým. Je to Holanďan. A potkal kdesi na severním ostrově Luka a později se dozvídám, že David a Lauren s ním začínali.
Kolem osmé zalehnu do spacáku, protoze venku je trochu kosa. Pak si ještě trochu čtu. Konečně se snad pořádně vyspím.
28 km, stoupání 911 m. Celkem 1906 km. 

Napsat komentář