Neděle 2. října 2022

Moc dobře jsem se nevyspal. Postel byla nějaká nakloněná a taky v 6 někomu vedle vibroval mobil – asi budík. A pak už mě rušilo střídavé chození. Všechno je tu hrozně slyšet. Že zrovna nejdražší nocleh celého výletu bude taková bída… 

Vstávám v 7:30, balím se, vyzvedávám věci v sušárně. Všechno krom bot je perfektně suché. V 8 jdu na snídani. Bohužel se dřív nepodává. Kromě cereálí a toastového chleba a pár dalších drobností si můžu objednat jedno ze tří snídaňových menu. Volím něco místního. Je tam black pudding, vajíčko, slanina, nějaká klobáska, fazole. Pak si ještě dám jogurt a dva chleby s marmeládou. Asi prasknu. 

Zaplatím a v 9:12 vyrážím. Hrozně pozdě. Říkal jsem si, že jelikož půjdu takto pozdě, tak dojdu dnes jen do bothy, co je 27 km daleko. A zítra dojdu 17 km na silnici a odtud stopem do Ullapoolu, kde je velké Tesco. Dokonce jsem si už zabookoval hostel. No ale třeba když na to šlápnu, tak to stihnu do Ullapoolu už dnes? 4 km před bothy se dá odbočit na zkratku a tak by to bylo jen asi 40 km místo 45. Tak uvidím, až dojdu na to rozcestí. Každopádně mám dnes výzvu, pojďme na to!

Začátek je snadný. Prve kousek po asfaltu ven z vesnice a pak údolím po štěrkové cestě. Prve to stoupá jen velmi pozvolna. Pak odbočím do bočního údolí a tady už je to dost do kopce. Ale šlapu na to a držím zhruba 5 km/h. Je mi horko, tak sundavám bundu, jenže pak zase začíná mrholit, tak ji po chvíli zase oblíkám. 

Ze štěrkové cesty už je jen cestička. Teď už to moc nestoupá. Procházím kolem dvou menších jezírek a když mám za sebou 12 km, tak odbočuju z hlavní cesty do svahu. Začíná náročný úsek. Prve je tu ještě zřetelná jakási cestička. Ale pak už nic. Jen občas kamenný mužík. A pak už ani to ne.

Rychlost klesá. Po asi 2 km musím přebrodit divoký potok, co je trochu zařezaný do krajiny. Ale celkem se k němu dá dostat. Naštěstí to není moc velké.

Pak necelý kilometr na nejvyšší bod a odtud už vede jakási cestička. Teda dost bídná a hlavně mokrá. Ale snažím se jít svižně i tak. 

Klesám dolů do dalšího velkého údolí. Když tam dojdu, mám za sebou asi 18 km. Je pár minut po jedné. Jsou tu krávy a je to tu dost podmáčené. Přejdu na druhou stranu a napojím se na cestičku. Není o moc lepší než ta předchozí. Zřetelná je, to jo, ale dost to čvachtá. 

Takto pokračuju údolím dalších 5 km, než dojdu k odbočce. Teď mám na výběr buď pokračovat rovně ještě 4 km k bothy, anebo odbočit doprava do kopce a dojít až k silnici do Ullapool – dalších tak 17 km. Je 14:30. Ještě mě čeká asi i náročnější terén, ale snad do 18:30 bych mohl být na silnici a tím pádem mám snad dost času na stop za světla. Západ slunce je zhruba v 7. Jo, jdu na to. 

Dávám první krátkou pauzu (po 23 km!). Ta snídaně byla fakt vydatná! Jím sendvič, co jsem si nechal připravit v hotelu a v potoce ždímám ponožky. Teď snad chvíli půjdu v suchu. Napojil jsem se totiž na celkem slušnou cestu. 

14:40 začínám stoupat. Šlapu do toho, jdu 5 km/h, přestože je to dost strmé. Jak stoupám, tak se mi naskýtá krásný pohled zpět do údolí. Je to bomba. 

Stoupám a stoupám, až jsem konečně nahoře a v 15:30 jsem konečně na rozcestí, kde se napojuje cesta od bothy. Cesta dál je pořád celkem slušná, i když i tak se občas nevyhnu mokrým nohám. 

No a pak už klesám a klesám až ve 4 jsem na silnici. Po té jdu asi 500 m a pak odbočím. Tady dávám druhou pauzičku. Sním dva další sendviče a do ruky si vezmu malé balení chipsů. 

Pokračuju dál. Čeká mě zkraje dost prudké stoupání. Rychlost jde rapidně dolů. Ale pak už je to mírnější. Samozřejmě je to pořád hodně mokré. Vlním se vzhůru takovými loukami a čekám, kdy už přijde vrchol/sedlo, ale pořád ne a ne to přijít! Je to možné? Naštěstí se mi zase daří jít aspoň kolem 5 km/h. S takovou dojdu dolů na silnici asi v 18:15, to by šlo. 

Zhruba tak v 17:40 konečně začíná klesání. Už zbývají asi jen 2,5 km. V průvodci varovali, že to bude kluzké. No trochu asi jo, to je samo sebou, když je to mokré. Ale daří se mi valit dolů hodně rychle. Pak je tu ještě poslední úsek, co je fakt hodně strmý a tady mám málem karambol, ale nějak to ustojím. 

V 18:10 jsem konečně dole na asfaltu.

Teď už jen pár minut na hlavní silnici. Když k ní docházím, tak kolem mě projede Land Rover. A odbočuje směrem na Ullaloop! Ukazuju mu zezadu stop. V zrcátku mě uvidí a skutečně na mě čeká! Jdu za ním. Jo, vezme mě. No to mám štěstí! Je to asi 10 km. Je to mladej borec. Byl na cvičení horských záchranářů. Auto patří jim. Má vysílačky atd. Dělá to jako dobrovolník. O CWT celkem ví. Tak mu hned vylíčím svoje poslední zážitky. 

Vyhodí mě v Ullapoolu na benzince, kde musí natankovat. Já už to mám sotva 100 m do hostelu, kam jsem před závěrečným sestupem zavolal a změnil rezervaci na dnešek – naštěstí to nebyl problém. 

To byl teda dneska den. Pěkně jsem si máknul. Já vím, že to není závod. Jenže by mi přišlo hrozný plýtvání už někdy ve 3 nebo 4 skončit v bothy. A hlavně zítra bych sem do města přišel hrozně brzo. Takto mám jeden den k dobru. A i tak je teda otázka, jestli stihnu v neděli odletět. No, uvidíme. 

Na hostelu se ubytuju, dám sprchu, přeperu v ruce nějaké oblečení a pak jdu do Tesca. Celkem na poslední chvíli, zavírají dnes v 8. 

Když se vrátím, tak si v troubě ohřeju lasagne a pak jím a piju a zkoumám další dny a pak píšu blog. Teď je 22:05 a dopisuju. 

41 km, stoupání 1507 m. Celkem 238 km.