CWT: den 6 – Coire Fionnaraich Bothy – Kinlochewe

CWT: den 6 – Coire Fionnaraich Bothy – Kinlochewe

Sobota 1. října 2022
Spalo se mi celkem dobře, ale víckrát jsem se vzbudil. Možná taky proto, že se mi teochu chtělo na záchod, ale nechtělo se mi ven. No a pak jsem se vzbudil a říkám si, jestli už není ráno. Kouknu na hodinky a je 7:15! Tak šup šup vstávat! Všechno pobalím, stan není ještě úplně suchý, ale skoro jo. Jdu si vyčistit zuby k potůčku, co teče přes cestu kousek od chaty. Oproti večeru už tu neteče voda, skoro stojí. To je fascinující, že stačilo, aby v noci pršelo míň, a vody je hned výrazně míň. Pak se najím a v 8:05 vyrážím od bothy. To je rekord na tomto výletě!
Hned začíná trochu pršet, ale ne moc. Čeká mě prve asi 300 m nahoru až do nejvyššího bodu a pak asi dolů na sever do údolí k silnici. Je to tu hezké. Ale teda mokro je dost, to ano. 
Když dojdu na rozcestí, tak koukám na mapu a rozhoduju se jít raději doprava a zůstat v horách a za 5 km se napojit na jinou alternativu. Bylo to dobré rozhodnutí, protože toto je jedno z nejkrásnějších míst, co jsem zatím viděl. 
Jdu ještě kousek do kopce a pak klesám. Klesání zrychluje až kouknu na mapu a samozřejmě jsem přešel odbočku, tentokrát asi o 300 m. Vracím se zpět s teď už jdu správně. Kousek ještě vystoupám a pak klesám zase do dalšího údolí. Zase celkem dost prší. 
Jdu podél divoké řeky, až se začnou objevovat stromy a dojdu k malé chatce. Je otevřená a vevnitř hezky zařízená. Tady by šlo taky přespat. Je akorát čas na oběd – 12 hodin. Dávám tedy pauzu, dneska první. 
Když se chystám pokračovat, zrovna zase prší, co se dá dělat. Jsem na štěrkové cestě. Pokračuju chvíli v širokém údolí a pak přejdu přes most a začne stoupání, dnes snad poslední. Štěrková cestě mě vede skrz vytěžená území, takže nic moc pohled. Ale na druhé straně přes údolí se silnicí vidím mohutné hory. 
Pak projdu část obehnanou plotem, na kterém je cedule, že tu sadí původní les. Zatím to tak nevypadá, ale snad jo. 
Dojdu do nejvyššího bodu a pak začne cesta prudce klesat. Tady bych někde měl uhnout na cestičku. Kouknu do mapy a asi jsem to zase přešel! Jenže jdu zpět a nemůžu to najít. Budu muset jít dolu a napojit se o kousek později. Je tu i značka. 
A teď to přijde. Tento poslední úsek, který má asi 5 km, je absolutní hrůza. Je to bažinaté, je to zarostlé, jde se v tom fakt blbě. Jenže já dnes budu spát v hotelu a ani ten déšť, který opět přichází, mi tolik nevadí. Sice teda bych šel raději po hezčí stezce, ale nějakým zvláštním způsobem si to i užívám. Že neustále čvachtám už moc neřeším. 
Terén je mizerný furt, ale mění se. Prve je to zarostlá kdysi cesta pro dvě stopy. Zarostlé je to takovou něco jako klečí. A pak následuje vysoké kapradí a taková obecná bažina. A pak jdu lesíkem kolem divokého potoka, který nakonec musím přebrodit. Je to celkem divoké, ale relativně malé, tak se to dá. No a nakonec ještě tak kilometr v rovné zarostlé bažině. 
Pak konečně dojdu na silnici a odtud je to jen pár minut do hotelu v Kinlochewe. Jsem tu. Jsou 4 hodiny. Čekal jsem, že tu budu o hodinu dřív. 
Ubytuju se a pak dělám různé důležité úkony. V 18:30 mám reservé v restauraci na večeři. Dávám si fancy verzi fish & chips. A nějaké dobré ejly z pumpy! A pak ještě dortík. Když dojím, tak píšu blog. Teď je 19:47 a mám hotovo. 
29 km, stoupání 1014 m. Celkem 197 km. 

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *