Skotsko 2022: Den 6 – Ben Nevis

Skotsko 2022: Den 6 – Ben Nevis

Úterý 19. dubna 2022

Dnes se chystám vylézt si na nejvyšší horu Velké Británie – Ben Nevis (1345 m). Normálně se startuje od návštěvnického centra asi o 1,5 km blíž městu, ale přímo od mého hostelu vede zkratka, kterou se napojím na hlavní cestu a ušetřím nejmíň kilometr vzdálenosti. Výškové metry vyjdou nastejno – začínám v méně než 50 m, takže převýšení bude asi 1300 m.

Už včera jsem koukal na předpověď – vypadá to, že ráno bude dost oblačno a zima a odpoledne se to trochu zlepší. Ale aspoň že skoro nemá foukat. Další den má být tepleji, ale mnohem větší vítr. Jsem na to zvědav.

Vstávám asi v 7 a jdu na snídani. Je taková celkem strohá, ale nějak se zasytím.

Vyrážím v 8:45. Přejdu po mostě přes řeku a ihned začínám stoupat. S téměř prázdným batohem to jde samo!

Začínám potkávat lidi. Je jich celkem dost. Ale to je asi normální – nejvyšší hora táhne.

Beru to trochu jako výzvu, jak rychle to dokážu vylézt. Ale zas ne že bych běžel, jen se nezastavuju a jdu svižně vzhůru. Asi 200 m pod vrcholem začíná sníh.

Je 10:38 a jsem na vrcholu. Trvalo mi to 1 hod 53 min. Je tu pár lidí. Ptám se, jestli někdo neví, jak to vypadá dál po hřebeni. Prý to leda s mačkama a cepínem. Škoda, pokoušet to nebudu.

Jsem v mraku. Občas se odkryje nějaký pohled. Nezdržím se ani 10 minut a vyrážím směrem dolů.

Zhruba v půlce sestupu odbočuju k jezírku. Pokračuju kolem něj. Najednou tu není ani noha. Stezka se stáčí doprava kolem horského masivu až k chatě pod severní stěnou.

Je to hezká cesta, tak pokračuju dál až k chatě.

U chaty dávám pauzu, je půl jedné.

Nad chatou se žlab postupně zužuje, až končí končí stěnou, která vede na hřeben. Bylo by fajn se nějak vyštrachat na ten hřeben. Stoupám vzhůru.

Na konci je sněhový svah, tam to není reálné. Ale co to zkusit víc vlevo? Tam by to mohlo jít. Pouštím se do toho. Není to snadné. Je to relativně strmé a nestabilní. V jednom místě se musím trochu vrátit a podejít sněhové pole. Je to trochu adrenalin. Hlídám si, abych šel nahoru jen cestou, kde bych stejně tak mohl zase sejít dolů – žádné skalní výšvihy. Ale i tak se mi moc představa, že to budu muset sejít zase dolů, nelíbí. Malinko se ten postup horší a už se skoro připravuju na ústup. Ale nakonec to nějak jde a asi ve 13:50 jsem na hřebeni. Hurá, je to úleva, tady už to bude pohoda!

Hřebínek je krásnej! A mám ho jen pro sebe! Jen v dálce vidím pár lidí jít proti mě. Je to rodinka s dvěma celkem malými dětmi. Respekt.

Pohled zpět na Ben Nevis. Z celého hřebene jsem vlastně vynechal jen kus mezi vrcholem a místem, kde jsem se vyškrabal nahoru. Vypadá to, že je tam hodně sněhu, ale možná to nebude tak zlé.

Pokračuju po hřebeni přes několik vrcholů. Odkrývá se mi výhled na Fort William.

A pak už začínám klesat dolů. Prve to jde snadno, ale pak přijde bažinatý úsek. Snažím se to projít suchou nohou a dlouho se mi to daří, ale ke konci už to nejde a čvachtám.

Stezka mě vyplivla trochu bokem, takže musím ještě dojít asi 4 km směrem do Fort William. Má to jednu výhodu, po cestě potkám M&S Food Hall a tam si nakoupím! Dneska večer budou hody!

Okolo páté dojdu na hlavní silnici, která vede do mého hostelu. Chci se svést autobusem. Mám ještě chvíli čas, tak dojdu až do města a tam pak malinko zmatkuju a bus nakonec dobíhám.

Zpátky v hostelu řeším klasické věci, dávám sprchu, přepírám nějaké oblečení, myju boty a suším je venku na sluníčku. Až najednou slyším, že venku prší! To to dneska skvěle vyšlo!

Sedím u stolu ve společných prostorách a zpracovávám fotky, v troubě si mezitím peču jídlo – nějakou indii a k tomu naan. U vedlejšího stolu slyším češtinu. Dojím jídlo, pak se chvíli bavím s holkou ze včerejška a pak se jdu zastavit na kus řeči k Čechům. Je to mladý pár a taky zrovna skončili WHW. Mají dnes vtipnou večeři. Hostel je trochu stranou, do obchodu je to daleko. Na recepci se chtěli zeptat, jestli nemaj aspoň chipsy. No ale chips jsou tu hranolky, že jo. Tak borec jim donese obří balení mražených hranolek, že ať si to klidně vezmou. Tak to teď pečou v troubě.

Kolem jedenácté dorazí konečně Dominic – byl na celodenním výletě a vracel se až pozdě vlakem. Vyměníme si zážitky a jdeme spát. Noha stále drží, takže se zítra vydám dál na sever a pár dní půjdu po Cape Wrath Trail, hurá! A dneska to bylo bomba!

30 km, stoupání 2164 m. Celkem 191 km.

Napsat komentář