Pondělí 18. dubna 2022

Ráno trochu poprchává a dneska nás nečeká moc kilometrů, takže není kam spěchat. Vstávám až asi v 9. Vyrážím v 9:54. Kluci vyrazili o trochu dřív. Stavím se v samošce, kupuju nějaké dobroty a na lavičce před obchodem snídám.

Projdu městečkem a jdu ještě kousek po silnici a pak už se od ní odpojím a stoupám celkem prudce vzhůru.

Někde uprostřed stoupání doženu kluky. Chvíli jdeme spolu, ale je jasné, že máme o dost jiné tempo. Za chvíli máme hlavní stoupání za sebou, bylo to asi 200 výškových metrů. Kluci jdou kousek bokem na vyvýšeninu s výhledem, já pokračuju dál.

Cesta teď vede po polňačce, mírně se to houpe nahoru a dolů. A takto to bude v podstatě až do údolí Glen Nevis, které je na okraji Fort William. Výhoda je, že jsme tentokrát úplně mimo silnice. Ale jinak je to trochu nuda. A těch lidí. Postupně jich předcházím víc a víc. Potkám i pár cyklistů.

V dálce se začne objevovat nějaká hora se sněhem, to bude asi Ben Nevis!

Někdy před 3. docházím dolů do údolí na silnici a k návštěvnickému centru. Tady začíná stezka na Ben Nevis. Dávám pauzu. Nahoře dnes opět dost fučelo, ale tady je krásně.

Teď už mi zbývají jen 4 km podél silnice až do centra města, kde WHW oficiálně končí. Pustím se do toho a v 16 hodin jsem v cíli.

Dávám si pivo na zahrádce místní hospody.

Prve jsem myslel, že budu spát v kempu v údolí Glen Nevis poblíž začátku stezky na Ben Nevis. Kluci to mají v plánu, tak bychom se tam potkali. Ale pak zjišťuju, že ještě o kus dál v údolí je hostel a dokonce mají místo! Takže rezervuju 2 noci tam.

Docela bych si tu v hospodě dal ještě pizzu, mají dobré recenze, ale zjišťuju, že zanedlouho mi jede až k hostelu jediný dnešní bus, tak toho musím využít – už se mi nechce těch 5 km zpět šlapat.

Bus jsem stihl a někdy v 6 se ubytovávám v hostelu. Je to tu hezké. Hlavně jsou tu krásné společné prostory, kde se dá vegetovat. A můj pokoj má 3 palandy a je celkem velký. Zatím jsme tu 3. Hned se seznamuju s Dominikem, padesátníkem, co tu je na pár dní a dělá denní výlety.

Někdy v 7 vyrážím na večeři do hospody asi 500 m ven z údolí. Prve projdu jen kolem a pokračuju až do velkého kempu. Nacházím tam stany kluků, ale kluci nikde, škoda. Vracím se zpět do restaurace. Dávám si haggis, nejznámější skotské jídlo. Jsou to nějaké vnitřnosti. V podstatě mi to přijde zhruba jako to, co se dává do jitrnice.

A pak ještě dezert, mňam!

Vracím se zpět do hostelu. V křesílkách v lobby si dám pivo a kecáme s Dominikem a ještě jednou holkou. Byla na Ben Nevisu před týdnem a bylo tam ještě dost sněhu, ale teď už to bude lepší.

Na zítřek mám cíl jasný – Ben Nevis. Podle toho, jak mi to půjde a jestli nebude zase protestovat koleno, se rozhodnu, co dál.

26 km, stoupání 746 m. Celkem 161 km.