Pátek 3. prosince 2021

Vstávám a před osmou snídám. Snídaně je luxusní.

PCR test

Dopoledne řeším PCR test, který potřebuju před odletem. Už v Česku jsem si o tom něco zjišťoval a našel jsem seznam vládou povolených zařízení. V seznamu byla i nemocnice v Bhaktapuru, takže na to jsem spoléhal. Majitel guest housu mi ale říká, že možná budu muset do Kátmandú, protože potřebuju výsledek s QR kódem a to tady asi nedělají. Tak říkám, že tam zajdu a uvidím. Je to asi 15 minut pěšky.

Dojdu tam, vcházím do areálu nemocnice. Jdu na registraci. Paní mi povídá, že pokud to chci na odlet, tak musím do Kathmandu Medical College, že tam mají QR kód, že ten potřebuju. Trochu mě to znejistí, jdu o kus vedle do kavárny a googlím. Na co asi tak můžou potřebovat QR kód? Hlavně mi není jasný, kdo ho potřebuje. Chápu to tak, že ten PCR test před odletem potřebuju, protože ho vyžaduje Dubaj – letím z rizikové země. Dubaj taky píše, že chtějí test s QR kódem. Celé je to zvláštní, protože neexistuje žádný mezinárodní standard, co by v tom kódu mělo být. Většinou je tam odkaz na nějaký web, který načte ten stejný výsledek testu. Ale to nic nedokazuje, že jo. (Evropský certifikát obsahuje QR kód, který pro změnu obyčejná čtečka odmítne, protože nerozumí tomu formátu.)

No nic, rozhoduju se, že mi místní test stačí, QR kód si nějaký dodělám pak. Jdu zpět na registraci v nemocnici. Paní mi opakuje, že potřebuju QR kód. Když opakuju, že je to ok, že mi to neva, že ho nemají, tak mě zavede za borcem na příjmu ambulance, který mluví líp anglicky. A ten mi znovu vysvětluje, že musím do Kátmandú. Znovu mu vysvětlím, že je to ok, že mi to stačí. Tak teda ok. Vyplním formulář na registraci a jdu zaplatit na pokladu. Tam se opakuje stejná písnička – ten test je bez QR kódu, to na odlet nebude stačit. A to samé mi pak ještě opakuje doktorka, která mi provede odběr. Odběr samotný začne tím, že mi otírá špejli o jazyk, tak si říkám, jaká inovace, že nebude špárání v nose. Ale to jsem se spletl – pak přišlo druhé kolo, kde mi strčila špejli až do mozku, jak jsem zvyklý.

Po odběru mi doktorka na papír napíše číselný kód, který pak použiju ke stažení výsledků testů z webu – společně s telefonním číslem. To jsem teda zvědavej, jak to celý dopadne. A hlavně teda mám taky hrůzu z toho, co kdyby to vyšlo pozitivně. Trochu mě uklidňuje, když na webu flydubai čtu, že v rámci letenky mám pojištění pro tyto případy – že by mi případně měli pokrýt náklady na prodloužený pobyt.

Jdu zpět do hotýlku. Na oběd si tentokrát dávám místní variantu dal bhatu (i s masem).

Jedna z věcí, pro které je Bhaktapur známý, je dřevořezba. Tady ten páv – peacock – je nejslavnější řezba ve městě.

Mám chuť na nějaké jídlo. Dojdu k takovému pouličnímu stánku. Borci z Kátmandú mě přesvědčí, že to musím vyzkoušet.

Podobných stánků jsem už viděl dost, ale nikdy jsem neměl odvahu to zkusit. Tak teď jdu do toho. Bohužel se mi to stalo osudným – viz další den.

Později odpoledne dokonce sprchlo.

Večer asi v 8 se zkouším podívat na stránky nemocnice, jestli už je tam výsledek. A je to tam, negativní! Super! Vytvořím si QR kód, který vede na stránku s výsledkama. Bohužel je tam formulář, kde se zadá telefon a kód – přímo na výsledek odkázat nejde. Ale to by mohlo stačit. Posílám to kamarádovi Honzovi, aby mi ten kód přilepil na to pdf s výsledkama – na mobilu to nedokážu. Teď už to jen potřebuju vytisknout – to bude hlavní úkol na zítra.

Sobota 4. prosince 2021

Vstávám, snídám. Pak si jdu na chvíli sednout ven na náměstí. Hřeju se na sluníčku. Nějak mi není dobře. Tlačí mě v žaludku. Jdu na pokoj. Za chvíli bliju. Říkám si, fajn, asi jsem něco špatnýho snědl, už je to venku a bude pokoj. Omyl. Můj stav se nelepší a nakonec bliju v průběhu dne celkem 5x, i když už pak vůbec není co. Je mi celkem zle.

Potřebuju vytisknou nějaký ty dokumenty, hlavně výsledek PCR testu s QR kódem. Majiteli guest housu zrovna nefunguje tiskárna, ale nějak to prý zařídí – já si netroufám nikde chodit po městě a něco řešit. Taky si nechám koupit nějaký lék v lékárně. Dostanu pár pilulek – skoro bych zapomněl, že v rozvojových zemích se běžně prodávají léky na kusy a ne celé balení. Googlím si, co jsem to dostal – je to kombinace dvou léků, jedno z toho antibiotika. Používá se to asi celkem běžně i jinde ve světě. K večeru si jednu pilulku dám. Můj stav je stabilizovaný – už dál nebliju. Ale dobře mi není a že bych si přes noc nějak odpočinul, to ne.

Neděle 5. prosince 2022

Vstávám hodně brzo, odvoz je domluvený asi na 6 nebo 6:30. Budu schopen dnes odletět domů? Snad ano, vypadá to nadějně. Jsem sice trochu slabej, ale už mi není blbě. Vyrážíme na letiště.

Po cestě si v mobilu čtu email od flydubai – let se zpozdí asi o hodinu. Hmm, tak snad stihnu pak přestup v Dubaji.

Jsem na letišti. Platím 1200 Rs (240 Kč) za odvoz a jdu k odletové hale. Vidím, že na vstupu dovnitř je dlouhá fronta. Naštěstí to je vstup pro Nepálce. Já jako privilegovaný běloch můžu použít vchod vedle, kde skoro nikdo není. Ale aby mě tam pustili, musím si jít vedle na přepážku nechat ověřit PCR test. Aha, takže takto to mají vymyšlené! Podávám paní vytištěný dokument. Ona vytahuje mobil a čte QR kód, no ne, to jsem nečekal! Otevře se jí formulář na webu nemocnice. Podávám jí papírek s telefonním číslem a kódem. Bez řečí to zadává, otevře se jí to pdf, prohlíží si ho. A pak mi dá razítko. Hurá, mission accomplished!

Jdu do odletové haly, tam si vystojím frontu u přepážky. Dostanu boarding passy. Pak prodávám zbylé valuty a jedu eskalátorem o patro výš, kde jsou odlety. U rentgenu mi říkají, že mám ještě hodně času, takže ať raději zatím počkám na sedačkách před rentgenem, že uvnitř není moc místa. OK.

Let se zpožďuje ještě o trochu víc – místo v 9:50 máme letět až v 11:45. Původně jsem měl na přestup mít 3 hod 40 min, takto to budou sotva 2 hodiny. A musím se v Dubaji přesunout z T2 na T3. To jsem teda zvědav. Přinejhorším mě dají na let další den.

Vzlítáme. Let je ok.

V Dubaji sleduju čas a jsem trochu nervózní, ale nakonec všechno proběhne hladce a mám dost času. Kupuju půl litru coca coly za 1 USD, super cena!

V čekárně sledujeme taxiing letadel.

Náš let je opět zpožděný. Což je nemilé, protože to znamená, že v Praze už nestíhám vlak nějak v 10, ale musím jet autobusem až ve 23 hod. Co se dá dělat. Jedu na Florenc. Dávám si jídlo v Burger Kingu. Jedu dom. V Brně jsem okolo půl druhé. Musel bych čekat asi půl hodiny na rozjezd, tak beru taxi. Někdy kolem druhé ráno jsem konečně v posteli. Hurá, přežil jsem cestu zpět!