Čtvrtek 2. prosince 2021

Dnes mě čeká poslední krátký den chůze a pak už se budu víceméně flákat!

Vstávám, snídám, balím. Platím 2100 Rs (420 Kč, včetně piva – asi 700 Rs = 140 Kč).

V 7:57 vyrážím. Docela dlouho půjdu po hlavní cestě. Německá skupinka je napřed, za chvíli je dojdu a předejdu.

Pak to začne stoupat – z nějakých 1750 m do 2150 m do Chisapani, kde jsem spal první noc. Za vesnicí prve jdu kousek špatným směrem, ale naštěstí to skoro hned zjistím a vrátím se zpět na rozcestí. Tady scházím z hlavní cesty a pokračuje menší cestička. Dál stoupám až do 2350 m. Pak konečně začíná klesání.

Teď už jsem venku z lesa a procházím přes terasovitá políčka dál do údolí.

Někdy po půl 12. jsem v Sundarijalu. Šlo to hladce. Tady si dám jídlo a pak nasedám na autobus a jedu do Kátmandú. Za mnou sedí borec, co docela dost kašle, je to nepříjemný. Jak je příležitost, tak si přesednu jinam.

Potřebuju se dostat do hotelu, kde má Michael (německý kolega turista) věci, potřebuju mu tam nechat nesmeky. Je to asi 3-4 km na sever z centra v takové lepší čtvrti, kde jsou různé ambasády. Najít správný bus bude výzva. Naštěstí v prvním busu ze Sundarijalu se mě ujímá pán a že mě zavede v Kátmandú k tomu správnému busu, super! Jdeme kousek po ulici, pak dojdem na to správné místo, zrovna přijíždí mikrobus. Nastupuju. Je plno.

Na další zastávce chtějí dva borci přistoupit a když vidí, jak jsme plní, tak to chtějí vzdát, ale naháněč našeho mikrobusu je přesvědčí, že místo je. Skutečně se to podaří. Ale pak už jsme fakt plní.

Sleduju mapu a najednou koukám, že už jsem trochu přejel. Nevadí. Co nejrychleji vystoupím a jdu do hotelu. Tam se mi věnuje borec, co to tu má pod palcem. Předávám mu nesmeky pro Michaela. Trochu mě přesvědčuje, abych se u nich ubytoval, ale já mířím do Bhaktapuru. Když zjistí, že jsem Čech, tak hned říká, že má v Česku kamarády. To je tu takový místní kolorit. Všichni se snaží získávat kontakty kde se dá. Každý, s kým se člověk baví aspoň pár minut, tak by si chtěl člověka přidat na fb, anebo mu psát na whatsapp.

Potřebuju se dostat do Bhaktapuru, kde strávím poslední 3 noci. Už je to taková tradice, oblíbil jsem si to tam. Je tam totiž celkem klid a mají hezké historické centrum, které je v UNESCO. A je to stejným směrem jako letiště – na východ, jen o trochu dál. Takže když pak člověk odjíždí, tak je to snadné a už ani není třeba jezdit do Kátmandú. Sice bych tam mohl jet opět hromadnou dopravou, borec říká, že to není obtížné, ale už se mi to nechce absolvovat. Nechám si objednat odvoz. Stojí to 1300 Rs (260 Kč). Asi by to šlo i levněji.

Někdy po druhé odpoledne jedem. O půl 4. jsem konečně ubytovaný v Bhaktapuru. Jsem v takovém hezkém hotýlku, kde jsem byl i minule. Je na jednom z náměstí v historickém centru, je to tu krásný. Akorát teda jsem nějak od minula zapomněl, že je uvnitř dost chladno. V létě by byl chládek super, ale teď to není nic moc. Venku je přes den tak 18, možná i ke 20, ale uvnitř je spíš tak 13 nebo 14. Možná kvůli tomuhle příště zvolím spíš nějaký normální guest house, který má hodně oken a přes den se prohřeje. Ale není to žádná tragédie, dá se to.

Procházím se různě po městě. Dávám si momo.

15 km, stoupání 735 m. Celkem 231 km.