Středa 1. prosince 2021

Vstávám. Asi v 7:30 snídám. Dnes jsem měl v plánu sejít dolů a pak do vesnice Kharchung a odtud jeepem do Kátmandú. No ale cítím se odpočatý a plný sil a rozhoduju se, že místo toho vylezu 1000 m na hřeben a napojím se na Helambu trek a po něm dojdu zpět do Sundarijalu, kde jsem před 10 dny začal.

Balím se a v 8:24 vyrážím. Na cestu jsem dostal 2 palačinky, mňam! Prve musím přetraverzovat trochu na jih. Přejdu přes visutý most.

Pak začíná stoupání lesem, většinou po schodech.

Šlapu a šlapu. Když jsem skoro nahoře, dám si pauzu. Pak vylezu posledních pár metrů a jsem nahoře. Je 10:35. Jsem ve výšce něco přes 3600 m, vystoupal jsem zhruba 1000 m. V guest housu zdravím paní domácí a rovnou pokračuju dál. Dnes je ale krásně!

Nad osadou tentokrát volím starou cestu – je to trochu zkratka, ušetřím si pár výškových metrů.

Na pár místech je cesta trochu sesypaná, ale nic hrozného.

Stoupání mám prozatím za sebou. Teď už mírně klesám, až někdy před polednem dojdu ke guest housu v osadě Magingoth, kde jsem spal druhou noc výletu. Zrovna tu nikdo není, majitelé asi někam odběhli. Dávám si něco jako obědovou pauzu. A pak hurá dolů! Odsud to totiž začně prudce klesat.

Po cestě jsou hezké pohledy směrem ke Kátmandú a dál na jih.

Ve 14 hod dojdu do vesnice Gul Bhanjyang. Těším se, že si dám opět něco dobrého v místním krámku, kde jsem se stavoval i na začátku výletu. Zrovna se to tam hemží dětmi – asi mají nějakou přestávku. Kupují si sladkosti.

Dám si chilli s cizrnou a bramborama, stejně jako minule. A k tomu nějakou sladkou limonádu. Jídlo (i s přidáním) stálo 50 Rs (10 Kč), limonáda 120 Rs (24 Kč).

Pokračuju dál, je to zase do kopce. Z asi 2100 m do 2400 m. Jdu většinou po polňačce. Předjíždí mě náklaďák plný dřeva. Moc rychle jim to nejde, jedou jen o trochu rychleji než já jdu.

Vylézt do lokálního maxima trvá asi hodinu a pak už jdu definitivně dolů.

Někdy v 16:30 dojdu dolů na cestu. Je tu guest house spojený s obchodem. Je tu dost živo. A venku taky sedí německý pár turistů. Asi nemá cenu pokračovat dál, brzo se bude stmívat a do další vesnice bych musel vystoupat docela dost metrů.

Ubytovávám se, dávám sprchu. Pak ještě chvíli vegetuju venku, než zapadne slunce a začne být chladno. Všichni se přesouváme dovnitř. Ti turisti jsou ve skutečnosti 4 – holka původně z Litvy nebo Lotyšska, už si nepamatuju, borec Němec a jeho rodiče. A k tomu německy mluvící průvodce a nějací nosiči. Klasika. Chvíli sedíme společně v jídelně. A pak přijde ten průvodce, že jako sorry, ale že tu teď budou mít nějaký program a asi jako abych vypadl. No toto! Je to jejich poslední večer výletu a Němci budou dávat nosičům zpropitné.

Přesouvám se do vedlejší místnosti. Personál má plné ruce práce s přípravou dal bhatu pro celou tu jejich skupinu. Chvíli to trvá, ale nakonec se dostane i na mě. Prve mě zkouší trochu ošidit – že mi chybí nějaká zelenina, kterou oni měli. Ale já se nedám! Dodělají mi ji extra a nakonec se perfektně najím.

Je tu konečně wifi, tak píšu Michaelovi zpět do Kyanjin Gompy, jak jsem dopadl při přechodu Ganja La. Později mi odepisuje, že majitel guest housu byl impressed, že jsem to přešel za jeden den.

Dneska jsem toho ušel celkem dost, energie je zpět, hurá! Zítra už jen dojdu do Sundarijalu a je to!

28 km, stoupání 1788 m, klesání 2550 m. Celkem 216 km.