Úterý 2. března 2021

Budík zvoní v 7, odložím ho a vstávám v 7:15. Snídám, balím a v 7:55 vyrážím. Prve vylezu nahoru ke golfovému hřišti. Pak dolů do vedlejšího údolí, pak ještě jednou nahoru s dolů. Slunce už začíná zase péct, pořádně se mažu. Včera to nejvíc odnesly kotníky, tak jsem si dnes vzal vyšší ponožky. 

Asi tak v 10 jsem na rozcestí. Buď můžu pokračovat přes jednu pláž až do San Sebastianu, anebo si to můžu střihnout na sever do hor a napojit se na GR131, která vede skrz vnitrozemí. Volám Vaškovi, jestli mám spěchat zpět na Tenerife – mám u nich věci a měli ve čtvrtek odlétat. Ale prý si to prodloužili, takže žádný spěch. Volím odbočku do hor. 

Stoupám a stoupám a krajina se pomalu mění. Je tu vlhčeji. Jsou tu dokonce lesíky. Stromy pokryté mechem. Všude něco kvete. Občas se ocitnu v mraku. Občas trochu poprchává, ale nic na bundu. Je to tu fakt hezký. Ale do kopce si pěkně máknu. Dojdu k silnici a pak ji různě křižuju. 

V mapě je vyznačený zdroj vody. Dojdu tam a skutečně tam je kohoutek. Je v tom trocha bordelu, tak to přefiltruju přes buff. Natočím si litr, ale moc tomu nevěřím a beru to jako rezervu. Nakonec jsem z toho ani nepil a ve vesnici to vyměnil za balenou vodu. Naštěstí tím, jak je zataženo, tak nepotřebuju tolik pít. 

Ve 14:20 jsem na nejvyšším vrcholu ostrova – Alto de Garajonay (1483 m). Nevidím skoro nic. Ale to neva.

Pak stezka pokračuje trochu dolů, ale ne moc. Držím se přes 1000 m. Je to trochu nahoru dolů. Místy zase poprchává. 

Projdu pár vesnicema a pak konečně dojdu do Las Hayas. Tady se ubytuju. Na to jak je to malý, tak je překvapující, že tu jsou 3 hotýlky a všechny podobně drahý (okolo 1000 Kč). Volím ten nejlevnější, kterej si zároveň lidi celkem chválí. Moje pocity jsou rozporuplné. Vede to taková stará paní. Hned jak vejdu dovnitř, paní mě vítá a vysvětluje mi (španělsky), že všechno je přírodní a eko. Ok, proč ne. Ujme se mě pán, taky mluví jen španělsky. Prý že jedem se ubytovat – vyjdem ven a že nastupovat. Popojedem pár set metrů k domu, kde mám pokoj. Je hezký, ale dost studený. Pán zapíná klimu, ale nic to nedělá. Pán mi vysvětluje, že ať přijdu na večeři v 7 (v 8 zavírají), a loučí se se mnou. 

Přijdu do restaurace a holka (asi dcera) prý co chci na jídlo a ukáže na tabuli, kde je nabídka jídel (španělsky). Ta holka sice umí anglicky, ale žádná snaha, že by mi to třeba přeložila. Tak vyberu zeleninové krokety, protože o tom už mi někdo říkal, že je to takové lokální jídlo tu na Kanárech. Bylo to Ok. Ale měl jsem si asi dát první položku – v překladu Menu polívka. Na google jsem totiž potom našel fotku nějakého normálního menu, kde bylo napsané, že to není jen polívka, ale k salát a zákusek a ještě něco. Jo a pána jsem se ptal, jestli něco doporučí a on nebyl schopen – jako že je to na mně. 

No nic, jsem z toho lehce rozladěnej, tak si říkám, že si zajdu na dezert do vedlejší restaurace. Je tu víc hostů, i místní, a celkem to tu žije (v té předchozí restauraci jsem byl sám). Prý co si dám a že doporučuje tady to jídlo. Sice jsem nevěděl, co to je, ale znělo to jako nějaký maso. Tak jsem na to kývl. Snad ještě jedno jídlo zvládnu. To jsem se prepočítal! Dostal jsem prve pečivo s pomazánkama. A pak obří flák vepřového a k tomu zelenina a hranolky. Fakt to bylo mega velký. Část jsem snědl a zbytek si nechal zabalit (včetně pečiva). Zítra budu mít oběd!

Vracím se už po tmě na ubytko a zapomenu si v hospodě kšiltovku. Uložím se do postele a kupodivu už někdy před desátou zhasínám a jdu spát. Aspoň jedna věc je tu fajn. Jsou tu tlusté zdi a nikdo mě nebude rušit při spánku. 

33 km, stoupání 2266 m. Celkem 131 km.