Kanáry – den 5
Středa 3. března 2021
Nechce se mi vstávat, spal bych dál! Ale někdy po sedmé vstanu, nedá se nic dělat. Trochu něco pojím, balím se a koukám, že nemám kšiltovku! Snad bude v té hospodě, kde jsem si dal včera druhý chod – pamatuju si, že jsem si před odchodem dal na hlavu čelovku a to by s kšiltovkou šlo blbě.
Dřív jak v 8 asi otvírat nebudou, tak využívám čas a dopisuju včerejší blog. V 8 vyrazím a za pár minut jsem v hospodě. Je otevřeno a už jsou tam i nějací stamgasti. Číšník volá kolegovi a kšiltovka je na světě, hurá!
Začínám do kopce. Terén je mírně zvlněný a ještě musím asi 200 m vylézt. Ale pak už začíná klesání směrem do Vallehermoso – tam jsem spal v sobotu. Vymyslel jsem, že slezu až do města a pak zpět do hor někde mezi tou GR131, co jsem na ní teď, a GR132 na východě, co jsem po ní přišel poprvé. A takto nějakými cestičkami projdu přes hory zase až do San Sebastianu, akorát trochu víc na východ než GR131.
Jde to celkem hladce, dokonce svítí i slunko. Když jsem asi 200 m nad Vallehermosou, tak si říkám, že vlastně nemusím až dolů a můžu si to tu střihnout. Ve městě už jsem stejně byl.
Jsem v nějaké vesničce. Potřeboval bych doplnit vodu. Mají tu vodní nádrž a u ní hezký park s posezením a je tu i kohoutek! Paní, co tu provádí údržbu, si zrovna nalila a hned se napila. Tak to snad bude Ok! Doplňuju litr.
Začínám stoupat. Mám před sebou 11 km, na jejichž konci je jakási turistická chata a kemp. 950 m nahoru a 450 m dolů. Hurá do toho!
Trochu jsem si musel poopravit dojem, že se tu starají i o ty méně populární stezky, protože to, čím jdu teď, je celkem zpustlé. Naštěstí v lese je to Ok, akorát na okrajích se musím trochu prodírat.
Po cestě potkám dva psy. Chvíli přede mnou jakoby utíkají a pak se zastaví a nechají mě projít. Nahoře na silnici pak potkám pána v autě, který ty psy hledá, tak má radost, že jsem je viděl.
Zbývá už jen 160 nahoru a 160 dolů. A konečně dojdu k chatě. Je 13:20. Je tu větší skupinka turistů ve středních letech. A pak skupinka mladých Francouzů. Sednu si venku a rozmýšlím se, co si dám. Zevnitř vyleze paní a že abych si nasadil roušku. Jsou tu přísní. Dávám si kolu a zmrzlinu.
O kus vedle je tu nějaký vodopád, ale není to mým směrem a stejně mám dojem, že to nebude žádný terno. Totiž ten potok, co tu teče, je dost malej. Co je ale zajímavější je, že v mapě vidím vyznačený tunel. Jdu se podívat, co to je, a ona je to “levada” – vodorovný tunel na vedení vody! Teoreticky by to šlo přebrodit a na druhé straně pak je stezka.
Pokračuju dál. Je to dost do kopce. Potřebuju se dostat na hlavní hřeben na cestu, kde jsem šel včera. Pak půjdu po GR131 až na její začátek do San Sebastianu. Takže překryv se včerejší cestou bude asi 3 km (ale opačným směrem).
Na rozdíl od včerejška je dnes hezčí počasí. Neprší a nejsem v mraku. Cesta vede postupně dolů, ale občas musím ještě i něco vystoupat.
Přemýšlím, že bych mohl aspoň poslední noc přespat venku, když už s sebou mám spacák, nafukovačku a žďárák. Jak tak klesám, tak pořád ne a ne najít vhodné místo. Až když jsem asi ve 400 m, tak vidím na mapě slepou odbočku. Jdu to prozkoumat.
Je to polňačka, co končí u sloupu vysokého napětí. Zdá se, že už tu dlouho nikdo nejel. Váhám, procházím se kolem a hledám, kde by to bylo nejlepší. Jsou tu takové terasy, ale je to dost kamenité. Nejlepší by to bylo přímo na té cestě. Ale z toho nemám dobrý pocit – co když zrovna dnes někoho v noci napadne sem zajet.
Volím místo kousek nad cestou. Je celkem měkké, akorát ne úplně rovné, takže budu v noci pojíždět trochu dolů. Je 18:30 a mám ustláno. Po sedmé zalehnu do spacáku a tak nějak postupně usínám.
35 km, stoupání 1840 m. Celkem 166 km.