Te Araroa: Den 48 – Martins Hut – Colac Bay

Sobota 20. ledna 2018
Po včerejšku dneska nikam nespěchám. Někteří vstávají v 6 a když já v 6:45 vylezu ze stanu, tak už jsou fuč. Jsou to všechno NOBO hikeři. V chatě je Luke. Jeho plán je dát si dneska odpočinek na chatě a zítra vyrazit asi v 10 ráno a ujít posledních 108 km v kuse. 
Pak je tu ještě Phil, co se podepisuje Philosotramp – znám ho z Intentions Books. A pak ještě jedna holka, co jde s ním. Vyrazí přede mnou. 
Já vyrážím v 8:15. Prve je to 100 m lesem dolů na lesní cestu. Po ní 1-2 km a pak začíná stezka lesem. Dohromady to bude 25 km. Stezka lesem kopíruje starý vodní kanál, který vybudovali čínští zlatokopové v 19. století. Byla by to hezká stezka. Ale je to často dost rozbité, takže se musí překonávat různé překážky. A hlavně je to trochu příliš dlouhý! A navíc mě po včerejšku bolí na levé noze cosi – hýždě a lýtko. Je to taková tupá debilní mírná bolest. Tak je to trochu otrava. Pak to trochu přejde. Jde mi to pomalu. Po hodině zastavuju u potoka a filtruju vodu. Po dalších 2 hodinách mám pauzu na oběd. 
Asi ve 3 konečně dojdu na konec stezky – jsem venku z lesa na parkovišti. Odtud je to ještě hodina po silnici až do Colac Bay. Je to malá osada a taky záliv. Ale až k vodě nedojdu. Zastavuju v Colac Bay Tavern. Jsou asi 4. Myslel jsem, že dojdu až do Rivertonu, ale jsem unavenej, tak dnes končím tady. Maj tu totiž i kemp. Jdu prve do restaurace a tam je Phil a ta holka. Přisednu si a dávám si burger. Je to drahota (16 NZD) a teda žádná velká sláva. Na to, jak o tom všichni básní… 
Stavím stan, pak sprcha, vařím čaj, jím chipsy a čokoládu. A pak zalezu do stanu. V restauraci dnes hraje kapela. Je to celkem nahlas, ale hrajou ok. Horší je, že odněkud jinud se začalo ozývat „duc duc duc“. Snad to časem přestane. Je 8 s pomalu bych spal. 
Nakonec akce před hospodou trvala nejmíň do 11, takže jsem nemohl usnout. 
29 km, stoupání 70. Celkem 1577 km. 

Te Araroa: Den 47 – Birchwood Station – Martins Hut

Pátek 19. ledna 2018
Evan vstává v 5:30, tak vstávám v 5:45 taky. Vyrážím v 6:35. 
Prve jdu 2 km po silnici směrem na východ a pak odbočuju na stezku doprava. Přede mnou je Woodlaw Track. Má to celkem 14 km. Projdu lesem a ocitnu se na pastvinách. Jsou tu ovce i krávy. Kudy mě stezka povede? Před sebou vidím kopce. A samozřejmě, stezka vede přímo podél ohrady do kopce napříč vrstevnicemi. Co taky jiného? Chtěl bych snad ty metry nastoupat postupně? Ale to by nebyla Te Araroa!
Je zataženo. Vylezu až úplně nahoru a jsem v mraku. Přelezu ohradu a jsem na lesní cestě. Jsem na kopci. Je tu i nějaký vysílač. Dál stezka vede po lesní cestě mírně dolů, až se z ní odpojí a dál je to cestička lesem. 
Postupně dojdu až dolů na další pastvinu na druhé straně kopce. Tam se napojím na silnici, po níž jdu pár km. A pak začíná další stezka – asi 5 km. Vede to do kopce k lesu, pak lesem a pak zase dolů, až na silnici. 
Teď jen 2 km po hlavní silnici a pak zase na vedlejší. Ušel jsem 25 km. Je poledne. Potřebuju nakoupit. Takže jak jdu po silnici, tak zároveň stopuju. Po 1 km mi zastaví Rakušák. Hodí mě přímo před supermarket SuperValue v Otautau, super. 
Nakoupím a pak se potřebuju dostat zpět. Tak dojdu 2 km na kraj městečka a stopuju. Ale skoro nic nejede. Posunu se ještě dál až za odbočku. Po nějaké době mi staví pán se psem v dodávce. Dovezl by mě až tam, kde jsem začal, ale uvědomil si, že musí natankovat, takže se otáčí zpět a vysadí mě. 
Ještě mi zbývá dostopovat asi 5 km. Fakt je slabej provoz. Ale po chvíli mi zastaví paní, že se jí mě zželelo, že bych taky mohl čekat pěkně dlouho. 
Je 14:30 a konečně jsem zpět tam, kam jsem předtím došel. Dojdu k odbočce na vedlejší a začnu šlapat. Co teď? Hned zkraje je jakási soukromá chata. Ale je příliš brzo to dnes zabalit. 
Stezka pokračuje takto: 7,5 km na konec vedlejší cesty, pak 5 km lesem na vrchol hory. Pak pár km z hory po polňačce dolů a nakonec 11,5 km lesem a pak po hřebenu a pak sešup k chatě Martins Hut. V podstatě nikde po cestě nejde stanovat, navíc skoro nikde není voda – jen ke konci te první cesty v lese. A pak možná nějaká po cestě z kopce dolů. No tak mi asi nezbyde než jít až k Martins Hut. 
Od silnice ujdu asi 5 km, začíná tu les. Dojdu k potoku. Filtruju vodu a jím. Jsou 4 a pokračuju dál. Pak dojdu na konec té vedlejší cesty. Začíná tu stezka. Píšou, že k Martins Hut je to asi 20,5 km a 9 hodin. Na Bald Hill 2 hod. Je 17:10. Na vrcholu jsem 18:20. Je tam velká vysílací věž a od ní vede na druhou stranu štěrková cesta. Vydávám se po ní. Dávám pozor, kde bude ta voda, abych doplnil zásoby. Podél cesty jsou příkopy a občas tam něco teče. A taky ve skružích pod cestou. Z jedné skruže teče docela hezkej pramínek, tak to beru. Filtrování je tak pomalý a já mám málo času – chci k chatě dojít za světla. To znamená nejpozději v 10, ideálně dřív. 
Pokračuju dál po cestě dolů, až dojdu k bráně. Kus pod ní teče z boku krásnej potok. Ach škoda, to kdybych věděl, tak jsem nebral tamtu vodu. Pozdě. 
Pak je to ještě kilometr či dva až k bývalému pískovému lomu. Tady začíná lesní stezka. Píšou, že Martins Hut je 6 hod a 11,5 km. Je 17:15, jdu na to!
Začátek je prudce do kopce. Ztrácím minuty! Ale pak už je to jen mírně vzhůru, až se dostanu ven z lesa mezi keříky a tady už to jde dobře. Pak se ještě několikrát dostanu do lesíka a zase ven. Až se nakonec dostanu na hřeben Longwood. Jde to dobře, snad budu u chaty i před desátou! Místy skoro běžím. Je to zážitek. Nahoře hodně fučí a slunko už je hodně nízko. A jsou tu super výhledy dolů, až k moři. 
Koukám na hodinky a už jen asi 2 km k chatě. Ale furt jsem nahoře a ne a ne klesat! 1,5 km a furt nic! Pak to konečně přijde. Klesání nebylo snad ani kilometr. A vidím chatu! Hurá! Jsem tu! Zvládl jsem to! Je 21:35. Takže mi těch 11,5 km trvalo 2 hod 20 min. Tedy asi 4,9 km/h. Až se mi to nechce věřit, na to, jakej to byl terén. 
Martins Hut je poslední chata na Te Araroa. V Trail Notes píšou, že při špatném počasí je to vítaný přístřešek. Jako by ani moc nepočítali, že by tam někdo jinak chtěl spát. Je to totiž stará chata z roku 1905, má hliněnou podlahu. A má jen 4 lůžka. Jenže ono není moc kde jinde zůstat. Jak už jsem napsal, víc než 20 km před chatou není kde. A od chaty následuje 25 km stezky v lese. 
Nicméně když jsem k chatě přišel, už byla plná a na omezeném prostoru před ní stály 4 stany. Venku sedělo pár lidí včetně Luka a vařili si večeři. Tak jsem se hned přidal a dobře jsem udělal. Večeře bodla. 
Už se hodně stmívá. Stavím stan po desáté už skoro za tmy. Pak se všichni ukládáme ke spánku. 
55 km, stoupání 2074 m. Celkem 1548 km. 

Te Araroa: Den 46 – Lower Wairaki Hut – Birchwood Station

Čtvrtek 18. ledna 2018
Myslel jsem, že bych dnes mohl vstát brzo, když jsem toho tolik prospal přes den. Několikrát jsem se v noci vzbudil, například v 3:30. Říkal jsem si: fajn, v 5:30 bych mohl vstát. Jenže pak jsem usnul a když jsem se probudil, bylo 6:30. Tak nic, no. Vyrážím v 7:17. 
Venku je skoro modrá obloha. Je krásně. Pojďme na to! Cesta začíná v lese. Musím nastoupat 500 metrů. To už tu dlouho nebylo! Nestoupá to hned, ale až po pár km. Takže mi to od startu nahoru zabere možná hodinu a čtvrt. Je to příjemná cesta. Těsně před vrchem vylezu z lesa a hezky se mi otevřou výhledy dolů do nížin. Je tu i mobilní signál. A je tu zajímavý terén, taková kamenitá suchozem. O kus dál už je to víc travnaté. Klesám ke kempovišti a skoro dole potkám TA NOBO hikera. Je to Martin z Jindřichova Hradce. 
Jsem dole. Je tu cedule a kadibudka. Bylo to 8 km a trvalo to 2 hod 8 min. Podle cedule 6 hod, podle Trail Notes 4 hod. 
Teď následuje úsek 25 km, který vede skrz soukromé pastvy a kde se nesmí kempovat. Jsou tu ovce a krávy. Prve se jde pár km podél řeky, pak se přebrodí řeka a uhne se prudce nahoru. Po pár kilometrech se zase vrátím k řece a přebrodím ji zpět. Těžko říct, proč stezku nevedli přímo. Potkávám tady Američanku, co jde na sever. Nebýt mě, tak by minula ten brod a pokračovala dál podél řeky. 
Mám za sebou asi 20 km. Pokračuju dál, stoupá to teď definitivně nad řeku přes pár kopečků. Tady potkám další 3 TA NOBO hikery. Pak v pastvinách potkám farmáře, kteří zrovna nahánějí stádo krav o kus vedle. Jeden borec jede s takovým terénním golfovým vozíkem a druhý jde o kus vedle se dvěma ovčáckými psy. Krávy se hýbou pomalu, takže se musím proplést mezi nima. 
Když mám za sebou asi 25 km a očekávám už jen dalších 8, kouknu na mapu a zjišťuju, že to bude ještě aspoň 12! (Nakonec je to ještě o 2 víc.) Vystoupám ještě asi 100 m a pak postupně klesám až na štěrkovou cestu. Pak se ještě musím proplést několika pastvinami a konečně jsem na silnici. Odtud je to ještě asi 2 km k Birchwood Station. Je to farma, kde mají takovou chatku, která slouží jako hostel pro 10 lidí. Dorazím sem v 16:35. Jsem tu zatím sám, ale pozdeji přijde ještě Kanaďan Evan, co jde na sever. Ubytování je za 20 dolarů a večeře je za dalších 15. Je to sice jednoduché, ale chutné jídlo. Brambory, maso, vařená zelenina. 
Evan mi dal nějaké jídlo, co nechtěl, takže zítra ještě zvládnu dojít na další silnici a odpoledne pak dostopuju do města, kde nakoupím. 
Kecáme a jíme. V 9 jdeme spát. 
39 km, stoupání 1527 m. Celkem 1493 km. 

Te Araroa: Den 45 – Aparima Hut – Lower Wairaki Hut

Středa 17. ledna 2018
Dánky vstávají v 6, tak se přidávám a vstávám v 6:15. Vyrážím v 7:17. Na začátku trochu poprchává. První kilometr či dva je ve vysoké trávě, takže jsem z toho poněkud mokrý. Pak pokračuje cesta lesem. Je to celkem příjemná cesta. Zezačátku to jde i přes 4 km/h, tak se to zpomalí a pak zase zrychlí. Ke konci zase trochu mrholí, ale v lese to na mě nepůsobí. 
Přejdu přes řeku, vylezu kousek výš a jsem u chaty. Bylo to 14 km a teď je 10:37. 
Počasí nevypadá vůbec dobře. Co budu dělat? Ze všeho nejdřív se najím. Zásoby se mi tenčí, ale ještě mám pšeničné placky a arašídové máslo a nutellu. 
Přede mnou je 8 km ke kempovišti (prý 6 hod) a pak 25 km až k silnici (prý 8 hodin), na kterých se nesmí kempovat. U silnice je snad něco jako hostel. Původně jsem zvažoval dnes dojít až tam. Ale vypadá to na déšť a já mám v dešti rád střechu nad hlavou. Tak se rozhoduju zůstat tu na chatě. Kupodivu z druhé strany od kempu nikdo nejde a zůstane to tak až do večera. Aspoň mám čas si přečíst poslední vydání Respektu. Přes odpoledne místy prší, asi jsem udělal dobře. Kupodivu je pořád hodně teplo a občas i vykoukne slunko. 
Snad zítra nebude pršet a dojdu až k silnici. Je to tu docela izolované místo, sice žádné velké hory, ale hluboké lesy nebo těžko prostupná luka. K silnici je to na obě strany v podstatě celodenní výlet. 
Je 20:00 a ležím v posteli, poslouchám Stinga a asi si ještě budu číst. Zítra by se mi mohlo podařit vstát brzo. 
13 km, stoupání 582 m. Celkem 1454 km. 

Te Araroa: Den 44 – Mavora Lakes Rd – Aparima Hut

Úterý 16. ledna 2018
Vstáváme v 6:30, Kanaďani vyráží v 7:15 a já v 7:45. Dneska bude asi další letní den. Prve mě čeká 10 km po štěrkové silnici až na hlavní silnici, po ní pak 2 km na západ směrem na Te Anau. Do Te Anau většina lidí stopuje (asi 35 km) a doplní tam zásoby. Já mám jídla dost, takže tuto zastávku vynechávám. Takže po 2 km na silnici uhýbám doleva na jih. Odtud je to 6 km po štěrkové cestě až k první chatě. Ušel jsem 19 km, je čas na oběd.
Filtruju vodu a obědvám a pak slyším venku pohyb. Tak vylezu ven a je tam borec z Ameriky – lovec. Loví lukem a šípy, ale zatím nic nechytil. Bavíme se a pak pokračuju dál – ve 12:45. 
Od chaty k další chatě je to 17 km. Prve to je asi 5 km lesem do kopce a pak z kopce. V tom lese potkám prve jednu holku a pak 2 páry a ještě dva borce. Všichni jdou TA NOBO. Tolik lidí najednou! Všichni říkají, že následující úsek byl zatím nejhorší. Tak to jsem zvědav. 
Vylezu z lesa a následuje vysoká tráva a drny. To už znám. Ano, místy je obtížný najít cestu, ale není to žádná hrůza. Toto se následujících 12 km střídá s lesními úseky, ty jsou v pohodě. Na otevřených lučních úsecích je akorát trochu problém se slunkem. Naštěstí postupem času se přiženou mraky, tak je to pak lepší. 
K chatě dojdu v 17:45 a je tam už americký pár, co přijel camper vanem k té předchozí chatě. Pak postupně přijdou 2 borci (USA a Německo) a 2 holky (Dánsko), co jdou TA NOBO. Kdyby tušili, co je čeká!
Kecáme, jíme. Když je chvilku po deváté, tak se přesunu do postele a píšu blog. Teď už jsou venku jen TA NOBO hikeři a baví se nahlas. Snad půjdou brzo spát. Je 21:32. 
36 km, stoupání 923 m. Celkem 1441 km. 

Te Araroa: Den 43 – Careys Hut – Mavora Lakes Rd

Pondělí 15. ledna 2018
Vstáváme v 6:30. Vyrážím 7:20. Prve mě čeká 10 km po polňačce podél jezera. Jde to celkem rychle a jezero je hezký. 
Po dvou hodinách dojdu na jižní stranu prvního (severního) jezera. Je tu základní kemp, což znamená několik kadibudek a kasička, kde by každý měl zaplatit za kempování. Je tu docela dost aut a stanů. Odtud už vede štěrková cesta. Ovšem naše stezka nás vede po visutém mostě na druhou stranu řeky, co v ní ústí jezero. Přejdu řeku a dávám pauzu. 
Dál cesta pokračuje dál na jih podél jižního jezera Mavora. Je to hezká lesní cesta. Většinu času dokonce po rovině! Užívám si to. 
Následuje další visutý most, ale TA pokračuje pořád po pravém břehu na jih. I tady je stezka fajn. Teď už podél řeky – jezero skončilo. 
U třetího mostu je varování, že TA sice vede dál na jih, ale po hodině je třeba řeku přebrodit, takže pokud je moc vody, tak se má přejít most a pokračovat po levém břehu a pak se napojit. Trochu nám uniká, proč teda ta stezka nevede přes ten most a po druhé straně, proč máme brodit? Ale pokračuju dál a Kanaďani taky. 
Když dojdu skoro k brodu, tak dávám obědovou pauzu – je tu potok, tak z něj beru vodu a filtruju. Ke konci pauzy mě dojdou D+L, takže jsem pak 5 minut za nima. 
Prebrodím řeku a začíná očistec. Hrůza. 16 km podél mezi plotem a řekou, je to hodně zarostlé. Někde je vyšlapaná hezká cestička, ale většinou spíš ne. Tak jdeme pořád dál a dál. Zrovna jsem vepředu já a těsně před silnicí jdu k řece nabrat vodu a posilnit se, jsem ko. Mezi tím mě predejdou D+L a o 100 metrů dál za brankou se zastaví, že tam zakempujou. Takže když je zase dojdu, tak taky zastavuju. Je to docela dobré místo. Akorát že tu nikde není stín a slunko dnes šíleně peče. Máme toho už dnes docela dost. Večeříme a čekáme, až slunko zaleze, abychom postavili stany. Stavíme je kolem deváté. Už jsem pěkně dlouho nespal ve stanu!
Teď je 21:21 a pro dnešek končím. 
42 km, stoupání 314 m. Celkem 1405 km. 

Te Araroa: Den 42 – Mid Caples Hut – Careys Hut

Neděle 14. ledna 2018
Vstávám v 6:30, vyrážím v 7:30. 
Prve pokračuju údolím po proudu řeky. Je to hezká cesta a hezké údolí. Po 7 km dojdu k mostu a odbočce do dalšího údolí. Tady se napojuju na Te Araroa. To vedlejší údolí je Greenstone – chvilku jsem v něm byl i včera, ale mnohem výš. Teď potrebuju dojít k chatě Greenstone Hut, kde TA uhýbá do dalšího údolí. K chatě je to 10 km a sice je to hezky upravená stezka v lese, ale i tak je to docela dost hore dole. 
Do chaty dojdu v čase 3:40. Docela to byla štreka. Je čas na oběd nebo aspoň sváču. A koho tu nevidím! Adrian tu svačí! A taky německý pár, co už jsme někde potkali. Všichni tři postupně vyrážejí dál a nakonec i já. 
K další chatě je to 10 km, ale podle Trail Notes je to 5-6 hodin. To vypadá na těžší terén. Rozhodně to už není taková dálnice, ale úplně hrozný to taky není. Je to prve dost v lese a pak už v takových křovinách nebo do konce na lukách. Postupně předbíhám Němce i Adriana. 
Na chatě není voda. To je zklamání. To se tam nemůžu dlouho zdržovat. Potřebuju jíst a půl. Tak pokračuju dál. Adrian jde taky. U první řeky oba zastavujeme a filtruju vodu a piju a jím. Pak pokračuju. 
Je to 12 km k další chatě. Tentokrát to má jít rychleji. Ale taky to není moc rychlý. Je to dost hore dole. Je to takový rozlehlý údolí, všude okolo hory, hezký prostředí. Ale cítím se nejakej unavenej. Možná z části kvůli sluníčku. 
Dojdu na chatu a tam je starší pán a pak dva Američani, co jdou TA NOBO. Začali před 7 dny. Simonovi je 21 a jde hodně nalehko – základní váha asi 4 kg. A jdou hodně rychle a hodně hodin – prý většinou od 7 do 9. Dneska si dali kratší den. Tak snad jim to vydrží. Chatka je malá s má jen 4 lůžka. Za mnou jde Adrian. Tak se rozhoduju, že půjdu na další chatu, i když už je 6:15, což je docela pozdě. Ale je to jen dalších 6 km a po víceméně rovné polňačce. A taky tam budou D+L, prý se po mně ptali. 
Vyrážím v 18:45. Jde to rychle. Akorát teda zhruba v polovině začne cesta stoupat kus nad údolí. Ale není to žádná hrůza. Před osmou jsem v cíli. Pozdravím se s Kanaďanama a jdu se vykoupat do jezera. A pak večeřím a pak je pomalu čas jít spát.
Teď je 21:40 a všichni jsme už v posteli. 
46 km, stoupání 1220 m. Celkem 1363 km. 

Te Araroa: Den 41 – Routeburn Flats Hut – Mid Caples Hut

Sobota 13. ledna 2018
Říkám si, že bych si mohl trochu přispat. Ale ostatní taky vstávají, tak vstávám v 6:30 jako obvykle. Vyrážím v 7:20. 
Prve mě čeká pár set metrů stoupání k Routeburn Falls Hut. Je to široká dálnice lesem. Jsem tam v 8. Je to obří chata. Jen se zápíšu do Intentions Book a pokračuju dál. Prý že k Mackenzie Hut 5 hodin. Od chaty už to není dálnice, ale hezká alpská stezka. Jsem už venku z lesa. Je to skalnaté, vede to víceméně po úbočí pohoří. Měl bych se dostat k sedlu Harris Saddle (asi 1200 m).
Jsem v sedle. Je tu taková nouzová chatka a záchod, ten využívám. Odtud jde vylézt ještě pár set metrů na Conical Hill (1500 m). To si nenechám ujít! Batoh nechávám v chatce. Ach, to je lehkost! Vycházím v 9 a nahoru to trvá asi 20 minut. Na vrcholu chvilku povídám s párem, co tam vylezl přede mnou, a pak jdu zase dolů. Trvá to asi 15 minut. Zpět u batohu jsem v 9:45 a je čas pokračovat dál. 
Stezka místo toho, aby šla ze sedla dolů, tak pokračuje doleva zařezaná do hory. Je to fajn. Je to víceméně po rovině, akorát občas trochu nahoru dolu. Takhle to je možná hodinu a půl, až najednou dojdu do dalšího bočního údolí a dole je jezero a chata Mackenzie. Ještě je to asi půl hodiny chůze, protože cesta vede doleva až skoro na konec údolí a pak postupně dolů. 
U chaty jsem v 11:15 a dávám si obědovou pauzu. V 11:50 pokračuju. Vedle chaty o kus dál je lodge – luxusní chata pro chodce s průvodcem. Vypadá to dost luxusně. Krásný lustry, kožený křesla. Prý takovej výlet stojí čtyřcifernou sumu. V dolarech. 
Cesta vede prve ještě lesem o 100 metrů výš a pak už postupně klesá, mimojiné kolem krásného 170 m vysokého vodopádu. Klesám až k Howden Hut, kde je mraky lidí. Odsud už je to jen 2 km dolů k parkovišti. Ale tam já nejdu. Potrebuju odbočit doleva a napojit se na Te Araroa. Mám zhruba 2 možnosti. Buď přímo dolů po Greenstone Track podél řeky Greenstone. Anebo po Caples Track. Tím bych se sice napojil na TA blíž k jezeru a ztratil tak míň oficiální stezky, ale znamenalo by to jít znovu 350 m do kopce do sedla a pak oklikou dolů k chatě Mid Caples Hut. Prý ještě 5 hodin. Sice asi půjdu rychleji, ale štreka je to i tak. 
Váhám a nakonec volím obtížnější trasu. Je asi 14:30. Začínám stoupat nahoru. V 15:10 jsem v sedle ve výšce 945 m. A pak postupně mírně dolů až do údolí řeky Caples. A pak ještě víceméně po rovině nějakých 5 km. Už je to dost dlouhé a hodinky jsou skoro vybité. Hurá, vidím chatu! A za kilometr jsem konečně u ní. Je 18:15. 
Je to krásná chata. I ta stezka byla hezká. Prý tady tu oblast před pár lety upgradovali na vyšší standard. Sousedí to s populárním Routeburn, tak to asi dává smysl. 
Rád bych se okoupal. Řeka vypadá daleko. Ptám se, jestli se tu dá někde koupat. Jeden borec mi říká, ať jdu dál po stezce a dojdu k mostu a vedle mostu se dá dojít k vodě. Dojdu tam a čumím na to. Wow! Po mostem je soutěska a voda hučí hluboko pode mnou. Jak se tam jako mám dostat? Tak nad tím chvíli spekuluju a pak jdu kousek zpět a zjišťuju, že je tam fakt cestička, ale vede k bočnímu přítoku. Aha! Tak to pak jo! Slezu dolů k potoku a je to paráda. Je tam i hezké hluboké místo na koupání. Všechno je sevřené mezi skalami. Provádím koupel. Je to tu fakt bomba, zítra bych to měl prozkoumat. 
Vařím, jím, bavím se s lidma. Pak přijde rangerka, tak jí ukazuju svůj Hut Pass – poprvé za celý výlet. 
Je 9, někteří už si šli lehnout. Jsou tu dva pokoje asi po 14 lůžcích. Někteří stanujou venku. V chatě bude spát asi jen 10 lidí, z toho 4 děti. Půjdu si pomalu lehnout. 
44 km, stoupání 1777 m. Celkem 1317 km. 

Ta Araroa: Den 40 – Queenstown – Routeburn Flats Hut

Pátek 12. ledna 2018
Včera se mi krom rezervace hostelu (ve skutečnosti neplatné) povedlo taky zarezervovat chatu Routeburn Flats Hut na začátku Routeburn Tracku. Abych to vysvětlil. Te Araroa v Queenstownu u jezera Wakatipu končí a pokračuje od Greenstone Station někde na druhém břehu jezera – je to taková nudle zhruba ve tvaru opačného N. Dostat se tam dá buď lodí, což je ale drahé. Nebo po silnici například stopem. Alternativou je spojit to s Great Walkem Routeburn Track, který začíná o 15 km severněji a pak se jde napojit zpět na Te Araroa. A přesně to je můj plán. 
Problém Great Walků je, že je potřeba zamluvit ubytování a to je často vyprodané půl roku dopředu. Jenže Routeburn má pouze 32 km, takže by neměl být problém to za den přejít celé (standardně se to chodí 3 dny). No ale v tom případě by to chtělo zakempovat někde co nejblíž startu, jenže se ukazuje, že moc není kde. Takže když jsem náhodou zjistil, že první chata na stezce, asi 2 hodiny chůze od parkoviště, má volné místo, tak jsem to koupil. Předražené je to teda nehorázně, 65 dolarů, ale co naděláš. 
Vstávám v 7:30. Nasnídám se a jdu do DOC Visitors Centra vyzvednout lístek na ubytování na chatě. Pak telefonuji s našima, pak jdu do Fresh Choice ještě dokoupit nějaké jídlo. A pak se dobalím, najím a vyrazím kousek za město na silnici podél jezera stopovat. 
Asi za 20 minut mi zastaví starousedlík ve starém kabrioletu Toyota Celica. Pán je vtipnej. Stěžuje si, že v jejich vesnici Glenorchy se mnozí Američani. Nemá o nich valné mínění. Někteří starousedlíci se s nima přátelí, to on teda ne. Taky jsem se dozvěděl, že prý nejvíc úmrtí u nich na silnicích mají na svědomí Němci a Francouzi, že mají moc velké sebevědomí. Pán se často zlověstně a nahlas smál. Původně říkal, že jede jen kousek za Glenorchy, ale nakonec mě hodí až na odbočku na start stezky – ještě zbývá 6 km prašné štěrkové silnice. Po kilometru mi zastaví Australan v SUV. Je to producent televizních reklam. Hledá tu lokace na natáčení. Například natáčeli reklamu na Subaru Forester. Jede sice jen do půlky, ale nakonec mě hodí až na konec – proč by si kus nezajel. Mám štěstí. 
Zhruba v 1 vyrážím na tůru. K chatě to má být 1,5 až 2,5 hod. No to jsem teda zvědav. Je to krásná stezka. Nejen povrchem, ale ají okolní přírodou. Cesta se klikatí nad ledovcovou řekou, je to tu fakt hezký. Jedna hodina uplynula a chata pořád nikde! Že by tentokrát měli s tím časem pravdu? A zrovna tady na takové populární trase? Nakonec to trvalo 1 hod 20 min. 
Chata je v místě, kde se vyleze z lesa a je tu taková velká zatravněná rovina – odtud Flat(s). Vlastně je to 5 min od hlavní stezky, ta pokračuje dál lesem. Je tu hezký výhled na nějaké hory s ledovcema. Idyla. 
Po obědě/pauze se vydávám po stezce do bočního údolí – proti proudu řeky. Je půl 4. Měl to být běh, ale je z toho spíš indiánský běh – terén nedovoluje skutečný běh. Po 4,5 km se dostanu blízko konce údolí, jsem jak v aréně, kolem sebe mám hory, paráda. Chvíli se kochám a pak se vracím zpět k chatě. Vykoupu se v řece a pak se tak různě poflakuju – jím, čtu, vařím, jím, píšu blog. 
Jsou tu 3 rodinky s malýma dětma a pak jeden pár a jedna žena. Jedna holčička si poranila nohu, tak tu s wardenkou/rangerkou řešili, co s tím. Že počkají do rána. A když nebude moct po svých, tak pro ni přiletí helikoptéra. Pozdeji ještě přijdou 2 asiaté – vypadá to na matku a syna.
Je 8 a je tu veselo – děti a pár dospělých hrajou nějakou karetní hru. Čekám, že děti asi půjdou spát relativně brzo a já s nima. 
7 km chůze + 9 km indiánský běh, stoupání 291 m + 259 m. Celkem 1273 km. 

Te Araroa: Den 39 – Roses Hut – Queenstown

Čtvrtek 11. ledna 2018
Vstávám v 6:30, vyrážím v 7:22. Hned zkraje mě čeká stoupání asi 500 metrů do sedla. Moc se mi do toho nechce. Ale pustím se do toho a za 50 min jsem nahoře v mraku. Ano, je opět mlhavo a zhruba od 1000 m nad mořem je mrak. Sedlo bylo něco nad 1200 m. 
Hned jak začnu sestupovat, tak se mi trochu ukážou okolní hory. Je to tajemné, je to fajn. Sestup je příjemný až k řece, ani není příliš strmý. Ale teď to přijde. Samozřejmě mít hezkou cestu údolím, to by nešlo. Takže se různě prodírám křovím ve svahu nad řekou a je to furt hore dole. Hrůza. Když už jsem skoro na konci, tak se v trail notes dočtu, že za normálního toku je rychlejší jít přímo řečištěm. Hmm. Asi bych si to stejně nezvolil. 
Mám za sebou 10 km a konečně definitivně sestupuju k řece. Přebrodím ji a jsem v místě zvaném Macetown. Bývalo to kdysi hornické městečko, ale nezbylo tu nic. Teď je tu akorát záchod a povolené kempování. Při sestupu jsem viděl několik minut před sebou D+L. 
Pokračuju chvíli dál podél polňačky a pak si dám pauzu. Mám za sebou asi 3 hodiny chůze. Pak se pustím do dalšího úseku, který má 14 km a vede přes sedlo až dolů do Arrowtownu – turistické městečko s hornickou minulostí. 
Ještě než začne stoupání, narazím na maliny. Mňam! Naplním si celý ešus na později. 
Výstup je tentokrát asi 400 m. Moc se mi do toho nechce, ale za hodinu je naštěstí po všem. 
Teď už jen dolů do města. Wow! To je krásná stezka! Je zařezaná ve svahu nad údolím a pomalu klesá dolů. Jde to jako po másle. A dobrá cesta pokračuje až úplně dolů. Tam mě překvapí obří parkoviště a spousta lidí a aut. Opodál je ulička v retro stylu plná obchůdků. Nezdržuju se a pokračuju dál. Už mám ujito 25 km. 
Odtud by to mělo být už víceméně po rovině až do Queenstownu. Ještě 29 km. Po chvíli před sebou vidím D+L, tak přidám do kroku a za chvíli jsem u nich. Prý chvíli šli s Frances, ale pak zastavili a ona pokračovala. Předbíhám je a jdu dál. 
Cesta vede skrz golfové hřiště a přilehlou rezidenční čtvrť. Všechno je tu hogo fogo. Pak další rezidenční čtvrť. Je tam v parku fontánka, tak zastavuju. Už jsem potřeboval doplnit tekutiny. 
Jdu dál. Kam až dneska dojdu? A kde budu spát? Těžko říct. Ideálně někde před Franktonem, ve kterém je velký supermarket (Countdown), kde musím doplnit zásoby. Pak by zbývalo ještě dojít 10 km do Queenstownu. Ale není kde. 
Tak jdu pořád dál. Chvilku před supermarketem se mi podaří zarezervovat hostel YHA v Queenstownu – předtím bylo všechno plné. Takže to musím dojít. Jedna možnost by byla nakoupit v obchodě, dojet busem do města a zitra zpět a dojít to pak. Ale volím nakonec jinou možnost – nakoupím a dojdu až do konce dnes. 
Okolo šesté jsem v obchodě. Potkám tam i Davida. Před sedmou vyrážím na posledních 9 km. Kupodivu to ani není utrpení. Akorát je ten den už dost dlouhej. Je to hezká stezka podél jezera. 
Hurá, konečně jsem na konci stezky v centru Queenstownu. Ale těch lidí všude kolem! V jiných městech v tuto dobu, o půl deváté, už všichni spí. Je to šílený. Zaslechnu nějakýho Inda, jak říká, že Queenstown is the adventure capital of the world. Omg. Je to tady samej bungee jumping, sky dive, jet ski apod. 
Projdu tím davem přímo do hostelu YHA Queenstown Central, na recepci oznámím, že mám rezervaci a ouha, prý že jsou plní a o mně neví! No to je ale nemilé! Platba proběhla, ale potvrzující e-mail jsem nedostal. Prý se jim to už párkrát stalo – že web ukazuje místa, i když nejsou. Je to bug!
Co já teďka budu dělat? Prý naproti v Base Lodge mají místo. Tak jdu tam. A skutečně. To jsou teda věci. Prve to vypadalo, že v celém městě je plno. Hostel je to nic moc – hodně lidí, málo místa. Ale je to Ok, hlavně že mám kde spát. 
Než se dostanu do pokoje, je 9. Jdu si do kuchyně udělat čaj a sníst maliny, co jsem nasbíral. Skoro bych na ně zapomněl!
Zhruba v 10 zalezu do postele. Ale je to naprd. Borec na protější posteli furt svítí a listuje papírama. Pak asi v 11 skončí a pak zase přijdou ostatní zvenku. No, moc se nevyspím. Naštěstí zítra toho nemám moc na práci. 
54 km, stoupání 1600 m. Celkem 1257 km.