Budím se někdy v 6. Polehávám a ještě se snažím spát. Snídaně je až v 8. Tak to bych do té doby mohl vyřešit parkování auta. Před sedmou teda vyrážím autem do města do Hotelu City Maribor. Je to blízko, asi 5 minut jízdy. Auto parkuju v podzemní garáži a na recepci se domlouvám. Recepční je milá, všechno jde hladce.

Pak jdu pěšky zpět do hostelu, trochu se balím a v 8 jdu na snídani. Nabídka je uspokojivá. Pak se bavím se správcem (ten stejný, co byl včera na recepci). Přijde s nápadem, že uděláme nějaký fotky a dají to fb, že to bude pro ně dobrá propagace. Budu slavnej! (Můžete si zkusit najít Hostel Pekárna Maribor.)

Pak se dobalím a je čas na foto a vyrazit. Borec prý že mě hodí na start trailu autem! Já se mám! (Je to tak 2,5 km – buď pěšky, nebo autobusem.) Po cestě jsem se dozvěděl, že ta oblast, kde je ten hostel, bývala za Rakouska-Uherska pekárna pro celou armádu. V 90. letech tam squatovali umělci a teď už jsou tam spíš anarchisti apod. Město by to chtělo revitalizovat, ale trochu se to táhne (dům mládeže včetně hostelu byl první střípek).

Na startu ještě děláme pár fotek a v 9:08 vyrážím!

Start je ostrej. Za chvíli jsem v lese a začíná stoupání. Za první hodinu mám 600 m. Ocitám se na sjezdovce a stoupám dál. Po 8 km docházím k Mariborské koči. 

Teď už cesta tolik nestoupá. Různě se houpu v lese. Je to tu hezký. Střídají se různé cestičky s většíma lesníma cestama. Samozřejmě se těším na větší hory, ale rozhodně si nemůžu stěžovat, je to tu hezké. Půda je měkká a všude je dost vláhy, všechno se zelená. 

Ve 12 se stavuju u jedné chaty a doplňuju vodu z kohoutku před chatou. Ale voda mi přijde trochu kyselá, tak jí pak většinu vyleju. Bohužel to bude znamenat, že další 3,5 hod půjdu bez vody. Ale naštěstí v lese není nijak parno. 

Cesta je pořád fajn. Až v 15:30 dojdu na Chatu na Pesku. Mám za sebou 32 km. Tady konečně vypiju litr vody a další 1,2 l doplňuju na cestu. 

Další chata je vzdálená 10 km. Cesta mě pořád baví, i když už se cítím o poznání unaveněji. Po cestě ještě je taková zajímavá atrakce – Lovrenška jezera. Je tu taková plošina, kde je nízká kleč a pár jezírek. A u toho rozhledna. 

Pak je to ještě trochu hore dole. 

A v 6 dojdu k další chatě – Ribniška koča. Měla být podle webu zavřená, ale mají otevřeno. Dávám si guláš a pivo a dozvídám se, že o půl hodinu dál je na kopci bivak! Že bych tam dnes skončil?

Někdy o čtvrt na 8 dojdu na Črni vrh (1543 m). Je tu taková budka, ve které jsou lavice. Ok, tady přespím. Je tu krásný výhled na západ. Což taky znamená, že tu bude krásný západ slunce. 

Posedávám a kochám se. Postupně přichází paní se psem, pak ještě nějaká běžkyně. Na západ slunce (ve 20:51) jsem tu už sám. Začíná být chladno. Připravím se ke spaní a lezu do spacáku.