Rozhodl jsem se jet autem. Je to nejrychlejší a v současné situaci by to stejně jinak moc dobře nešlo. České dráhy například zatím do Rakouska nejezdí. Regiojet ano, ale pouze do Vídně. Autobus z Grazu do Mariboru by byl taky dost nejistý. 

Vyrážím před druhou. Na Žabovřeské je mega zácpa, což asi není překvapení. Dál mě Google vede přes Břeclav. Tak snad to ví líp než já. V Břeclavi je další špunt. Ale pak už to jde hladce. Na hranicích nikde nikdo. Pak začla dálnice. První benzínka byla asi až za 10 km. Snad nedostanu (dodatečně) pokutu. 

Ve Vídni jsem byl před čtvrtou. Jelo to dobře, akorát tu bylo zpomalení na 60 km/h. Někde před Grazem nás všechny svedli na odpočívadlo. Prý ať zaparkuju. Chvíli jsem čekal, co bude, a pak se objevil policajt a prý že můžu jet. Trvalo to tak 2 min.

A pak před šestou hraniční přechod do Slovinska. Zvolil jsem malý silniční, abych nemusel ve Slovinsku platit dálniční známku. Nebylo zcela jasné, jestli mě tu pustí. Ale bylo tam prázdno, žádný problém. 

A pak už jsem před půl sedmou dojel k hostelu Pekárna. Je to tu sympatické. Hostel sídlí ve druhém patře domu mládeže. Venku je hned park. Připravuje se večerní letní kino. 

Pan recepční už na mě čeká. Pokoj budu mít pro sebe, překvapení! Poradí mi trasu na běh kolem řeky. V 7 vyrážím. Mají to tu moc hezký!

Když se vrátím, tak se informuju na večerní film. Prý je měsíc hrdosti, takže to bude LBGT tématika. Start 8:45. To je akorát!

Dám si sprchu, pak jdu najít něco k jídlu. Bezprostřední okolí hostelu je zajímavé. 

 Najdu burek v obchodě s pečivem. K tomu jogurt. Jím po cestě zpět na hostel. Je mi z toho nějak těžko. Snad to nebude mít následky. Což mě přivádí k tomu filmu. Jmenuje se Následky (2018, Slovinsko). A moc mě teda neoslovil. 

Film končí 22:15 a já se jdu pomalu chystat na spaní.