Čtvrtek 7. července 2022

Vstávám tak 6:40, balím a v 6:55 jdu na snídani. Je to klasická italská snídaně, takže nic moc. Aspoň že čaje je obří konvička. 

Vyrážím 7:39. Na začátek mě čeká krásných 730 m do kopce. Kousek před půlkou je intermezzo s jezerem. Jdu celkem pomalu, nikam nespěchám. 

V sedle Colleto do Valscura (2520 m) jsem v 9:14. Na druhé straně je bílo, ale brzo se to trochu odkryje. 

Sestupuju dolů. K jezeru, jak jinak. Je jich tu fakt hodně. A je radost se na ně koukat. V 9:35 jsem dole u jezera. Je tu pár ruin domů. A taky sem vede stará cesta z dob 1. světové války. 

Pokračuju dál k dalšímu jezeru a chatě. Je to jen mírně zvlněné – nějakých 100 m nahoru a dolu. K chatě Questa (2386 m) dojdu v 10:30. Dávám si ovocný dortík za 5 eur. 

Zdržel jsem se tak 20 min a pokračuju dál. Teď bych měl ještě tak 250 m klesat a pak začít stoupat do sedla. No ale rozhodnu se odbočit o trochu dřív doprava a jít do dřívějšího sedla – přejdu zase do Francie. A pak se dostanu na GTM a půjdu opačným směrem přes to původně plánované sedlo zpět do Itálie. To abych se nenudil. 

Jde to celkem hladce. Přijde mi, že cesta do toho prvního sedla – Pas du Préfouns (2615 m) – je menší a méně používaná. Ale v sedle i tak přijde po chvíli pán z francouzské strany. Dorazil jsem v 11:57. Je to tu hezké. Idyla. Nefouká, je teplo. Ticho. Pozoruju kamzíky celkem zblízka. 

Asi ve 12:20 zahajuju sestup. Projdu kolem dalšího jezera. Na rozcestí odbočuju zpět do dalšího sedla. V sedle Col de Fremamorta (2615 m) jsem ve 13:47. 

No a teď co dál. Chtěl bych zůstat vysoko v horách. Nejbližší chata je Refugio Franco Remondino. Ale jak se tam dostanu? Ukazuje se, že nejlepší bude sejít až do údolí do výšky 1750 m a pak vystoupat přímo nahoru až na chatu (2430 m). Raději bych to nějak přetraverzoval ve vyšších polohách, ale fakt to asi nepůjde. 

No tak to celé slezu až dolů na cestu, kde parkují auta. Dole jsem v 15:09. 

Místy slunko dost peče a místy je zataženo a jde se líp. Chvíli od cesty dávám u potoka pauzu a koupu a suším chodidla. Trochu mě začínají trápit harmoniky. Přitom krémuju každý večer a ani tu není příliš horko nebo vlhko. No, asi musím s tím krémováním přidat. 

V 15:40 pokračuju ve výstupu. Je to ještě přes 600 m. Trochu se hecnu a makám. Na chatě jsem v 16:40. 

Ubytuju se, myju se ve vodě tekoucí z trubky před chatou. Peru oblečení, dávám sušit. 

Pak si sednu venku, krémuju nohy a pak vybírám fotky. Pak si objednám nějaké jídlo a pivo – do večeře dlouho (2 hodiny). Pak se bavím s borcem Francouzem, co tu jsou ve třech a chystají se zítra na nejvyšší vrchol v okolí – Cima Argentera (3297 m). Trochu mě to hlodá, jestli bych tam neměl jít taky. Sice mám program už celkem napjatý, abych to stihnul v neděli do Mentonu, ale třeba bych to zvládl. Ale asi spíš ne, nemusím mít všechno. 

Teď je 18:50 a snad už brzo bude večeře – chatařka říkala 7-7:30. 

Nakonec večeře byla ještě trochu po 7:30. Jídlo bylo dobré, ale na přidání nebylo. Sedím u stolu se třema Francouzema, co mají zítra v plánu brzo ráno vyrazit na nejvyšší vrchol v širokém okolí – Cima Sud Argentera (3297 m). Ani jsem o něm nevěděl, že existuje. Ale teď jsem nalomenej, že půjdu taky! Akorát teda jsem chtěl zítra dojít do Refuge de Nice a už tak je to daleko a takto bych si přidal ještě 400 výškových metrů a taky časově to asi dost vezme, protože tak povede všelijaká cesta. 

Nakonec se rozhoduju, že do toho jdu. Nechám si připravit snídani na 5:00. Kluci říkali, že vyráží v 5:30. 

28 km, stoupání 2447 m. Celkem 225 km.