Alpy 2022: den 4 – Saint Dalmas-le-Selvage – Lacs de Vens
Pondělí 4. července 2022
Vstávám asi 6:15. Sbalím se, vyčistím si zuby a pak vypiju aspoň půl litru vody a k tomu si dám tyčinku Clif Bar.
V 7:05 vyrážím. Cesta začíná postupně stoupat. Čeká mě souvislé stoupání 1100 m. Po asi 24 minutách si všimnu, že mám průměrnou rychlost 7,5 km/h. Tak to asi ne. Hodinky ukazuji 2,5 km, přitom to bylo teprve 1,5. Kouknu na mapu a je vidět, že na začátku to udělalo nějakou blbost. A to jsem si ještě při chytání signálu říkal, že mezi těmi domy bych tomu měl dát ještě chvíli, i když to ukazuje, že je ready. No nic. Mažu aktivitu a budu vědět, že mám za dnešek připočíst 1,5 km a 200 výškových metrů. Zrovna potkávám kolegu chodce, který tu stanoval a teď se balí. Jde stejnou trasu jako já.
Pokračuju ve výstupu. Sklon je většinou mírný. V sedle Col de la Colombiere (2237 m) jsem v 8:38. Teď odbočím doleva na takovou hřebenovku a ještě budu trochu stoupat.
V 9 dávám pauzu. Ten sýr, co jsem včera koupil, je mňam.
Pokračuju dál. Je to hezká cestička, líbí se mi tu. V 10:07 dojdu do nejvyššího bodu – 2591 m.
Teď přichází sestup asi 600 m. Prve krásnou alpskou čističkou a pak po štěrkové cestě, ale je to celkem v pohodě.
V 11:35 dojdu na silnici. Je to silnice, co vede do nějakého sedla. Za 5 minut dojdu k několika domům, jeden z nich má občerstvení. Ještě není 12, tak to mi asi oběd nedají. Navíc když vejdu dovnitř, tak tam nikdo není a nechce se mi volat a někoho shánět. Tak zakempím venku u kašny a najím se svojeho jídla.
Jak tak svačím, tak přijde další chodec. Prve se nebavíme, ale když se chystám k odchodu, tak se ho ptám, jestli je o 400 m výš u silnice voda. Ukáže se, že jde celé GR5! Je to asi 2000 km a vede to někde od Holandska až do Nice. Dlouhý úsek před alpami byl prý z velké části asfalt, hmm, tak aspoň vím, kam nepůjdu. Ale část od Ženevského jezera bude určitě super, třeba si to jednou projdu.
Vyrážím ve 12:10. Čeká mě dalších 800 m stoupání. Prvních 400 je křižování silničních serpentýn. Hurá do toho. Slunko trochu peče, ale naštěstí občas trochu foukne, což pomůže.
Na posledním průsečíku silnice jsem ve 12:53, to šlo celkem hladce. Teď mám chvilku oddych – cesta vede kus skoro bez stoupání až ke Col des Fourches (2262 m). Tady je starý vojenský bunkr a bombastický výhled do dalšího údolí.
Sestoupím necelých 200 m a pak pozvolna začíná druhá fáze stoupání až do Col de Pouriac (2506 m). Je to na hranicích s Itálií. Jsem tam ve 14:10.
Teď ještě takový malý travers a pak začíná sestup na italské straně. Jsem v Itálii!! Dneska jsou ty výhledy fakt bomba a tento sestup není výjimkou. Ale co to, slyším hromy! Vlevo nad horami se obloha černá. To abych přidal do kroku. K další chatě je to ze sedla asi 5 km.
Válím dolů. Prve po štěrkové cestě a pak z ni uhýbám. Začíná trochu kapat. Bundu mám někde hluboko. To dám!
Když dojdu do vesničky s chatou, už mrholí, ale stihnu si ještě všechno pofotit. Vesnička je fakt hezká. Vlezu na zastřešenou terasu chaty, posadím se ke stole a za chvilku začne lít. Ale fakt fest. Je 15:15.
Hmm, chtěl jsem jít ještě přes sedlo na další chatu, ale s takovou nevím nevím. Konzultuju počasí s chatařem a chatařkou. Prý po páté to snad bude pryč. Ale podle mých aplikací to skoro vypadá, že už nepřestane. Zatím svačím a vyčkávám.
Někdy o čtvrt na pět přestává pršet a jde za mnou chatař, že teď by to asi šlo. Je to tak. Balím saky paky a v 16:25 vyrážím opět vzhůru. Tentokrát je to 700 výškových metrů do sedla Col du Fer (2584 m).
Začínám celkem svižně, není to ani moc do kopce. Ale asi po kilometru začíná konečně pořádné stoupání. Stoupám a stoupám, až v 18:02 jsem konečně v sedle. Hurá!
Popojdu ještě takovým traversem a pak se mi ocitne pohled na jezero dole. Wow! Je to nádhera! A u jezera je chata. Hmm, spíš chatka, je dost malá. To nevím, jestli pro mě bude místo.
Sestup má asi 1,5 km a jde to raz dva. Vlezu do chaty a ptám se, jestli mají místo. Mají!
Rychle se ubytuju. Večeře bude v 7, takže se akorát stihnu okoupat v jezeře a přeprat oblečení.
Večeře může začít. Prve polévka z luštěnin. Přidávám si 2x. Druhý chod jsou zapečené brambory se smetanou a sýrem a k tomu ragú s kuřecím masem. Je to výborné a je toho hodně. Přidávám si hodněkrát. Pak dostaneme plátek plesnivého sýra. A jako dezert je taková buchta s kousky čokolády. A pak ještě místní specialita, kostky cukru namočené v nějakém alkoholu.
Jinak u stolu se mnou byli 4 kluci, co tady mají kratší výlet na pár dní. Dva z nich Španělé. A pak francouzský pár z Paříže. Ti jdou GTM stejně jako já, akorát ne celý.
Asi tak 8:20 je po večeři. Přendal jsem mokré oblečení dovnitř, postupně se připravil na spaní, pobavili jsme se s chatařem o stezkách v okolí a teď je 21:38 a sedím v jídelně u stolu a dopisuju blog. Asi si půjdu brzo lehnout.
Dnes to byl celkem mega den. A ty hory jsou čím dál lepší.
38 km, stoupání 2828 m. Celkem 131 km.