Neděle 3. července 2022

Snídaně je od 6:30. Budíček mám v 6:25. Vstávám, jdu na snídani. Je trochu horší než včera, ale dá se to. 

Vyrážím v 7:31. Prve mě čeká stoupání z 2250 do 2639 m. Je to po ránu nádhera. Po cestě potkávám několik stanů. A taky jednoho chodce přímo na stezce. 

V sedle Col de la Petite Cayolle jsem v 8:36.

Pokračuju doprava dál na stejné straně pod hřebenem. Je to takový travers. V 9:04 jsem v dalším sedle – Pas du Lausson (2602 m). 

Popojdu 100 metrů na výhled zpět na jezero, u kterého jsem nocoval. Pak se vracím zpět k sedlu a zahajuju sestup do údolí. Je to moc hezká cestička. Celkem si to užívám. 

Po cestě dolů dávám ještě pauzu a pár minut před 11. se ocitám na silnici. Je to malá silnička, co vede do nějakého sedla. Auto jsem neviděl ani jedno, za to cyklistů celkem dost. 

Sejdu skrz několik serpentýn až k restauraci. Vejdu dovnitř a ptám se na jídlo. Oběd bude až ve 12, ale můžu dostat nějaké studené jídlo. OK, lepší než nic. Na prkýnku mi donesou kousek buchtoidní pizzy a pečivo a sýr a salsu a pár dalších věcí. Celkem jsem si pochutnal. 

V 11:45 pokračuju dál. Prve ještě malinko sestoupím a pak následuje hlavní stoupání dne. Asi z 1850 do 2519 m. Začátek je celkem mírný, mají tu většinou pozvolné serpentýny. Ale i tak mi to jde pomalu. Nějak mě zmáhá to slunko. Někde za půlkou dávám pauzu, to trochu pomáhá. 

V sedle jsem těsně před 14. hodinou. Jdu prozkoumat ruiny stavení, co jsem viděl z dálky. Asi to musely být nějaké bunkry pro vojáky. 

Teď už půjdu jen z kopce až do vesnice Saint Dalmas-le-Selvage (1500 m). Moc mě to na tom slunku neba. Po pár km prochazím kolem malé chaty. V mapě je to refuge, čekal jsem tedy něco většího. Je to zavřené a polehává u toho pár lidí. Ani se nezastavuju a pokračuju dál. Brzo začíná kamenitá cesta. Ta mě dovede až do vesnice ještě dalších 5 km. 

Ve vesnici jsem pár minut po 4. Co teď? Kdybych chtěl jít dál, tak by mě čekalo souvislé stoupání asi 1100 m. Do toho se mi fakt nechce. Asi to tu zabalím. Na mapě vidím něco, co se jmenuje Gîte. Jdu tam. Je to taková noclehárna. Působí to trochu unaveně. Ale je tu dost prostoru a budu to mít dnes asi celé pro sebe. Stojí to 20 eur. Beru. 

Ubytuju se, osprchuju se, přeperu oblečení a pak jdu do obchůdku, kterého jsem si všiml po cestě. Výběr není velký, ale i tak mi to hodně pomůže. Kupuju bagetu, rajčata, sýr, klobásu, chipsy a dvoje sušenky. A zmrzku. 

Pak si jdu sednout na lavičku do parku a úřaduju a telefonuju s našima. Mezitím se tu sejdou místní strejdové a v 6 začnou hrát petangue. Chvíli je pozoruju a pak jdu na náměstíčko a ještě chvíli telefonuju. 

Pak zkusím restauraci hned vedle. Jsou tu dvě, ale ta druhá má v neděli večer zavřeno.  Sednu si na zahrádku a ptám se, jestli bych mohl dostat menu. Je asi 18:40, ale večeře se dá objednat až od 7, sorry. Tak jdu ještě na chvíli pryč a pak se vracím. Dávám si pizzu a je fakt dobrá – tenké těsto, hodně věcí nahoře. A k tomu pivo nebo dvě. Stojí 6,50 eur, to je dost. 

Když dojím a dopiju, tak zaplatím a jdu pomalu na ubytko. Tam ještě dokoukám film Hustle s Adamem Sandlerem a pak jdu někdy po desáté spát. 

33 km, stoupání 1247 m. Celkem 93 km.