Sobota 23. dubna 2022

Vstávám, snídám, balím a v 8:49 vyrážím. Je modrá obloha a svítí sluníčko, hurá! Začínám ve výšce pod 300 m a stoupám do sedla, které je ve výšce 700 m.

Prve je to celkem pozvolné, místy i mírně z kopce. Jdu po široké polňačce.

Pak přijde závěrečný výšvih a cesta se ztratí. Horko těžko hledám aspoň nějakou cestičku, které bych se držel. Až téměř v sedle se konečně nějaká objeví.

Je 10:45 a jsem v sedle. Co teď? Trochu jsem uvažoval, že bych si vylezl na hřeben – je tu cesta, co vede přímo nahoru a pak dolů po skalnatém hřebínku a napojí se na stezku o kus níž na druhé straně sedla, takže to zní ideálně. Jenže šíleně fučí, jakože fakt hodně. Takže jak to asi bude vypadat na hřebeni? Krom toho se necítím nic extra, asi z toho větru. Tak se rozhoduju jít rovnou dolů.

Když slezu něco přes 100 metrů, tak v závětří zastavuju a svačím. Mezitím zdola přichází skupina lidí, jdou na hřeben z této strany. Tak o tom znovu přemýšlím. Je to můj poslední den, je krásně (až na ten vichr v sedle) a času mám dost. Nakonec se rozhoduju, že to zkusím.

Vyrazím zpět k místu, kde končí/začíná hřebenovka. Schovávám batoh za nějaké šutry a hurá do toho! Je to pěkná skalka. Jsem plný sil a baví mě to! Je to přesně něco pro mě! Stoupám vzhůru. Předcházím nějaké lidi.

Prve vylezu na předvrchol, pak kousek dolů a pak konečně závěrečné stoupání na vrchol na The Saddle (1010 m). Jsem tam ve 12:30.

Kupodivu tu nefučí tolik, jako v tom sedle. Je to bomba. Výhledy do všech stran jsou famózní. Nezdržuju se dlouho a vydávám se dolů – slezu přímo dolů do sedla. Začátek je pěkně strmý.

V sedle opět mega fučí. Pokračuju dolů. U spodního konce hřebene vyzvedávám batoh.

Stezka je perfektní, sestup jde hladce. Ale ne na dlouho. Vede totiž až dolů na silnici k parkovišti, ale já potřebuju odbočit doleva do bočního údolí a tudy dojdu do Shiel Bridge. Cesta je opět fuč. Není tu nic. Hledám si vlastní cestu dolů. Až když dojdu dolů k potoku, tak se objevuje cestička. Hned to jde líp.

A pak dojdu až na polňačku a zbývá už jen pár km do civilizace.

Když už jsem sotva pár minut od silnice, tak jdu kolem krásné řeky. Neodolám a koupu se. A taky přepírám nějaké oblečení.

Asi ve 3 docházím na silnici. Je tu kemp. Potkám švýcarského chodce Johanna. Oba dnes zůstaneme v kempu. On právě dokončil několikadenní přechod Affric Kintail Way.

Na mobilu dělám check-in, stavím stan a pak se vydávám asi 15 minut pěšky do hospody. Je to idyla. Kdo by to byl čekal, že takto krásně bude ve Skotsku! A ještě k tomu v dubnu! Dávám si fish&chips.

Prve jsem uvnitř, pak si jdu sednout ven. Přichází i Johann, dáme si ještě spolu pivo. Sledujeme západ slunce.

Pak jdem zpět do kempu a spát. Dneska to byl poslední den chození. Zítra už se jen přesunu do Edinburghu a v pondělí ráno letím dom. Bylo to hezké zakončení. Hlavně jsem rád, že jsem si prošel ten hřebínek, to bylo super.

18 km, stoupání 1072 m. Celkem 304 km.