Několikrát jsem se vzbudil, ale celkově jsem se vyspal celkem dobře. V 6 si říkám, že bych asi měl vstát. Nakonec vstanu až tak 6:20. Zjišťuju, že slimáci zaútočili. Dva jsou zevnitř na plachtě stanu. Jeden je na karimatce, jeden na podlážce. A ten sliz, co po sobě zanechali, ble. Aspoň že proti mravencům jsem se ubránil. 

Něco pojím, balím a v 7:24 vyrážím. Začátek je brutální, jakože strmej. Pak jdu chvíli po zpevněné cestě, tak to je trochu mírnější. Ráno chvilku jela lanovka, až jsem se divil, že tak brzo, ale pak zastavila. Možná vezli personál?

Po necelé hodině dojdu na horní stanici lanovky ve výšce asi 1820 m. Nikde nikdo, ale dveře jsou otevřené, takže využívám toaletu a doplňuju vodu. 

Pokračuju dál. Za chvíli se odpojím od zpevněné cesty a následuje hezký travers pešinkou mezi loukami, až dojdu k malé osadě s krásnými chalupami. Je tu fontána, tak doplňuju vodu. Odtud jdu ještě po zpevněné cestě, až za chvíli se definitivně odpojím a teď už půjdu po cestičce až do sedla. Je to pěkná cesta. Jsou to krásné členité louky a mám hezké výhledy na nějaké zasněžené vrcholky. 

Asi v 9:45 dávám pauzu na sváču a na sušení stanu. Už jen asi 400 m z nějakých 1450! Hurá do toho! 

Docela do toho šlapu a už to vypadá, že tam budu fakt celkem brzo, jenže nakonec se ukáže, že to byl falešnej vrchol a ještě to bude asi 10 minut. Ale i tak dobrý. V sedle jsem v 10:40. 

Jelikož jsem měl pauzu nedávno, tak se jen minutu kochám a pak vyrazím dolů. Začátek je náročnej. Je to suťovisko a trochu ho traverzuju, ale stezka není moc žretelná. Ještě že je jasno a značky jsou vidět. 

Pak dojdu na okraj a následuje mega prudkej sešup kamením. Je to náročný. Pak dojdu k nějakému příbytku s ovcema. Cesta je pořád celkem prudká a náročná. Po chvíli jdu kolem pastevce se dvěma psy. A taky tuny ovcí. 

Ve 12 se konečně dostanu dolů na štěrkovou cestu. Je tu cedule, že zákaz vstupu chodců, že tam jsou ovčáčtí psy a je to nebezpečný. Z mé strany nic nebylo. 

Pokračuju na Vrin, je to pár km do údolí a tam bych se měl opět napojit na stezku č. 6 a jít po druhé straně údolí zase zpět nahoru. 

Kolem 12:45 narazím na hezkou lavičku, tak dávám pauzu. Už mi moc jídla nezbývá. Do budu dělat? Zjišťuju, ale nemusím tolik do údolí, kolik jsem myslel. Můžu už za 300 m zahnout doleva a zkrátit si to. Signál nemám. Nahoře je chata. Tak budu doufat, že mě ubytujou. 

V 13:40 jsem u parkoviště a tady konečně doplňuju vodu. Píšou, že na chatu to trvá 5 hodin. Je to asi 820 výškových m do sedla a pak kus dolů. Spoiler alert: Trvalo mi to 2 hod 15 min. 

Cesta nahoru šla docela dobře. Ale cíleně jsem šel svižně, takže jsem malinko trpěl. Energii mi přidalo, že jsem asi 300 m před sedlem začal dohánět nějaké lidi. Najednou jsem měl cíl. Je to hloupé, ale funguje to. 

Prve jsem došel otce od rodiny. Cestují celá rodina a ostatní mají malé batohy – on nese stan a asi i další težké věci. Respekt. Budou stanovat v sedle. Pak dojdu i matku a děti. 

V sedle jsem 15:15. Začíná tu nějaký park. A hned vidím proč. Pár set metrů pode mnou je rovné široké údolí, ve kterém teče v několika větvích řeka. Je to bomba. Hlavně tou velikostí. 

A na konci na jedné straně pak je vodopád a u toho visutý most. A ještě k tomu je krásně a svítí sluníčko. 

Skoro by se hodilo se v té řece vykoupat. Ale raději půjdu co nejrychleji na chatu. Prý je plná, ale zkusím to i tak. 

Přejdu most a pak je tu ještě taková stezka nad řekou, která je hluboko pode mnou. Před 4. jsem na chatě. U stolů před chatou je živo. Je to zřejmě oblíbená destinace. Ptám se na nocleh. Chvilka napětí, paní studuje plánek, jak jsou obsazení a kam by mě mohla dát a… půjde to! Polopenze stojí 85. Mám alpenverein, tak jen 74, jaká láce!

Jdu se ubytovat. V horním patře je noclehárna. Jsou tam prý dva další lidi úplně v opačném rohu. A pak já. No, aspoň nějakou výhodu ta korona má, ha ha. 

Nemají sprchu, tak se jdu okoupat do jezírka kousek pod chatou. Pak v potoce ždímám oblečení. Jak jdu bos zpět k chatě, tak téměř v cíli blbě palcem zakopnu a hned je z toho mini zranění. Vyprosím si dezinfekci a pak to zalepím. Je to fakt malá ranka. 

Venku na trávě se trochu protáhnu a pak dopisuju včerejší blog a taky studuju další den. Pak začne být teochu chladno, tak jdu dovnitř. 

V 7 je večeře. Úplně vzadu v rohu najdu na stole svoji jmenovku. Jsem plexisklem oddělen od zbytku stolu, ach ach, tak asi tu koronu vlastně raději nechci. Jídlo je dobré. Polévky a rizota je na přidání, ale zrovna toho mám dost. Přidal bych si dezert, ale toho víc není. Aspoň si dám pivo. 

Pak dopisuju dnešní blog a teď je 9 a asi pomalu půjdu spát. Snídaně je už v 6:30!