Čtvrtek 11. ledna 2018

Vstávám v 6:30, vyrážím v 7:22. Hned zkraje mě čeká stoupání asi 500 metrů do sedla. Moc se mi do toho nechce. Ale pustím se do toho a za 50 min jsem nahoře v mraku. Ano, je opět mlhavo a zhruba od 1000 m nad mořem je mrak. Sedlo bylo něco nad 1200 m.

Hned jak začnu sestupovat, tak se mi trochu ukážou okolní hory. Je to tajemné, je to fajn. Sestup je příjemný až k řece, ani není příliš strmý.

Ale teď to přijde. Samozřejmě mít hezkou cestu údolím, to by nešlo. Takže se různě prodírám křovím ve svahu nad řekou a je to furt hore dole. Hrůza. Když už jsem skoro na konci, tak se v trail notes dočtu, že za normálního toku je rychlejší jít přímo řečištěm. Hmm. Asi bych si to stejně nezvolil.

Mám za sebou 10 km a konečně definitivně sestupuju k řece. Přebrodím ji a jsem v místě zvaném Macetown.

Bývalo to kdysi hornické městečko, ale nezbylo tu nic. Teď je tu akorát záchod a povolené kempování. Při sestupu jsem viděl několik minut před sebou D+L.

Pokračuju chvíli dál podél polňačky a pak si dám pauzu. Mám za sebou asi 3 hodiny chůze. Pak se pustím do dalšího úseku, který má 14 km a vede přes sedlo až dolů do Arrowtownu – turistické městečko s hornickou minulostí.

Ještě než začne stoupání, narazím na maliny. Mňam! Naplním si celý ešus na později.

Výstup je tentokrát asi 400 m. Moc se mi do toho nechce, ale za hodinu je naštěstí po všem.

Teď už jen dolů do města. Wow! To je krásná stezka! Je zařezaná ve svahu nad údolím a pomalu klesá dolů. Jde to jako po másle.

A dobrá cesta pokračuje až úplně dolů. Tam mě překvapí obří parkoviště a spousta lidí a aut. Opodál je ulička v retro stylu plná obchůdků. Nezdržuju se a pokračuju dál. Už mám ujito 25 km.

Odtud by to mělo být už víceméně po rovině až do Queenstownu. Ještě 29 km. Po chvíli před sebou vidím D+L, tak přidám do kroku a za chvíli jsem u nich. Prý chvíli šli s Frances, ale pak zastavili a ona pokračovala. Předbíhám je a jdu dál.

Cesta vede skrz golfové hřiště a přilehlou rezidenční čtvrť. Všechno je tu hogo fogo. Pak další rezidenční čtvrť. Je tam v parku fontánka, tak zastavuju. Už jsem potřeboval doplnit tekutiny.

Jdu dál. Kam až dneska dojdu? A kde budu spát? Těžko říct. Ideálně někde před Franktonem, ve kterém je velký supermarket (Countdown), kde musím doplnit zásoby. Pak by zbývalo ještě dojít 10 km do Queenstownu. Ale není kde.

Tak jdu pořád dál. Chvilku před supermarketem se mi podaří zarezervovat hostel YHA v Queenstownu – předtím bylo všechno plné. Takže to musím dojít. Jedna možnost by byla nakoupit v obchodě, dojet busem do města a zitra zpět a dojít to pak. Ale volím nakonec jinou možnost – nakoupím a dojdu až do konce dnes.

Okolo šesté jsem v obchodě. Potkám tam i Davida. Před sedmou vyrážím na posledních 9 km. Kupodivu to ani není utrpení. Akorát je ten den už dost dlouhej. Je to hezká stezka podél jezera.

Hurá, konečně jsem na konci stezky v centru Queenstownu. Ale těch lidí všude kolem! V jiných městech v tuto dobu, o půl deváté, už všichni spí. Je to šílený. Zaslechnu nějakýho Inda, jak říká, že Queenstown is the adventure capital of the world. Omg. Je to tady samej bungee jumping, sky dive, jet ski apod.

Projdu tím davem přímo do hostelu YHA Queenstown Central, na recepci oznámím, že mám rezervaci a ouha, prý že jsou plní a o mně neví! No to je ale nemilé! Platba proběhla, ale potvrzující e-mail jsem nedostal. Prý se jim to už párkrát stalo – že web ukazuje místa, i když nejsou. Je to bug!

Co já teďka budu dělat? Prý naproti v Base Lodge mají místo. Tak jdu tam. A skutečně. To jsou teda věci. Prve to vypadalo, že v celém městě je plno. Hostel je to nic moc – hodně lidí, málo místa. Ale je to Ok, hlavně že mám kde spát.

Než se dostanu do pokoje, je 9. Jdu si do kuchyně udělat čaj a sníst maliny, co jsem nasbíral. Skoro bych na ně zapomněl!

Zhruba v 10 zalezu do postele. Ale je to naprd. Borec na protější posteli furt svítí a listuje papírama. Pak asi v 11 skončí a pak zase přijdou ostatní zvenku. No, moc se nevyspím. Naštěstí zítra toho nemám moc na práci.