Pátek 7. července 2017

Snídaně se podává od 6, takže mám budíka na 5:35. Ale v noci musím 2x na záchod, protože jsem se večer snažil dohnat pitný režim, a posouvám budík na 5:55. Na snídani jsem v 6:20. Jsem spokojen. Rozhodně lepší než na předchozí chatě. Je tu docela bohatý bufet.

Vyrážím v 7:30 jako jeden z prvních. Ale zabloudím. Měl jsem totiž pocit, že to značení a žebříky, po kterých jsem šel včera, jsou jen pro ten vrchol a že cesta do sedla vede víc vpravo. Ale to byl omyl – včera jsem totiž v tom sedle už byl, aniž bych si to uvědomil. Výsledkem bylo, že jsem ztratil tak 30-45 min. Šel jsem totiž prve směrem na nějaký vrchol. Po ledovci prve kus nahoru. Pak travers ledovce a to už mi přišlo divné, když to začalo být trochu strmější a ledovaté. Tak jsem se koukl na mapu a ejhle, jsem úplně mimo.

Tady jsem vylezl vpravo po sněhu nahoru

A pak ještě kousek tady

Vrátil jsem se zpět na stezku a akorát jsem potkal Saskii a Eikeho, kteří tam zrovna došli. Taky udělali podobnou chybu jako já, ale jen kousíček a brzo si to uvědomili.

Dál už to byla normálka. Akorát teda ta cesta byla místy nic moc – takový obří šutry, který nemám moc rád.

K chatě Martin-Busch Hütte (2500) jsem došel 11:30. Ještě jsem si ani nesedl a už jsem si objednal bergsteiger essen – v tomto případě špagety s tomatovou omáčkou a k tomu salát. Byla to obří porce a chutnalo mi. 8,50 eur.

Ve 12 jsem vyrazil dál – na chatu Bella Vista přes Saykogel (3300 m). Začátek byl fajn, ale brzo začal zase ten humus – obří šutry. Navíc to trvalo nějak dlouho, protože jsem čekal, že to bude jen 3100.

Za 2 a půl hodiny od oběda jsem byl ve 2500 na rozcestí, kde jsem odbočoval zase nahoru směrem k chatě Bella Vista (2800 m). Na začátku psali 6 hod do nějaké chaty a teď už jen 1 hod. Wow. Na moji chatu ještě prý 2 hodiny. Bylo to spis tak hodinu a čtvrt. Cesta to byla docela dobrá, mírně nad údolím pozvolna do kopce.

Po cestě byly už zase vidět hezké ledovce. Ale musím říct, že se mi to tu nijak moc nelíbí. Jsou tu všelijaké vleky, nahoře na skále jakýsi hotel. A chata je taková obří. Je hezká, to jo. Ale na mě je to tu příliš… rozvinuté? Anebo komerční. Navíc je to dost drahé – 59 euro. Nocleh, večeře, snídaně. Aspoň jedna věc mě potěšila – mají tu u chaty saunu a je v ceně.

Takže jsem se prve ubytoval, prevlíkl, dal si sprchu a pak jsem si dal saunu. Druhé kolo jsem trochu přehnal a chvíli jsem byl trochu mimo. Ale super, bodlo to.

Je tu spousta horolezců s ledovcovou výbavou. Jen tu mají pauzu a na noc jdou kamsi dál, ale to jméno mi nic neřeklo. (Pak jsem zjistil, že šli na Hochjoch Hospiz, viz dále.)

V 7 je večeře. Na stolech jsou jmenovky. Posadili mě s Paulem – doktorem z Říma, který se po dnešním výstupu na Weisskugel (3738 m) cítil unavený a nechtěl už se skupinou pokračovat na další chatu – ostatní šli do chaty Hochjoch Hospiz, asi tak 2 hodiny chůze. Vyráželi dnes ráno z Bella Visty v 5 ráno a zpět dorazili v 5 odpoledne.

Večeře byla super. Prve plněné těstoviny – takové ty taštičky, teď si nevzpomínám na jméno. Když jsme dojedli, tak chodili nabízet přídavek. Pak byla polívka s vejcem a parmezánem. Opět jsem si přidal. Pak hovězí roláda s polentou a fazolovými lusky. I toho jsem si přidal. A jako dezert taková buchta s krémem. U té nenabizeli přidat. Myslel jsem, že prasknu. Ale zároveň jsem věděl, že mám metabolismus tak rozjetej, že do rána budu mít opět hlad.

Tak nakonec to tu není tak zlé. Po večeři uz jdu pomalu do postele a ještě si chvíli čtu. Spát jdu asi v 10.

27 km, stoupání 1962 m, klesání 2120 m. Celkem 182 km, stoupání 12976 m.