post

L1: den 7 – Bella Vista – Göflaner Alm

Sobota 8. července 2017

Budíček 6:30. O pět minut později vstávám a balím. Snídaně v 7. Opět je velmi bohatá, aspoň že tak, za ty prachy. Za chvíli se připojí Paolo. Čaj mi donesli jen v hrnku, asi 2,5 dl, to mě nepotěšili. Potřebuju se ráno pořádně napít. Tak si nechám ještě nalít horkou vodu do flašky a dělám si vlastní čaj.

Vyrážím asi 7:50. To jde. Prve dolů do Kurzras (2000 m). Je to docela fajn cesta. Ale ta vesnice je teda nic moc. Samé hotely, většinou už mají nejlepší roky za sebou. Vede odsud několik lyžařských vleků.

Ve vesnici se naštěstí dlouho nezdržím a pokračuju na jih a postupně stoupám do protějšího svahu oproti tomu, ze kterého jsem sestoupil. Prve je to takové mírné. A když se dostanu ven z lesa na louku, tak začne pořádné stoupání. Je to možná tak hodinka dřiny do 2750 m do sedla.

Pak už to jde zase jen dolů kolem dvou jezer – Schwarze Lacke a Kortscher See.

Dál pokračuje příjemné klesání prve po louce a pak lesem až do asi 2000 m, kde se napojím na štěrkovou cestu, to už moc příjemné není. Ale pořád lepší než asfalt. Tahle cesta mě dovede skoro až do Schlanders (750 m). Takže to bylo souvislé klesání 2000 m. To je docela dost. Ale z toho unavenej nejsem, víc mě zmáhá šílenej hic, kterej je ve městě.

Jsou asi 2 hod odpoledne. Váhám, jestli tu zůstat, nebo jít dál. Další destinace je Göflaner Alm (1800 m), jenže tam jsem včera volal a říkali, že jsou plní. Jinak pak až jít přes sedlo 2400 m a pak docela ještě kus na chatu ve 2200 m. No, tak to risknu. Prve teda nakupuju jídlo v Desparu a pak ho na lavičce jím. Přijde ke mně nejakej místní homeless/blázen – na všechny prská a dělá posunky. Dám mu cherry rajčata a kus chleba. Ale musí si ty rajčata v ruce půlit, protože nemá zuby. Pak mu dám ještě banán a vyrážím.

Za chvilku dojdu po silnici po rovině do Göflanu a pak už to jde prudce hore. Je fakt hic. Jde mi to dost ztuha. Navíc mám asi 2 kg nákupu, který se mi ani celý nevejde do batohu, tak mám něco v tašce a tu připnutou k batohu. Není to ideál. 

Jabloňové sady jsou tu všude. 

Stoupám a stoupám a brzo mi dochází voda – když jsem vyrazil z města, tak jsem měl asi 0,7 l. Asi v 1600 m je potok, tak se napiju. A pak už jen 200 m a je to tu! Göflaner Alm! Hurá! Je asi 17:45. Bylo to dnes trochu na doraz. Ale možná je to někdy potřeba. A teda i když mi přišlo, že to šlo fakt hodně ztěžka a pomalu, tak jsem těch 1000 m vylezl za 2 hodiny, takže to zas tak zlé nebylo.

V almu je spousta aut hasičů a dalších podobných. Mají tu sešlost. Tak možná proto říkali, že mají plno. Pán se zeptá, jestli pro mě bude místo. Bude. Super. A někdy v 7 začnou záchranáři odjíždět pryč. Aha.

Problém s mým ubytováním byl jinde. Christian, co to tu vede, je totiž hrozně slušnej a v matrazenlageru momentálně bydlí syn jeho kamaráda a ještě jeden borec. Oba tu vypomáhají. A on jim tam nechtěl nikoho dávat na spaní. Takže když jsem přišel, tak se jich zeptal a oni řekli, že je to ok.
Ten borec se jmenuje Hannes, je mu 21, je to malíř z Innsbrucku a momentálně řeší, co dál. Ideálně jak se tím začít živit. Poslední půlrok cestoval, teď bude týden tady a pak to začne řešit.

Kolem osmé už jsou hasiči pryč a všichni místní večeří. Tak říkám, jestli taky nemůžu dostat porci – jestli toho mají dost. Ok! Dostanu dva takový knedlíky z vajec a housky a dalších věcí a k tomu salát. 
Všichni jsou tu milí. Su fakt rád, že jsem nezůstal dole ve městě. Zrovna je tu na návštěvě rodinka toho kluka, co tu pomáhá. Bavím se s nima a dozvídám se trochu o zdejší situaci s němčinou a italštinou. Jsem v Jižním Tyrolsku. Od konce první světové války patří Itálii. Ale je tu hodně Němců, například i tady ti lidé na tomto almu. Společnost je tu rozdělená. Tak 60 % je Němců a 40 % Italů. Moc se spolu nebaví. Mají školy zvlášť. Dřív to měli Němci těžší, dneska už v rámci Tyrolska můžou i s úřady komunikovat německy a celkově se situace zlepšila, už nejsou občané druhé kategorie. Ale většina Italů si myslí, že by měli mluvit italsky – je to přece Itálie. Například Paolo ze včerejška.

Po večeři se ještě bavím s Hannesem o jeho malování a výletě. Většinu času cestoval po Evropě za dalšíma malířema, které zná, a malovali spolu. Poslední měsíc byl pak v Thajsku. 

Spát jdeme o půl 11.

34 km, stoupání 1862 m, klesání 2842 m. Celkem 216 km, stoupání 14838 m.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *