Dnes bych vám chtěl napsat něco o našem výletě do Petrohradu. Je to sice už týden, co jsme se vrátili, ale dřív jsem se nějak nerozhoupal.

Z Tampere jsme měli odjezd naplánovaný na čtvrtek 1. 3. v 6 hodin ráno z centra. Čas to byl jistě vražedný – jelikož jsem zvyklý chodit spát tak kolem druhé hodiny ranní, spal jsem stěží 2 a půl hodiny. Abych to zkrátil, podle plánu jsme kolem 18. hodiny dorazili do hotelu Moskva. Jelikož tam probíhá rozsáhlá rekonstrukce, tak byl trochu problém dostat se do našeho patra, ale nakonec se vše povedlo. Měli jsme několik hodin času, které jsem využil mj. k nákupu v supermarketu, a pak jsme společně jeli autobusem do restaurace, kde pro nás byla připravená restaurace a nějaká ruská lidová hudba. Odtud jsme šli rovnou do města do jednoho klubu, jméno si už nepamatuju.

Tady bych chtěl zmínit jednu zajímavost a tou jsou ruská lidová taxi. Nevím, jestli to takhle funguje ještě jinde než v Rusku. Funguje to tak, že si prostě zastavíte libovolnou ladu nebo podobné auto (často ani nemusíme vynaložit žádné úsilí a někdo vám zastaví sám), vyjednáte si cenu na určené místo a pokud se domluvíte, nasednete a jedete. K nám na hotel to bylo asi 150 rublů (rubl je asi jako slovenská koruna), což když se rozpočítá na 4 lidi, tak to vychází dost hezky. Finské taxi za 17 euro se může jít zahrabat.

Nějaké fotky ze čtvrtka:

Russia – Thursday Night

Pátek

Po asi 3 hodinách spánku nás o půl 8. čekala snídaně. Pak jsme se autobusem vydali do Vesnice carů (tedy alespoň podle anglického popisu by to tak nějak mělo být), kde nás čekala prohlídka Kateřinina paláce. Po cestě v autobuse jsem usínal. Fotky paláce zde:

Russia – Catherine's Palace

Po návratu do Petrohradu byla v plánu prohlídka jedné z katedrál, které ve městě jsou, ale já jsem se nezúčastnil. Tak jsem se tak různě procházel po městě. Prve s Martynou, pak s Antoniem, Anais a Lolou. Ve městě je spousta hezkých domů a míst, ale má to jednu chybu – špinavější město jsem snad ještě neviděl. Fotky:

Russia – Friday City Walk

Na hotel jsme došli značně unavení asi v 10 večer a v 11 jsme měli sraz v hale hotelu a šli jsme do klubu Havana Club, kde ten večer zrovna naneštěstí nehráli žádnou latinu, ale oldies. Ale i tak jsme se dobře bavili. Nakonec jsem tam zůstal já, Antonio a Lola a když jsme vyšli ven, tak nám jedna Ruska (která tam byla společně s další holkou a jedním borcem) nabídla odvoz. Říkala, že to byla její první jízda a taky to podle toho vypadalo. Ale byla to legrace a taky jsme nic neplatili, takže jsme si rozhodně nemohli stěžovat 🙂 Pár fotek zde:

Russia – Friday Night

Sobota

V sobotu ráno se mi povedlo zaspat. Probudil jsem se, podíval se na mobil a nemohl uvěřit, že už je 11 hodin. Až do večera jsem netušil, co se stalo. Pak mi můj spolubydlící řekl, že prý mě o půl osmé budík opravdu vzbudil, ale vypl jsem ho a spal dál. Každopádně jsem zmeškal ranní poznávací projížďku městem, což je trochu škoda. Věděl jsem, že ve 12:30 by autobus měl dojet k Chrámu sv. Izáka, kde byla další prohlídka (které jsem se nezúčastnil). Dorazil jsem tam právě včas a potkal jsem se tam s Antoniem a Lolou, se kterými jsem se vydal na další procházku. V průběhu odpoledne jsme narazili na policisty připravující se na demonstrace proti Vladimíru Putinovi. Viz fotky:

Russia – Saturday City Walk

Ve 3 odpoledne jsme potom měli sraz a šli jsme na prohlídku muzea Hermitáž. Musím se přiznat, že jsem o tom předtím neslyšel, dějiny a umění opravdu nejsou mojí silnou stránkou… Nejvíc se mi líbily obrazy impresionistů. Říká se, že kdyby člověk chtěl projít celou galerii a na každý obraz by se díval 1 minutu, strávil by uvnitř 6 let. Mají tam toho opravdu hodně, ale naštěstí jsme měli průvodce, který nás aspoň nějakým způsobem navedl na ty nejzajímavější kousky. Fotky toho asi moc neřeknou, hlavně kvůli tomu, že jsou naprosto bez popisků, ale třeba to někoho i tak bude zajímat:

Russia – The Hermitage Museum

Z muzea jsme se vydali do divadla na balet (Louskáček). Byl to můj první balet a nakonec se mi to moc líbilo. Akorát zezačátku jsem trochu usínal, ale vzhledem k tomu, kolik jsem toho za předchozí noci naspal, se není čemu divit. Zde by se hodilo zmínit, jak to v Rusku funguje s lístky. Prakticky jediná možnost, jak je koupit, je přes černý trh. Překupníci totiž lístky většinou vykoupí hned po zahájení prodeje. A tak cena na našich lístcích byla 100 rublů, ale platili jsme 20 euro. Zvláštní, ale co se dá dělat.

Po baletu jsme dorazili do hotelu, kde jsme měli asi hodinu a půl a pak jsme zase jeli do klubu – tentokrát Metro, největší klub v Petrohradu. Abych pravdu řekl, nic extra. Za zmínku stojí vyjednávání ceny taxi na cestě zpět do hotelu. Když jsme vyšli z klubu, Postávala tam skupina řidičů a ti nám hned řekli cenu 400 rublů. Smáli jsme se, tak se zeptali, kolik jsme ochotni zaplatit. Řekli jsme 100 a to se zase smáli oni. Tak jsme šli dál a někdo nám nabízel odvoz za 200 rublů, což bylo pořád moc. O dalších pár desítek metrů dál jsme si zastavili jednu ladu a začali jsme vyjednávat – řidič chtěl 150, my jsme chtěli 100. Po chvíli jsme tedy chtěli navrhnout 120, ale řidič nám nějak nerozuměl. Tak jsem mu to řekl rusky a to jste měli vidět, jak se mu rozzářil obličej. Začal na mě něco jako: „Ty umíš rusky? Tak tos měl říct hned! Tak teda pojďte za 120!“ A bylo to! 🙂

V neděli jsme v 11 hodin vyjeli zpět do Finska. Čekala nás znovu dlouhá cesta. Ve Vyborgu jsme měli 1,5hodinovou pauzu na jídlo a nákupy, to bylo ještě vše v pořádku. Ale jak jsme se blížili k hranicím, začala mi být zima a nebylo mi dobře. Cesta od hranic do Tampere bylo utrpení. Zavolal jsem Petrovi a ten mě naštěstí od autobusu vyzvedl autem. Večer jsem měl teplotu 39,5. Nepamatuju si, kdy jsem naposledy jedl jakékoli prášky, ale tentokrát už jsem měl fakt strach, tak jsem něco pojedl. V pondělí ráno jsem byl u doktora a všechny testy byly nakonec negativní, takže jsem prostě jen doma odpočíval a za pár dní bylo naštěstí všechno v pořádku. Zbytek fotek zde:

Russia – Saturday Night and Our Way Back

Dojmy

Rusko musíte vidět! Rozhodně jsem rád, že jsem jel! Chvíli jsem trochu litoval, že jsem nejel na ten delší výlet i do Moskvy, ale je pravda, že by mě to zaprvé asi zabilo a zadruhé finančně zruinovalo. Uznávám, že Petrohrad není zrovna typické ruské město, říkají, že je to evropské město s asijskou duší. Každopádně je to pořád Rusko a to se musí zažít, je to prostě speciální země jako žádná jiná. Taky jsem byl rád, že jsem si mohl procvičit svoji ruštinu, to se mi asi hned tak zase nepoštěstí, alespoň ne v takové míře. Přitom ještě před půl rokem by mě ani ve snu nenapadlo, že se budu učit rusky nebo že se dokonce podívám do Ruska!