Středa 27. září 2023

Sice jsem se přes noc různě budil a taky jsem zaregistroval, když Briti vstávali kolem čtvrté, ale i tak jsem se celkem dobře vyspal a cítím se konečně odpočatě. Vstávám v 7, snídám a v 7:36 vyrážím, to byla nějaká rychlost!

Naposledy se pokochám pohledem na ledovce nad chatou a začínám sestupovat dolů, odkud jsem včera přišel. Ale jen pár set metrů. Pak odbočuju doprava na travers nad jezerem – tentokrát z druhé strany než včera. Tady se stezka mírně vlní.

V 9:05 dojdu na rozcestí a napojuju se na stezku, co vede od hráze přehrady. Začíná celkem strmé stoupání do sedla. Bude to asi 460 m. Celkem mi to jde. 

V sedle Corne de Sorbois (2812 m) jsem v 9:45. Potkávám tu milý anglický pár pokročilého věku. Zmíním se, že zatím nevím, kde budu spát. Mám problém něco najít. Prý že jsou ubytování v St Luc v grand hotelu a že je to tam super a že mají i dormitory. Zajímavá informace, ale je to pro mě trochu bokem. 

Chtěl jsem si dát nahoře pauzu, ale říkám si, že kousek klesnu a zastavím, až bude vhodné místo. Je to taková ne moc hezká krajina plná sjezdovek a vleků. Zastavuju o pár set metrů níž. Špekuluju nad tím spaním. No, rozhodnu se dole v Zinalu, kde budu asi za hodinu – je tam supermarket. Pokud se rozhodnu přespat v zavřené chatě, tak budu potřebovat víc jídla. 

Klesám a klesám, až jsem někdy v 11:30 v Zinalu. V samošce dávám dobíjet mobil, abych pošetřil powerbanku, a nakupuju jídlo s tím, že budu spát opět na zavřené chatě.

Ve 12 začínám stoupat do protějšího svahu. Čeká mě 1200 m do dalšího sedla. Pořád váhám, jestli se mi dnes do té chaty chce. Vystoupám asi 700 m a studuju možnosti. On ten Saint Luc je sice bokem a budu muset klesnout zbytečně 800 m, což je nemilé, ale zas to bude fajn se po dvou dnech osprchovat. A vlastně to nebude zase tak krátký den – sice nenastoupám tolik metrů, jak bych chtěl, ale vzdáleností to bude přes 30 km.

Ok, jdu do toho. Volám do hotelu v Saint Luc a rezervuju nocleh. Pokračuju traverzem na sever až k hotelu Weisshorn – ten jsem taky zkoušel, ale pokoj stojí 160 franků. No a pak přijde brutální sešup dolů. Je tu upozornění, že stezka je obtížná. Hurá do toho!

Ukáže se, že je to úplná bomba! Cesta se vine kolem divokého potoka. Už to je nádhera. Ale pak přijde i vodopád! A další! Wow! Už kvůli tomuhle jsem udělal dobře, že jsem zvolil tuto variantu.

Po pár stech výškových metrů stezka odbočuje doprava a pokračuje lesem kolem vodního kanálu – taková levada. Les pak končí a kanál ještě chvíli pokračuje na loukách. Je tu pohodlná lavička, tak si na chvíli sedám a kochám se. Už mi zbývá do cíle jen něco přes kilometr. 

Pak už je to ráz na ráz a jsem ve vesnici a u hotelu. Je 17:16. 

Ubytuju se. Je tu velký pokoj se dvěma palandama a jednou manželskou postelí. Zatím tu byli dva lidé – každý zabral dolní postel na jedné palandě. Tak beru letiště. Moji spolubydlící jsou starší Němec a žena, asi Francouzka, tak o 5-10 let starší než já. 

Dám sprchu a pak jdu nakoupit do sámošky něco čerstvého k jídlu. Beru nějaký salát s těstovinami slevněný na polovinu a pivo. Před sámoškou mají dokonce stolek a židle, kde si to sním. 

Pak se vrátím na hotel a jdu zkontrolovat bazén, který tu mají. Působí to celkem luxusně. Hlavně ten výhled na hory. Ale moc dlouho se nezdržím. Jen si pár minut zaplavu a chvíli strávím na masážních bublinkách. 

Pak si sednu do křesílka v loungi a řeším, co dál. Ukazuje se, že ubytování v Zermattu je šíleně, ale fakt šíleně drahé. Například mají někde budget room za 4500 Kč. Myslel jsem, že tam dojdu co nejrychleji a pak tam strávím pár dní, ale takto teda ne. Na zítra už jsem si zarezervoval hotel v St Niklaus. Jenže pak už je to jen den a to bych tam byl moc brzo. Pro upřesnění, celkem jsem na to měl 9 dní a kdybych si dnes nezašel do Saint Luc, tak jsem to mohl stihnout za 6 dní. Takto by to bylo 7. Takže musím ještě někde zabít 2 dny. 

Mám nápad. Zítra si návrat na stezku trochu prodloužím a místo do St Niklaus dojdu pouze do chaty Turtmannhütte, která je v půlce stoupání do sedla mezi Grubenem a St Niklaus. A hotel o den posunu – snad s tím budou souhlasit, zavolám tam ráno. Tím už mi bude zbývat vyřešit jen jeden den – asi si po cestě do Zermattu vylezu na další zavřenou chatu a tam přespím. 

Asi ve 21:40 jdu do pokoje a ostatní se zrovna chystají ke spánku a já jdu taky. Ještě chvilku čtu a pak to balím. 

34 km, stoupání 1661 m, klesání 2788 m. Celkem 170 km.