Čtvrtek 28. září 2023

V noci se opět milionkrát budím, ach ach. Ale i tak jsem ráno odpočatý a hodinky mému spánku dávají dokonce 90 ze 100 bodů (nejvíc od začátku výletu). Snídaně je až od 7:30, ale všichni na pokoji už před sedmou vstáváme. Což je fajn, aspoň se můžu před snídaní v klidu sbalit a nemusím řešit, že někoho budu rušit. 

Snídaně je celkem fajn. Akorát teda vajíčka chybí. Ale zase je ovoce. Kolem osmé přichází na snídani taky starší anglický pár ze včerejška. Mají radost, že mě tu vidí. 

Platím 54 franků (z toho 4 turistická taxa) a v 8:30 vyrážím. Tedy celkem pozdě, ale mohlo to být i horší. 

Dnes ráno už není úplně jasno, jako bylo poslední 4 dny. Tím líp, třeba se aspoň sníží riziko spálení – včera jsem si celkem připálil pravou paži. 

Když půjdu přímo nahoru do sedla, bude to 1200 m stoupání. Ale pak z dalšího údolí je to k chatě už jen asi 600, tak to by chtělo si ještě něco přidat. Volím tedy mírně stoupající travers směrem na sever. Takto jdu pár km a pak prudce zatočím a dál stoupám spíš jižním směrem. 

Studuju mapu a zjišťuju, že vlastně místo napojení na standardní cestu a překonání standardního sedla, bych mohl vylézt na horu Bella Tola (3025 m) a pak sestoupit na jih do sedla Boeuf a pokračovat do dalšího údolí tudy a napojit se brzo na normalní stezku. Tak taky činím. 

Jak stoupám, tak potkávám skupinku 4 lidí, co jdou jen s malými batůžky a přibližuju se jim jen pomalu. To mě samozřejmě namotivuje přidat a předběhnout je. Takže nakonec zrychluju místy až na 750 m/hod – předtím jsem šel spíš standardních 650. 

Kousek před vrcholem potkám ženskou, co na zádech v nosítku nese dítě. Respekt!

Na vrcholu jsem ve 12:20. Poprvé na tomto výletě nad 3000 m! Už jsem měl od snídaně trochu hlad, ale říkal jsem si, že počkám na vrchol. Bylo to sem přes 1500 výškových metrů. Koho to na vrcholu nepotkám! Britský pár ze včerejška a z dnešní snídaně! Oni vyrazili přede mnou a jeli velký kus lanovkou, ale i tak jsou super. Děláme společné foto, ale moc se nepovedlo. Nevadí. 

Mimochodem, krajina tady nahoře není moc hezká. Je to taková celkem pustina. Ale možná je to i tím poledním ostrým slunkem. Aspoň že ty výhledy jsou tu famózní. Vidíme Matterhorn, Weisshorn a spoustu dalších vrcholů. 

Dávám konečně zaslouženou svačinu. Ve 12:48 sestupuju dolů. Prve je tu prudký úsek a pak už je to spíš takový travers. Potkávám tu ještě naposledy svoje známé. Teď už se naše cesty rozcházejí. Oni půjdou zpět na stejnou stranu hřebene, odkud přišli, já přecházím na východní stranu. Teda prve mě ještě čeká další travers. Je to taková kamenitá pustina a stezka není moc výrazná. Už se těším, až se napojím na lepší cestu. 

Stane se tak ve 13:23. Teď už pokračuju po normální cestě do Grubenu na dně údolí Turtmanntal.

Když jsem ve výšce asi 2300 m, objeví se možnost uhnout doprava a pokračovat traverzem nad údolím. Původně jsem myslel, že slezu až dolů do vesnice a teprv pak se vydám na konec údolí. Ale vlastně proč ne! Odbočuju tedy. Cesta se různě vlní, takže ve výsledku moc metrů neušetřím, ale řekl bych, že jsem si vybral dobře. Je to hezká panoramatická cesta. Ach ty podzimní barvy, je to krása. 

Takto pořád pokračuju, až se ocitnu nad přehradou na konci údolí. Slezu k přehradě a je 15:40.

Teď už jen přejít mezi dvěma nádržemi na druhou stranu a vystoupat 350 m k chatě. Na začátku stoupání zvolím zkratku a pak se omylem ocitnu na stezce, která je naopak delší – letní cesta vede přímo vzhůru, ale ta moje stoupá pozvolna dál do údolí a pak se otočí o 180 stupňů a stoupá zpět, až k chatě. Nevadí, aspoň mám bližší pohled na ledovec. A taky je nejzazší bod před otočkou blízko potoka, takže doplňuju ještě druhý litr vody, to by mi mělo stačit. Kdo ví, jaká je na chatě situace s vodou. 

Pak už je to jen 5-10 minut a jsem u chaty. Jsou tu už 3 Francouzi ve středních letech. Byli dnes na vrcholu 3600 m. Nejspíš tu spali i včera. Je to vždy do poslední chvíle nejisté, jestli budu mít chatu pro sebe, anebo kdo tu bude. Vlastně je to celkem fajn, že tu je ještě někdo kromě mě. Akorát teda zrovna s těmito si moc nepopovídám. Jedna z nich trochu anglicky umí, ale to je tak akorát na to, abychom pořešili základní věci. 

Venku je pořád krásně. Sedím venku a čtu si a jím a pak píšu blog. Mezi tím zajde slunko za horu a hned je chladno. Přioblíkám se a ještě sedím venku, tak do 19:15. Pak se pomalu přesunu na pokoj – je jich tu otevřených několik, takže mám svůj pro sebe, luxus!

29 km, stoupání 2216 m. Celkem 199 km.