Pátek 7. října 2022

Snídaně je domluvená na 8:30. Vstávám asi v 8. Snídaně se nakonec zmaterializuje asi v 9. Ale je moc dobrá – jogurt a cereálie s ovocem a pak míchané vajíčko a chleba s máslem a marmeládou. 

Než dojíme, tak je 10. Vyrážím v 10:30. Dostal jsem na cestu banán!

Dnes akorát dojdu do Sandwood Bay a zpět. Tím můj výlet skončí. Oficiální konec stezky je Cape Wrath, což je dalších 10 km na sever v náročném terénu (není tu žádná cesta). Jenže tam já nemůžu, protože tu zrovna probíhá vojenské cvičení. A i kdybych se tam dostat mohl, tak je problém taky v tom, že trajekt do Durness jezdí jen do konce září. Takže bych musel jít stejnou cestou zpět. Což by asi nebyla moc zábava. Takže možná je to takto lepší. 

Prve jdu asi 2,5 km dál po silnici. Pak přijdu k odbočce na štěrkovou cestu. Píšou, že to bude ještě 7 km. 

Po dalších 2,5 km odbočuju z cesty. Podle open street map by tu měla vést cestička směrem k útesům. Plán je jít po cestě do zálivu přes útesy a zpět normální cestou. No ale cestička tu fakt žádná není. Takže si ještě jednou naposled hezky zamakám ve volném terénu. Trvá to tak 30 minut, než dojdu k nějaké existující malé cestičce a ta mě dovede až k vodě. 

Na útesech hrozně fučí. Snad ještě víc než včera. Naštěstí směrem do vnitrozemí, takže nehrozí, že by mě to shodilo z útesu dolů. 

Když je asi 13 hodin, tak se počasí najednou umoudří. Svítí slunko a skoro nefouká. Tak toho musím využít a dávám pauzu. Už mám na dohled pláž. A taky v dálce vidím maják na Cape Wrath. 

O 20 minut později pokračuju dál. Ještě kousek jdu přes útesy a pak postupně sestoupím až na pláž. Je to hezké místo.

Chvilku uvažuju nad koupáním. Ale asi na to kašlu. Projdu se až na konec pláže k řece, kterou bych musel přebrodit, kdybych pokračoval až na mys. Když jsem u řeky, tak zrovna začíná slejvák. Tak se otočím a vydám se zpět. 

Přejdu přes písečné duny a vystoupám do sedýlka a pak už pokračuje hezká pěší cesta. Ta se časem změní v širokou polňačku/štěrkovou cestu. Postupně předejdu 4 turisty a pak 3 místní ženy v mysliveckém oblečení – vůbec jsem je neviděl, jak byly maskované!

Pak dojdu zpět na silnici a odtud už zbývá zase jen 2,5 zpět k mému ubytování. 

Zpět jsem pár minut po 16. hodině. Je to fajn pocit, že už nikam dál nemusím jít, mám hotovo. Ale zároveň je vlastně trochu škoda, že to už končí.

Zbytek dne vegetuju, píšu blog a tak. Večeře je opět až po deváté. Tentokrát se podává silná zázvorová polévka a k tomu něco jako pilaf. Je to mňam.

23 km, stoupání 616 m. Celkem 392 km.