CWT: den 11 – Glendhu Bothy – Oldshoremore

CWT: den 11 – Glendhu Bothy – Oldshoremore

Čtvrtek 6. října 2022

Dnes to bude dlouhý den, potřebuju dojít až za Kinlochbervie, sehnal jsem tam ubytování. Bude to kolem 40 km. Budík mám nastavený na 6:45. Prve koukám na hodinky v 5:30. Hurá, ještě můžu hodinu spát. 

Podruhé se koukám na hodinky pár minut před tím, než začne zvonit budík. Nedá se nic dělat, musím vstávat. Balím, snídám a v 7:31 vyrážím. Prší a fučí.

Prve půjdu asi 4 km po polňačce podél vody směrem k moři a silnici. Je to místy trochu nahoru a dolů, což vadí míň než ten šílenej vítr. 

Pak přejdu most a odbočím ostře doprava do kopce. Teď vystoupám postupně až do výšky asi 400 m. Je 9:30. Počasí je pořád celkem mizerné. Chvíli prší, chvíli ne. 

Na rozcestí volím cestu vpravo – sejdu dolů na silnici a půjdu 5 km po ní, tím si ušetřím jeden náročnější úsek. 

Dole na silnici jsem v 10:08. Teď půjdu asi 4 nebo 5 km po silnici. Po cestě se na chvíli umoudří počasí, tak dávám pauzu na jídlo. Už mám celkem hlad. 

 V 11:18 odbočuju z asfaltky na boční štěrkovou cestu. Ještě mě čeká snadných několik km a pak přijde dnešní těžký úsek. 

Je to tady. Je 12:28 a odbočuju z relativně slušné cesty na jen stěží zřetelnou stezičku. Hned od začátku to čvachtá. Tento úsek bude mít 6 km. Hurá do toho a půl je hotovo, že ano. První 2 km jdou opravdu ztuha. Pak je to malinko lepší. 

Po 3,5 km dojdu k řece, která přitéká do jezera. Budu ji muset přebrodit. Moc se mi to nezdá. V průvodci se píše, že nejlepší místo je 500 m ve vnitrozemí. Tak jdu postupně tím směrem a když mám za sebou 300 m, tak najdu místo, kde by to snad šlo. Jdu na to. V jednom místě se trochu zaškobrtnu, ale zvládnu to. Jsem na druhé straně. Jsem rád, že to mám za sebou. 

Dojdu zpět k ústí řeky do jezera a dávám na hezkém palouku pauzu. Zrovna je celkem hezky. Přepírám ponožky. 

Pokračuju dál. Zbývají 3 km. Prý jak přejdu řeku, tak bude stezka trochu lepší. No nevím, přijde mi to furt stejné. Teprve když přijdu k místu, kde jsou zaparkované dva čluny a je tu takové jakoby molo, tak odtud už je cesta OK. 

Ve 14:45 dojdu na silnici. Teď už je to jen asi 6 km po silnici do Kinlochbervie a pak další 4 km až k mému hostelu. 

Po cestě se ještě několikrát vystřídá déšť a slunko, klasika. 

Na ubytku jsem řekl, že přijdu v 6. Mám tak hodinu k dobru, tak bych mohl někde posedět. Dojdu k jediné místní kavárně. Zrovna hrozně leje. Je tak možná 16:15 a je zavřeno! Měli do 4! Hospoda tu žádná není. Tak jdu do sámošky a koupím pár drobností. A pak volám na ubytko, že přijdu dřív. 

V 17:17 jsem na místě. Prve jsem trochu zmaten. Ujímá se mě starší týpek, tak ho považuju za jednoho z majitelů – v e-mailu byl podpis Daniel a Alex. A uvnitř je ještě o dost mladší Angličanka. Moc nevypadá, že by měli patřit k sobě, ale možné je všechno. 

Později se ukáže, že oba dva tu jen trvale bydlí, ale patří to jiným dvěma lidem. Daniel je Němec a Alex je drobná holka z Kostariky. Mají tady takovou komunitu. Říkají tomu, že dělají na croftu. Snaží se tu pěstovat zeleninu (což prý je dost náročné a zatím to moc nejde), být udržitelní atp. Jsou sympatičtí. Daniel taky rád surfuje – na pobřeží hned pod domem je na to dobré místo. Prý v zimě je to nejlepší. 

Udělám vše potřebné a pak už jen vegetuju. A pak čekám, kdy bude společná večeře. Varovali mě, že většinou jedí pozdě. Nakonec jsem se dočkal jídla někdy ve 21:30. 

Spát jsem šel v jedenáct. Dnes to byl dlouhej den. Zítra už jen asi 20 km k Sandwood Bay a zpět a je to!

42 km, stoupání 1388 m. Celkem 369 km. 

Napsat komentář