Do Skotska jsem se chystal několik let. Pak jsem se sem konečně vydal na jaře tohoto roku a líbilo se mi tu natolik, že jsem si říkal, že se vrátím třeba další jaro a projdu celou stezku Cape Wrath Trail, kterou jsem na jaře načal. Nakonec to dopadlo tak, že znovu do Skotska jedu už teď, na podzim roku 2022. 

Jak už jsem naznačil, chtěl bych projít stezku Cape Wrath Trail, která vede od Fort William až po Mys hněvu, což je nejzazší bod na severozápadním cípu Velké Británie. Stezka má asi 320 km. V nižších polohách se většinou jde po existujících stezkách nebo cestách, ale přes sedla často nevede nic a člověk si musí najít vlastní cestu. Dále je to náročné počasím, terénem (často bažiny) a odlehlostí od civilizace. Doufám, že takto na podzim se vyhnu midges (otravný létající hmyz), ale zase může být trochu kosa. 

Sbalit se mi podařilo do nového batohu Atom RE30. Je v podstatě stejně velký jako můj předchozí batoh od KS Ultralight, který už se začal rozpadat, ale má nahoře kratší komín, takže tam není extra rezerva třeba na víc jídla. Jelikož mám víc oblečení než v létě, tak to bude trochu nadoraz. Ale když bude nejhůř, dá se využít venkovní přední kapsa. Základní váha je asi 5 kg. 

Hodinky mě budí v 5:10. Že by se mi chtělo vstávat, to teda ne. Záchod, obléct, zuby, jídlo z lednice, dobalit a v 5:30 jdu na šalinu, která jede v 5:36. Na nádraží jsem v 5:55. Počkám pár minut, až otevře v 6 Costa Coffee a pak jdu dovnitř. Dávám si čaj a sladké pečivo. V 6:15 jdu na nástupiště. Mírně poprchává. Ve vlaku jsou samé vagóny s kupé. Mám raději otevřené oddíly. Jeden takový je až skoro na konci – ve druhém vozu za lokomotivou. Jdu dovnitř, ale uprostřed sedí nějací hluční pánové, to takto po ránu nemám za potřebí. Tak jdu do prázdného kupé vedle. 

V 6:22 vyrážíme. Směr Břeclav. Za chvíli jde průvodčí. Ptám se, jestli platí to, co je v aplikaci, že v Břeclavi přesedáme. Prý ne, ale trochu se povozíme po Moravě. Pojedeme dál přes Hodonín a Holíč. Ptám se, o kolik se teda zpozdíme v Bratislavě. Prý neví, ale aspoň půl hodiny. Hmm, půlhodina by ještě celkem šla, to jsem zvědav. 

Po cestě ve vlaku studuju CWT. Moc jsem doma té přípravě nedal. Hlavně potřebuju vymyslet, kde po cestě dokoupím nějaký proviant. Je to celkem bída. Vypadá to, že první obchod (spíš obchůdek) bude až tak za 5 dní. Naštěstí po cestě bude několik hospod a snad i jedna pekárna, tak to mi dost pomůže. No a přinejhorším trochu sáhnu do svých tukových rezerv, že ano. 

Na nádraží v Bratislavě jsme se zpožděním 40 minut, tedy až 8:35. O 10 minut později mi jede bus 61. Na letiště mu to trvá 20 minut a platit se dá kartou bezkontaktně uvnitř busu. Zdá se, že jsem skoro jediný, kdo jede na letiště. 

Na letišti je klídek. Na přepážce odevzdávám můj kilový stan zabalený v igelitce. Paní to trochu pobaví, prý něco takového ještě neviděla, ale žádný problém. 

Vypiju a vyliju vodu v petce a jdu na bezpečnostní kontrolu. Dokonce jsem prošel na první pokus! Pak kupuju čaj a mám asi hodinu času, než se otevře gate. 

Nastupujem. Mám sedadlo uprostřed, ale kupodivu zrovna v naši řadě zůstává místo u okna prázdné, takže ho zabírám. Bude víc místa, hurá! Vzlítáme tak 10:55 místo 10:45, což celkem jde. 

Bohužel na druhé straně přes uličku jsou nějaké děti a jedno dost řve. Nasazuju špunty a trochu to pomáhá. Konečně přečtu pár kapitol knížky (I Am Malala). 

V Edinburghu přistáváme asi 12:15 místního času, což je přesně podle plánu. Než projdu přes pasovou kontrolu k výdeji zavazadel, tak můj balíček už jede po pásu, no toto! 

Jdu ven na autobus. Ve 12:55 startujeme směr Glasgow. Cesta trvá hodinu a je celkem OK. 

V Glasgow mám hodinu, než mi ve 3 pojede bus do Fort William. Zkontroluju jízdní řád na stanovišti a všechno vypadá OK. Napadne mě, jestli by nešlo koupit lístek předem, ale uvnitř autobusového nádraží vidím pouze informace a po chvilce váhání se rozhoduju, že to bude snad OK. 

Jdu do města. Prve se stavím na miso soup a pak v Tescu nakupuju sváču. A pak už je čas jít rychle zpět na bus. Dojdu tam, lidi už nastupují. Prý jestli mám rezervaci. Ne? Tak to si zatím sedni tady, prozatím jsme plní. Neděle odpoledne bývá špatná. Lístky předem? Prodávají se tady uvnitř kousek vedle. Aha, to jsem si nevšiml. Začínám se smiřovat s tím, že budu čekat další 2 hodiny na další spoj a do Fort William dojedu pozdě za tmy. Naštěstí mi za pár minut pán řekne, že dobrý, že můžu nastupovat. Uff. (Nakonec je v busu dost volných míst, tak nevím, co to bylo.)

Vyrážíme přesně ve 3. Cesta bude trvat 3 hod 15 min. Po cestě bude milion zastávek.

Jedem po silnici, kolem které se motá většina West Highland Way, co jsem šel na jaře. Na mapě sleduju trasu a vyhlížím místa, kde se stezka protíná se silnicí. K tomu dramatická obloha, krásné výhledy, místy prší, je to bomba! Až si říkám, že nechci, aby tahle cesta skončila. 

Je to v kontrastu s cestou v letadle, kde to utíká pomalu a těším se, až to skončí. Čím to je? Možná tím velkým hlukem v letadle? Možná bych si konečně měl koupit noise-canceling sluchátka?

V 18:10 zastavujeme ve Fort William přímo u supermarketu Morrisons, což je perfektní, protože tam si potřebuju nakoupit. 

Tentokrát budu muset víc než kdy jindy minimalizovat objem a maximalizovat kalorie. Hlavní kritérium je tedy počet kalorií na 100 g. Pod 500 nejdu, až na pár výjimek. Kupuju máslo, arašídové máslo, oříšky, short bread, chipsy, sýry (kupodivu se blíží energetickému limitu), čokoládu, slané sušenky… plus pár čerstvých věcí na dnes večer a zítra ráno. Jako obvykle jsem měl trochu velké oči, takže coleslaw a sendviče budou ještě na zítra.

V 7 vyrážím od obchodu do kempu. Část nákupu táhnu v papírové tašce v ruce. Trochu prší. Je to asi 3,5 km a naštěstí je to zhruba tím směrem, kterým vede moje stezka. 

Jdu podél vody, až dojdu k mostku, který je skoro pod vodou, a za ním už je stezka pod vodou úplně. Musím se kousek vrátit a přejít na cestu do vnitrozemí. Zašel jsem si asi 500 m, to neva. Ale co to znamená? Je extrémně mokro? Anebo to je příliv? Je to možné? Kdoví. 

V 19:45 dojdu do kempu. Paní na recepci už skoro nevěřila, že to stihnu do zavíračky (v 8). Dostal jsem ceduli na stan a instrukce, kde postavit stan – úplně vzadu u řeky. Dojdu tam. Zase trochu prší. Stavím stan a co nejrychleji lezu dovnitř. Naštěstí je celkem teplo. Jím meat pie a jednu tartaletku a pak si čtu. Zaléhám asi v 10.