Neděle 25. června 2023

Vstávám v 6:40, 5 minut před budíkem. Z části se sbalím, vyzvednu dole v sušárně oblečení – ponožky jsou vlhké, ostatní suché. Finální balení udělám po snídani. 

Snídaně je v 7 jako obvykle a jako obvykle jsem tam jako jeden z prvních. Dnes se to vyplatilo, protože krom standardních věcí tam byl i nějaký koláč a palačinky! Celkově byla snídaně dobrá a šálek na čaj byl o dost větší než posledně, což oceňuji. Dal jsem si 3. 

Dobaluju a v 7:54 vyrážím. Podle průvodce od Cicerone i podle 2 gpx tracků, co mám v aplikaci, bych měl jít podél přehrady a pak sejít do údolí a pak pokračovat podél nějaké silnice. Trochu nuda. Ale v mapách je vyznačené, že AV2 vede přes vysoké sedlo v masivu Marmolády. To vypadá líp! Jdu tedy tam. 

Prve vystoupám prudce pod vlekem asi 500 m. Pak traverzuju doprava. Je to taková sotva zřetelná stezka v šutrovém poli. Pak se dostanu k obřímu sněhovému poli, které vede až k sedlu. Z dálky to vypadá trochu děsivě, ale jak se přiblížím, tak naštěstí zjistím, že to není strmé. A sníh je celkem měkký. 

V 9:48 jsem konečně na suché zemi. Tady začíná via ferrata, která vede do sedla. Je to už jen kousek. Není to těžké, ale je to hodně exponované. 

Přesně v 10:00 jsem v sedle Sforcela de La Marmolada (2885 m). Je to hezké místo. Z obou stran vede via ferrata prudce dolů. A do boku začíná ferrata na hlavní vrchol celého masivu – Punta Penia (3343 m). 

Na vrchol vede ferrata stupně obtížnosti C. To by se celkem dalo. Ale někde jsem si přečetl, že se tudy nemá chodit zpět, takže jediné po ledovci na sever, což pro mě není reálné. Chvíli to zvažuju, ale pak usoudím, že teda pokračuju dolů. Jenže z jižní strany zrovna začíná stoupat obří skupina turistů. Je jich tak 15. A jak už to bývá, jsou hrozně pomalí. Počítám, že budu čekat tak půl hodiny. No jenže když za 15 min zbývají už jen 3, tak se rozhodnu, že přece jen zkusím jít nahoru. Přispěla k tomu i informace, že skupinka se taky vrací stejnou cestou zpět. 

Většina skupiny už vylezla první výšvih výstupu. Dojdu je a jdu napřed. Stoupám vzhůru. Jde to dobře. Celkem makám. Až v 10:35 dojdu k místu, kde je ocelové lano na chvíli pod sněhem. Je to v takovém strmém a exponovaném místě. Musel bych udělat bez držení několik kroků v tvrdém sněhu. Nelíbí se mi to. Nemám žádné vybavení. Takže tady končím. Jsem ve výšce asi 3100 m. Nevadí, aspoň jsem to zkusil. 

Valím rychle dolů. Skupinka o moc nepostoupila. V 10:48 jsem zpět v sedle.

Začnu sestupovat na jih. Ferrata je krátká, je to raz dva. Ale pak následuje krátký úsek strmého tvrdého sněhu. Není to nic moc. Opatrně jdu pozpátku a stoupám do stop. Uff, je to za mnou. Následuje dost strmé suťovisko. Je to taky trochu náročné, ale to už zvládnu. 

Jak klesám do údolí, tak vidím u chaty nějak hrozně moc lidí. Koná se tam nějaká katolická slavnost či co. Přicházím právě včas na oběd – je 11:50. Před chatou je stanoviště s jídlem. Kupuju plnou porci za 13 eur. To je dobrá cena! Polenta, flákota vepřového, kus sýra a nakládané houby. Taky doplňuju vodu z fontány. 

Zajímavé je, že je tu sice hrozně moc lidí, ale mně to nevadí. Je to o hodně jiné než včerejší davy u lanovek. Úplně jiný vibe. 

Ve 12:20 pokračuju dál. Budu stoupat do dalšího sedla. Asi 500 nebo 600 m. Je to hezké. Ke konci je zase sníh, ale ne moc. Po cestě potkám pár skupinek turistů. 

V sedle jsou další lidi. 

Zahajuju sestup. Zkraje je to znovu dost strmé. Zvolím nějakou ještě strmější variantu a kloužu se dolů. Pak už je normalní cesta. 

Ve 14:25 dojdu k další chatě. Je to tu obsypané lidmi. Ale opět mi to ani nevadí. Jsou to vesměs Italové. Odtud půjdu asi 3-4 km po štěrkové cestě dolů až do sedla Passo San Pellegrino.

Jak tak jdu, tak dojdu borca, co má hezký mimimalistický batoh. Tak mu ho pochválím. Je to 21letý Fin a batoh si vyrobil sám. Je to kopie MLD Burn. Šikovnej borec. Tak spolu kecáme až do sedla. Tam se loučíme, protože on se zdrží (kempuje, takže potřebuje zabít čas a pak půjde asi 1-2 hod a zakempuje), zatímco já pokračuju dál. 

Je 15:08. Půjdu ještě minimálně do další chaty. Prve stoupám lesíkem, pak kousek po sjezdovce a pak se vlním takovou zarostlou krajinou. Není to extra záživné, ale dá se to. 

Pak dojdu do sedýlka a pak už je to jen 2 km dolů k sedlu Passo Valles, kde je i stejnojmenná chata. Jsem tu v 16:48. Prve jsem myslel, že bych mohl jít ještě na další chatu, trvalo by to tak 2 hodiny. Ale nakonec se jdu zeptat, jestli mají volnou postel tu. Mají. A je to tu sympatické. Budu v pokoji s palandama asi sám. A polopenze stojí jen 43!

Ubytuju se, pak sprcha, přeprat oblečení, nabíjet mobil, pak nějaká ta kancelář… a je tu 7 a večeře! Prve si naberu plnou misku zeleniny v salátovém baru. Pak to sním s pečivem. Pak následuje hustá cibulová polévka. A pak nějaké plátky masa a orestovaná paprika. A jako dezert vybírám tiramisu a je to mňam! K jídlu si dávám 0,25 l červeného vína. 

Zhruba v 8 mám dojezeno a u vína píšu blog. Teď je 20:40 a mám hotovo!

Platím útratu. Polopenze asi 43 plus 2,50 za 1/4 l vína! Taková cena se mi líbí!

Pokoj jsem měl nakonec jen pro sebe. Večer jsem ještě koukl na poslední díl Succession. Bylo to drama!

27 km, stoupání 2152 m. Celkem 88 km.