Dolomity 2023 – den 1: Brixen – Puezhütte

Dolomity 2023 – den 1: Brixen – Puezhütte

Pátek 23. června 2023

Noc za moc nestála. Někdy pozdě přišli další dva nocležníci a i během noci byly různé ruchy. Po šesté ráno jsem se rozhodl vstát. Šel jsem ven, že budu psát blog, ale brzo začlo pršet. Tak jsem chvíli vegetoval u recepce a pak v 7 jsem šel na snídani. 

Hostel v Brixenu
Posezení před hostelem

Mají tu dobré věci. Hlavně teda sladké, ale to mi vyhovuje. Recepce otevírá v 8, potřebuju zaplatit. Takže to tak nějak směřuju, abych do té doby byl připraven na odchod. Platím asi 30 eur a v 8:14 vyrážím. 

Venku prší. Takže hned nasazuju bundu. Naštěstí déšť není moc intenzivní. Za chvíli dojdu k velkému supermarketu. Nakupuju. Trvá mi to jako obvykle dlouho, asi půl hodiny. Mám co dělat, abych všechno nacpal do batohu. 

Zhruba v 9 opět vyrážím. Brzy se odpojuju z hlavní silnice a začínám stoupat. Hezké cestičky mě dovedou o 500 m výš do další vesnice. Maj tu taky supermarket, mohl jsem nakoupit tu, neva. 

Nad vesnicí je stanice lanovky a velké parkoviště. Jsem tu v 9:54. Teď už začíná pořádné stoupání. Z Brixenu až na chatu Plose to bude celkem asi 1900 m. 

Jde se mi dobře. Prve mrholí a pak už ani to ne. Je příjemně. A cesta je fakt hezká – cestičky lesem, všude borůvčí… Otevírají se mi výhledy zpět do údolí, odkud jsem vyšel. 

Jediný zádrhel nastává, když se mi zachytí triko o maliník a nové triko se tím trochu poničí. Stane se. Nečekal jsem, že to bude tak choulostivé. 

Po jedenácté les už pomalu ustupuje a přesně ve 12 jsem na chatě. Je mega velká a restaurace uvnitř není moc útulná. Jsem tu skoro sám. Dávám si polévku s dvěma knedlíčky. 9 eur. 

Ve 12:30 pokračuju dál. Budu teď pomalu scházet dolů až k silničnímu sedlu. Je to opět krásná stezka v lese. 

Na silnici jsem ve 13:50. Jdu asi kilometr po silnici a pak se odpojuji. Prve po rovině a pak začne opět stoupání. Stoupám k sedlu. Potkávám několik lidí. 

V sedle jsem v 15:20. Výhledy jsou bomba. Fakt si to dnes užívám. Ale možná je to z části tím, že už jsem dlouho nebyl v Alpách a už mi to chybělo. 

Následuje takový travers a brzo jsem blízko další chatě. Je jen kousek pod stezkou, ale nemám důvod tam chodit. Pokračuju dál. 

Už mám dnes nastoupáno 2000 m, ale vůbec to necítím. Tak věřím, že dalších 600 m nebude problém. Za chvíli se začíná ukazovat, do jakého dalšího šíleného sedla budu stoupat. Jsem z toho malinko nervózní. Bude to dost strmé suťovisko. Vede k němu krásný travers. 

Mraky se pořád honí, chvíli jdu v mraku. Pak začne foukat a chvíli dokonce trochu prší. Ale pak zas přestane. Než začne hlavní stoupání do sedla, tak dávám pauzu a svačím. Bylo to potřeba. 

Pokračuju dál. Mám pocit, že už mi to přece jen jde pomaleji. Ale i tak je to celkem Ok. 

V sedle jsem pár minut po půl šesté. Volám na chatu, co je další na stezce. Místo mají, večeře je v 18:30. To abych sebou hodil! Volím kratší ze dvou variant. Má 4 km a vede přes krátkou ferratu přes kopeček. Je to hezké. 

Jak se dostanu nahoru, tak začíná závěrečné klesání. Snažím se i trochu běžet. Pak to ještě malinko stoupá, to už zase jdu. A pak poslední úsek k chatě běžím. 

U chaty jsem v 18:32. Večeře se bude podávat za 5 minut, jdu právě včas! Prý si mám sednout kdekoli. Připojím se ke skupince 4 lidí. Německý pár od Stuttgartu, Kanaďan z Toronta a Francouz. 

Na jídlo mají tři různá menu – zdá se, že každý den je to stejné. První je normalní menu, druhé je vegetariánské a třetí je prémiové – o kus dražší. Většina z nás má to základní. Salát, těstoviny, pak volské oko se slaninou a brambory a nakonec dezert – jakási buchta. Celá polopenze stojí 77 eur minus 15 % sleva na členství ve svazu. To není málo. Asi inflace! A pivo stojí 7!

Dojíme, pak zaplatím (80 eur) a pak se jdu ubytovat. Sprcha je 4 eura extra. Tak na to dnes kašlu. Jak bylo chladněji a zataženo, tak jsem se moc nepotil. 

Zalezu do postele a píšu blog. Teď mám hotovo a je 21:46, čas jít pomalu spát. A teda na to, kolik jsem dnes nastoupal metrů, tak se vůbec necítím zničeně, zajímavý!

Jo a na chatě je nedostatek zásuvek, všechno je neustále obsazené. A za láhev vody si naúčtovali 3 eura. A na záchodech jsou všude nápisy, že voda není pitná, ale nejspíš bude Ok. 

35 km, stoupání 3280 m. 

Napsat komentář