Mám rád alpy. Ale vlastně vůbec neznám tu západní část, která vede hlavně Francií, případně na hranicích s Itálií. Takže jsem si říkal, že by to chtělo napravit. Pak se objevila levná letenka do Nice. Koupil jsem ji (pouze tam) s tím, že bych třeba mohl vyrazit na sever po trase Via Alpina Red a za dva týdny bych někam došel a pak se nějak dostal domů – nejspíš někde z Itálie. 

Pak se ukázalo, že kamarád má v půlce července svatbu, takže se musím vrátit trochu dřív. Poletím tedy i zpět z Nice a půjdu trasu GR52, neboli Grande Traversée du Mercantour.

Trasa má asi 215 km. Začíná někde v horách na severozápad od Nice a končí na pobřeží kousek na východ od Nice. Tady je oficiální web: randoxygene.departement06.fr/grande-traversee-du-mercantour-11289.html

Jelikož na bus na start bych musel čekat druhý den po příletu až do odpoledne a navíc mám minimálně 9 dní, což je na tu vzdálenost trochu moc, tak jsem vymyslel, že hned ráno pojedu vlakem do Annot a vyrazím odtud. Tím si to asi o 60 km prodloužím, takže snad za 2 dny dojdu do Entraunes, kde začíná GR52.

Jako obvykle se snažím mít co nejlehčí batoh. Nakonec si vystačím jen s příručním zavazadlem, takže neberu cepín, ani stan. Spát budu asi spíš na chatách, ale třeba se někdy vyspím i někde mimo – mám žďárák, nafukovačku i spacák. Základní váha (bez vody a jídla) je něco pod 3,5 kg.

Ve 13:35 mi jede Flixbus od Grandu na vídeňské letiště. Dnes je hic. Nejraději bych jel na nádraží na kole. Ale dozvídám se, že brněnské hlavní nádraží nemá úschovnu na kola. Prý leda Břeclav. To jsme v Brně dopadli. 

Jedu tedy šalinou. U grandu jsem s rezervou. Bus má 10 minut zpoždění. Vyrážíme. Ve Vídni je zácpa. Na letišti jsme měli být 15:50, ale v 16:00 teprv dorazíme na zastávku ve Vídni. To by ještě šlo. Ale pak stojíme a stojíme. Ukazuje se, že polský řidič si musí dát půl hodiny pauzu! Ajajaj! Mám z toho trochu stres. Vyrážíme znovu až 16:30. Naštěstí mi mezitím dojde zpráva, že můj let se o hodinu zpozdí – předpokládaný odlet je v 19:00. 

Na letišti jsme asi 16:45, času dost. Jdu rovnou na security. Přicházím o arašídové máslo, ajajaj. Prý je to tekutina a je toho moc. Budu muset v Nice sehnat nové. 

Čekám a čekám. Později nám to posunou až na 19:30. V 19:30 skutečně vzlítáme, hurá. Bohužel tentokrat nemám místo u okna. Škoda, mohly být hezké výhledy. Třeba se mi poštěstí na cestě zpět. Někdy po 9. večer přistáváme v Nice. Lidi tleskají, omg. 

Jdu co nejrychleji ven z letiště a přímo před budovou jsou koleje a stojí tu tramvaj číslo 2. Nastupuju a kupuju v appce lístek za 1.5 EUR. Vystupuju o půl hodiny později na Jean Médecin a pak už je to jen pár minut pěšky do hostelu. 

Ubytuju se, kartou doplácím 60 centů turistickou daň. Na pokoji je poslední volná postel, takže je výběr jednoduchý. Připravím se ke spaní a pak si jdu ještě do lobby pustit poslední díl Barryho na HBO Max. Spát jdu asi v 11.