Když jsem před dvěma lety plánoval přechod stezky Via Alpina 1 ve Švýcarsku, narazil jsem na dálkovou trasu číslo 6, která vede jižněji a je delší a náročnější. Skoro jsem uvažoval, jestli nezměnit plány. Nakonec jsem zůstal u původního plánu. Ale říkal jsem si, že třeba příště. A to příště nastává teď. 

Stezka se jmenuje Alpine Passes Trail. Původně začínala v Churu a měla asi 600 km, ale od minule ji ještě prodloužili – nyní vede ze Svatého Mořice a má téměř 700 km, až k Ženevskému jezeru. 

Tady je víc detailů: https://www.schweizmobil.ch/en/hiking-in-switzerland/route-06.html

Ujít 700 km a asi 49000 m stoupání za 3 týdny je dost ambiciózní plán, zvlášť když jsem teď v horší formě než minule. Takže jsem o tom přemýšlel a dospěl jsem k tomu, že bych na sebe neměl vyvíjet příliš velký tlak. Prostě uvidím, jak to půjde. Ve hře je i možnost, že to okolo Lugana stočím dolů do Itálie a půjdu zpět na východ po stezce Via Alpina Red. Hlavně si to chci užít.

Pátek 16. července 2021

Ráno mě budí budík v 7:40. Moc se mi nechce vstávat. Vlak do Prahy mi jede v 9:39, takže žádný spěch. Tím spíš, když se ukáže, že má zpoždění. Prve 10 minut a postupně se to zvýší až na téměř 20 minut. No jo, vlak z Maďarska, to se dalo čekat. 

Asi v 10 nastupuju do vlaku. Hledám svoje místo a zjišťuju, že tam sedí lidi. Ukazuje se, že oni mají taky mistenky, sice jinde, ale usadil je tam průvodčí. Pokazil se vagon a ten náhradní má míň míst. No super. Naštěstí je o kus vedle volné místo (vlak je celkově dost plný). 

Zbytek cesty už byl Ok. Koukl jsem po cestě na díl a půl Příběhu služebnice. 

V Praze mi ujel jeden i druhý přípoj do Vršovic. Nevadí, aspoň se projdu – vyjde to časově nastejno jako čekat na další. 

Procházka je to hezká, skrz Náměstí míru, až k Havlíčkovým sadům. Hned pod nimi bydlí Rado. Vidíme se osobně po velmi dlouhé době. Jdeme na oběd. Dáváme si asii s sebou v blízkém podniku a jdeme si to sníst do parku. 

Pak se procházíme po okolí, zastavíme na kafe. Mají to tu hezké. O půl 4. přijíždí bratr. Nasedám do auta a jedeme za zbytkem rodiny. Jdeme si hrát na Dětský ostrov. 

V 17:15 vyrážím pěšky na nádraží. V 17:58 mi jede noční vlak do Curychu. Plánuju vystoupit o zastávku dřív – v Sargansu.

Nastupuju do lůžkového vozu. Průvodčí nás vítá. Budeme tu v kupé 3 – kromě mě ještě mladý Brit Calum, který žije a pracuje v Bernu a do Prahy jel na otočku k zubaři, a pak Honza – čtyřicátník, který jede podobně jako já do hor (konkrétně na týden do okolí Gotthardského průsmyku). 

V kupé už je ustláno a připraveno na spaní. Je ještě brzo, takže měníme konfiguraci na normální sezení. Je tu parno, ale jak vyrážíme, tak zafunguje klima a už to bude lepší. 

Před osmou se přesuneme do restauračního vozu. Člověk prve musí projít celý vlak – náš vagon je první za mašinou a jídelní vůz je předposlední. Všude je dost plno a dost veselo. Vodáci, vojáci… I v restauraci je celkem plno. Dáváme si pivo. Ukazuje se, že většina lidí vystoupí v Českých Budějovicích. Pak už je tu úplně prázdno. Svíčková nebyla, tak si dávám řizek. Borec, co tu obsluhuje, je trochu pofidérní a vypadá, že na něčem jede. 

Najednou je chvilku před desátou večer a my zjišťujeme, že jsme skoro v Linci a že tu budeme 3 hodiny stát, až do 1:06!! Od začátku to bylo v jízdním řádu, ale nikdo jsme si toho nevšimli. Tak teď už chápu, proč je spoj z Prahy o tolik pomalejší než ten z Vídně – my tu na ně čekáme. 

No takže co budeme dělat? Jdeme prozkoumat město! Jdeme přímo do centra a k Dunaji, trvá to asi půl hodiny. Všude to žije, lidé posedávají na zahrádkách, paráda. Přejdeme most přes řeku. Je tu velká fronta lidí. Ptám se, na co čekají. Na ohnivou show!!

Pokračujeme po nábřeží až k dalšímu mostu. Když k němu dojdeme, už je 23:35. Hmm, to už asi do půlnoci nezalehneme. Honza hlásí, že máme jít napřed. Přidáme do kroku a pár minut po půlnoci jsme zpět na nádraží. Teď kde jen byl ten náš vagon. Zkoušíme 3. nástupiště. Vylezeme tam a vidíme, že náš lůžkový vagon je na 1.! To jsou věci. Hurá, zvládli jsme to, jsme zpět ve vlaku. Steleme a zaléháme. 

Před 1 se začne vlak hýbat. Honza furt nikde. Snad to stihne. Objeví se asi v 1. Prý že jak jsme ten vagon našli, že teď přijel nekde odpryč! Museli nás totiž posunout a připojit k tomu vlaku z Vídně. 

Konečně jedeme dál. Dobrou noc!

15700 kroků.