Via Alpina 1: Den 5 – Engstlenalp – Grosse Scheidegg

Via Alpina 1: Den 5 – Engstlenalp – Grosse Scheidegg

Středa 3. 7. 2019

V pokoji mám sice zatemněno, ale stejně se budím klasicky o půl šesté a pak pospávám. Budík mě budí v 6:40. Balím a jdu na snídani.
Večer a ráno ještě prší, ale když před sedmou vyrážím, tak už neprší. Kdyby bylo takto pod mrakem celý den, vůbec bych se nezlobil.
image1.jpeg
Prve trochu nastoupám k jezeru Tannensee a pak ještě víc na takový hřeben. Nalevo ode mě je hluboko pode mnou údolí a nad ním krásné hory na druhé straně. Napravo to je trochu horší. Jen o kousek níž je u jezera další lyžařské středisko a od něj vede jeden vlek i sem na můj hřeben. A v dáli vidím nějaké bílé třítisícovky. Takže celkově docela ok.
image2.jpeg
Takto pokračuju dál, potom už ne přímo po hřebeni, ale zleva stezkou zařezanou ve svahu. A pak dojdu k další lanovce, odkud se líhnou turisti, ale je jich málo.
Za stanicí lanovky začíná klesání do Meiringenu. Prve krátký prudký úsek po alpském chodníčku, než dojdu k prvnímu almu. Odtud už víceméně po štěrku.
image3.jpeg
image4.jpeg
Když dojdu na hlavní silnici a k dolní stanici jedné lanovky, zjišťuju, že stezka vedoucí přímo do Meiringenu je uzavřená a je tu objížďka! No toto! Místo 1 hod to má být 1 hod 45 min.
Jdu tedy objízdnou trasou, je to docela hezké, vede to povětšinou lesem. Až když mě to vyplivne dole na silnici u řeky na úplném dně širokého údolí, koukám na mapu a zjišťuju, že vlastně do Meiringenu vůbec nemusím a tady se hned za chvíli napojím na stezku a celkově tím ještě usetřím nějaký čas! Bomba! Je 13 hod.
Teď ta míň radostná věc – začínám stoupat so Grosse Scheidegg, z 600 do 1900 m. Stezka víceméně kopíruje asfaltku, která vede tamtéž, ale většinu času se asfaltu vyhýbá. Prve je to dost strmé, pak už je to jen mírné.
image5.jpeg
image6.jpeg
Začíná pršet. Prve jen mrholí, pohoda. Když procházím kolem jedné z posledních restaurací před sedlem, trochu přituhuje, ale říkám si, že to brzo přejde jak včera. 
image7.jpeg
Chyba lávky. Je to čím dál drsnější. Pak to trochu zmírní. A pak to začne znovu s ještě větší intenzitou. Padají kroupy. Pokud to brzo nepřestane, tak mi bude brzo zima. Je to fakt hukot.
Dojdu k nějakému statku a chci se schovat. Na zápraží stojí týpek a kouká na mě ne moc přátelsky, jako že co chci. Říkám, jestli tu můžu přečkat tu hrůzu. Že jo. Stojím hned za dveřma v předsíňce a čekám. Jsem promočenej durch. A mám hlad. Stojím tu takto aspoň půl hodiny, začíná mi být zima a počasí furt ne a ne se umoudřit.
Necítím se tu vítán, takže když to vypadá, že déšť polevuje, vydám se na cestu. Jenže za minutu je to tu znovu. Krupobití. Na stezce tečou potoky vody. Co nejrychleji dojdu k dalšímu statku a schovám se pod stříškou u kůlny. Po chvíli z hlavního stavení vyleze holka vzít něco z auta. Mává mi a mizí zase uvnitř. Sundávám mokrou bundu a košili, dávám na sebe fleesku. Pomohlo to, ale stejně se už klepu zimou.
image8.jpeg
Zjišťuju, že do sedla je to ještě 3 km a 300 výškových metrů. Je tam chata. Tak to zvládnu i kdybych měl jít v tom nejhorším. Naštěstí ale zároveň déšť znovu polevuje. Je 16:45 a vyrážím na závěrečný boj. Po chvíli se docela zahřeju, ale i přes rychlý postup se rozhodně nepřehřívám.
Je 17:25 a konečně jsem tu. Hurá! Skoro neprší, zvažuju ještě jít až dolů do Grindelwaldu, což trvá asi 2 hod. Ale ne, nikam už nejdu, už toho mám pro dnešek dost. Jsem promočenej a potřebuju horkou sprchu.
image9.jpeg
Ubytovávám se. Vedou to tu Poláci a pracujou tu taky 2 Slovenky. Skoro nikdo tu není, jen 3 Švýcarští chodci, co jsou z opačného směru. Zjišťuju od nich, že dvě následující vysoká sedla kolem 2700 m jsou průchozí, perfektní!
Dávám si horkou sprchu. Trvá dost dlouho, než mě to prohřeje. Pak je v 6 večeře. Polívka, pak salát, pak hlavní chod – dva vepřové plátky s opékačkama a grilovanou zeleninou, a nakonec zmrzlinový pohár. Asi prasknu.
Švýcaři pak jdou ven hrát na alpskou hornu, táhnou to celej týden po horách s sebou, aby si mohli každý den zahrát!
Borci mi říkají, že s počasím to tady chodí tak, že ráno je ok a odpoledne přijde déšť. Že to je normální. Takže je dobré vyrazit brzo. Ok, nechávám si zabalit místo snídaně (ta začíná až v 8) svačinu a zkusím vyrazit brzo.
Dopiju a odeberu se nahoru do svého maaslageru. Dopisuju blog, postuju na Stravu apod. Asi o půl desáté jdu spát.
37 km, stoupání 2015 m, klesání 1884 m. Celkem 187 km.

Napsat komentář