Neděle 31. prosince 2017

Celou noc šíleně fučí. Moc se v tom nedá spát. Mimojiné mám strach, aby to vydržel stan. Ohýbal se fakt hodně. Ale možná je tak vymyšlenej, těžko říct.

Vstávám v 6:30. Kouknu ven a čumím. Vypadá to, jako kdyby měla přijít apokalypsa. Všude jsou tmavé mraky a vytvářejí různé obrazce. Nahoře musí fučet ještě mnohem víc.

Snídám a balím ve stanu a když se začnu vyhrabávat ven, tak vidím, že David a Lauren už se taky chystají a stejně tak Luke. První vyrazí Luke, pak D+L a o pár minut později v 7:25 já.

K první chatě je to 9 km. Luke včera říkal, že to bude snadná cesta. Nevím, kde na to přišel. Bylo to prve hodně řečištěm s četným broděním. Chudáci moje ponožky.

Pak jsme začali stoupat z levého břehu prudce do kopce asi 200 výškových metrů.

Ale to byla jen taková vložka, abychom se nenudili. Vzápětí jsme totiž zase sestoupili až k řece.

Tu jsme prebrodili a pak následovalo prudké stoupání 300 metrů až k chatě. Dneska mi to jde, všechny jsem předběhl. Ale byl ten první úsek dost náročnej teda.

Na chatě jsou lovci. V knize ale byl poslední zápis před pár dny. Vypadá to, že lovci na to kašlou. A pak někdo nechá komentář typu: „Dear TA walkers, můžete po sobě uklidit!“ Jenže není vůbec jisté, kdo udělal nepořádek.

Po pauze pokračujeme dál. Zrovna přichází Francis. Další úsek je 9 km. Prve 400 m stoupání, ale docela příjemný. A pak ze sedla dolů, ale ne přímo – trochu hore dole. Jsou to samé drny, místy takové ostré, co člověka dokážou i pořezat. Ty nemáme rádi. Ale docela se jim dá většinou vyhnout.

Pár km před další chatou dáváme pauzu na oběd. Dneska totiž není kam spěchat, máme odpočinkovej den, v plánu je pouze 25 km.

Pak pokračujeme k chatě, kde dáváme další krátkou pauzu. Jsou tu sice staré, ale docela hezké chaty.

Zbývá nám poslední úsek 5,5 km, ve skutečnosti 6,5 km. Sice musíme ještě párkrát prebrodit řeku, ale to nám nezkazí náladu a pak už je to docela rychlá cesta drnama mírně nahoru podél řeky až k Royal Hut. Hurá! Budou 4 hodiny odpoledne. Prve jdem s Davidem k potoku – naberu vodu, vykoupu se, přemáchnu oblečení. Je tu idyla. Dokonce tu ani nejsou sandflies!

Pak si udělám večeři – kuskus, tuňák, hrášek, sýr, arašídy, česnek, zeleninový vývar, olivový olej. Skoro se to nevleze do mého ešusu, je to mňam!

Mezitím se venku trochu zkazí počasí a dokonce trochu prší. Tak to nám to vyšlo dobře. Protože ráno vypadalo, že bude hnusně. Pak bylo většinu dne zataženo, což bylo na chození fajn. Pak bylo sluníčko na koupání. A teď jsme uvnitř, tak ať klidně prší.

A teď je 18:30 a přišla Francis. Volala vrtulník pro lovce na první chatě. Prý měl příznaky infarktu. Drsný. Vrtulník tam byl do 30 min po aktivaci PLB. Když jsme tam byli my, tak tam ten člověk ležel a holka, co tam byla taky, říkala, že je nějakej nemocnej a že bude ok.

Francis začla vybalovat poklady: dvě malé lahvičky šampaňského, číslicové svíčky 2018, umělohmotné skleničky, čokoládu. A nakonec maso, které dostala od lovců – bylo to z nějakého kamzíka. Takže jsme si to osmažili na olivovém oleji. Připili jsme si na nový rok a v 9 jsme šli spát.