post

Nepál 2016/2017: Trek přes tři sedla (závěr)

Tento článek navazuje na tyto dva předchozí:
Nepál 2016/2017: Trek přes tři sedla
Nepál 2016/2017: Trek přes tři sedla (pokračování)

Den 16 – čtvrtek 12. ledna 2017

Teplota v pokoji ráno: +1,7 C
Útrata (Khumbu Lodge Namche): 1090 Rs.
Trasa: Namche (3400 m) – Puiya (2800 m)
Start: 8:56
Vzdálenost: 26,82 km
Převýšení: 1207 m
Čas: 7:51
GPS

Sice jsem si tentokrát na tu zimu tam nahoře už trochu zvykl a už mi to tolik nevadilo. Ale stejně jsem se už těšil, až slezu níž a venku bude zase teplo. To se mi včera při sestupu do Namche nevyplnilo – jelikož bylo hnusně, tak byla zima i v Namche. Ale teď je tu nový den a s ním krásná modrá obloha! Teplo!

Snídám s Korejcema. Vyrážím v 9.

Brána do vesnice – typické pro budhistickou oblast

Kameny s vyrytými modlitbami

V Phakdingu doženu Korejce, kteří mají zrovna obědovou pauzu. Dám si taky – fried rice. Pak pokračuju a mladej Korejec mi docela stačí. Na rozcestí Lukla-Jiri na něj počkám a rozloučíme se. Do Surke je to hodně dolů. A pak je přede mnou 500 m stoupání do Puiya, je to dřina. A když to vylezu, pořád ještě je to kus víceméně rovina. Velká vesnice furt nikde. Minu jeden guest house a pak trochu lituju, že jsem tam nezůstal. Nakonec už skoro na konci potkávám lodge a raději hned beru, i když hned za ním je asi pár dalších. Rodinka sedí okolo kamen a opodál u baru běží televize. Borec umí dobře anglicky. Prý dělá i průvodce. Říká mi, že zítra můžu dojít do Salleri, že je to zhruba stejná vzdálenost, jako co jsem ušel dnes z Namche. Ha ha, to by teda bylo, abych tam byl tak rychle. (Nakonec se ukázalo, že to bylo přece jen trochu dál.)

Dávám si zeleninovou polívku, ale když paní vybírá, kterou polívku Knorr uvažit, je to trochu zklamání. Tak si k tomu poručím ještě chapati – to je moc dobré.

Den 17 – pátek 13. ledna 2017

Teplota ráno v pokoji: -1,3 C
Útrata (Trekker’s Lodge, Puiya): 1360 Rs.
Trasa: Puiya (2800 m) – Taksindu (2900 m)
Start: 7:55
Vzdálenost: 23,77 m
Převýšení: 1761 m
Čas: 9:12
GPS

Vyrážím v 8 ráno. Ve stínu trochu kosa jako obvykle. Po chvíli se prihovorí pán s pilou, že jde na dřevo támhle na protější kopec. Šel dost rychle, tak jsem se s ním svezl.

Pán s pilou

No a pak už to bylo zase nahoru, dolu, nahoru, dolu, jak už to tak bývá.

Před 11. jsem zastavil na oběd v Khari Kole pod chrámem. Bylo tak hezky, že se to protáhlo na 1,5 hod. A pak dolů přes Jubing, kde se člověk najednou cítí jak v rajské zahradě – na místní poměry je to už dost nízko, takže je tu teplo, všechno se zelená, všude něco kvete, nádhera!

Dole v 1500 m se přejde přes řeku a pak hurá 1500 m stoupání! Asi v půlce kopce je Nunthala, chvíli jsem váhal, jestli tam nezůstat, ale nakonec jsem se rozhodl pokračovat vzhůru. Nakonec jsem asi 17:15 dorazil až do Taksindu. Myslel jsem, že odsud už jezdí jeep, ale to až z Ringmo, takže zítra se ještě hodinku projdu. (Nakonec jsem z Ringmo ještě šel dolů do Phaplu.)

Kolony naložených oslů z Taksindu procházely každých pár minut

Ten lodge, co jsem si našel v Taksindu, nebyl asi moc dobrá volba. Schází se tu místní výrostci a podává se tu chang (místní alkohol) a někteří tu kouří. Není tu v podstatě žádná zodpovědná osoba – ti kluci, co to tu obsluhujou, jsou taky dost mladí. No, aspoň tu sedí jedna starší žena. A teď přišla další parta lidí – ti vypadají o něco solidněji, i když těžko říct. Mají batohy – Nepálci na cestě někam.

Nakonec to dopadlo dobře. Výrostci asi po hodině a půl zaplatili a šli ven, kde ještě museli složit náklad, který přivezli traktorem. Až sem totiž vede nová cesta (která je teda dost šílená a velkou část roku nesjízdná) a odsud chodí už jen osli.

Den 18 – sobota 14. ledna 2017

Útrata (Taksindu): 1210 Rs.
Trasa: Taksindu (2900 m) – Taksindu La (3000 m) – Phaplu (2500 m)
Start: 8:54
Vzdálenost: 11,41 km
Převýšení: 251 m
Čas: 3:06
GPS

Ranní výhled před mým guesthousem v Taksindu

Traktor, se kterým přijeli ti borci, co včera večer byli hosty mého guesthousu

Ráno klídek, nikam nespechám. Snídaně 7:30. Před 9. konečně startuju.

Sedlo Taksindu (3000 m)

Do sedla a pak dolů do Ringma je to 45 min. Tam se ptám paní v guesthousu na jeep – prý že se půjde zeptat. Prý že pojedou, ale neví se kdy – hodina, dvě hodiny, tři hodiny, kdo ví… V tomto guesthousu dělají sýr. Kupuju ho (150) a taky čaj (60) a přemýšlím. Nakonec se rozhoduju, že jdu pěšky. Do Phaplu je to prý 3 hod, to není tak zlé.

Slépky v Ringmo

Jdu asi 2 hod a už mám Phaplu na dohled – ají vidím vzlítat letadlo z místního letiště. A vtom potkám dva jeepy. Jedou do Phaplu a prý ať nasednu (pěšky by to bylo ještě tak 1/2 hodinky). Tak nasedám. Cesta je teda fakt masakr.

Za chvíli jsme v cíli. Pán je podnikavej. Na zítra mi zařídí jeep do Kátmandú (původně jsem myslel, že pojede on, ale ve skutečnosti mi pouze prodal jízdenku). Taky má svůj guesthouse, kam mě automaticky vede. Většinou to vyjde nastejno, tak neprotestuju.

Takže je sotva 13 hod a já mám veget! Jdu do jídelny si objednat jídlo. Prý jestli nechci buff momo, že zrovna dělají. OK! V menu vidím akorát Special B. Momo a omáčku. Hmm, co je tedy special? Dojím a paní se ptá, jestli chci přidat. OK. Tak to je asi to special! Večer při placení jsem zjistil, že nikoli. Normálně mi zaúčtovali 2x momo! Tak to je fakt zlodějina, zvlášť v případě momo, které ve městě v jídelně stojí běžně 60 rupií a tady (podobně jako i v ostatních guest housech) za něj chtějí 400 rupií! No nic.

Jdu se projít po ulici, chci něco sladkého. Kupuju mini muffin (20 Rs.). Je trochu tvrdý, piškotové těsto. Pak ještě malou čokoládu (65 Rs.).

Večer se v guest housu bavím s Leem z Chile, který v jedné vesnici nad Junbesi staví školu. Snaží se používat místní materiály a zároveň to mít úspornější, než je běžné. Zajímavej týpek. Byl tam teďka 3 měsíce jako jedinej cizinec a místní mu pomáhali, ale lehký to s nima prý nebylo.

Dali jsme si spolu místní alkohol – takový zrní, co se zalije horkou vodou – chang.

Neděle 15. ledna 2017

Útrata (Phaplu): 1500 Rs. + 1600 Rs. za jeep do KTM

Pan domácí nám zajistil jeep do Kátmandú. Prý v 5:30 nejpozději vyrážíme. V 5:00 nás prý vzbudí. A leda prd! Probudil jse se sám v 5:15 a ihned jsem vzbudil Lea. 5:30 jsem byl ready, ale odvoz nikde. Pan domácí nakonec vstal, zavolal řidičovi a prý už je na cestě. Přijel tak 5:45, to jde. Na začátku nás čekalo nemilé překvapení. Prý na jednom sedadle mají sedět 4 lidi vedle sebe, takže celkem jeep uveze 10 lidí + řidič. Přisedá k nám holka, takže se teď mačkáme 4 vedle sebe. Přitom na zadním sedadle jsou pouze 2 lidi! Tak se ptám, proč nejsme 3 a 3 (jedeme takto víc než 1 hod). Prý že zadní řada je horší, že tam nikdo nechce sedět. Hmm.Váhám. Třeba na tom něco bude. Při přestávce se rozhoduju, že to zkusím – sednu dozadu doprostřed. A je to úplně ok. Super, konečně sedím jak člověk.

Pauza na snídani

Do prostřední řady pak přisedá další pán, takže se tam mačkají. Já už su v pohodě. Cesta je dlouhá s 2 pauzama. Ke konci mě bolí levé koleno, tak to je trochu utrpení, protože s nemám moc jak hýbat.

Dal bhat v jídelně při obědové pauze

Nakonec vystoupíme s Leem kdesi na ring road a bereme za 400 taxi na Darbar Square, kde má Leo guest house. Já si nakonec beru další taxi do Thamelu (150 Rs.), potřebuju vyzvednout kufr. V hotelu Puskar jsem asi 17:30 – to byla teda dlouhá cesta.

Prve jsem myslel, že už teda zůstanu na noc v Thamelu, ale nakonec se rozhodnu ihned přejet do Bhaktapuru. Prve kupuju sandwich za 165 a pak už jedu (1100 Rs.). Taxikář volá do guestu housu 4x, je trochu zmatenej. Ale nakonec jsme tu – asi 19:40. Hurá. Mám pokoj! Na půdě – jiný už nebyl. Je to tu krásný.

Rychle si dám sprchu a v 8 jdu na večeři – hned tady na náměstí. Newari set (300) a pivo (450 m) – moje první za výlet. Jídlo je dobrý a je ho hodně. Maso je teda žvýkací, ale to neva. V 9:15 jsem zpět a jdu do postele.

Pondělí 16. ledna 2017

Snídám před osmou. Ujde to. Je super, že majitelé mluví perfektní angličtinou. A ten barák! To je prostě nádhera. Je to tradiční historický dům. A přímo před guest housem je náměstí, kde dneska probíhají nějaké hinduistické slavnost. Furt se to tu hemží dětma. Různě se procházím, něco nakupuju, pohoda, klid…

Vnitřní nádvoří mého guesthousu v Bhaktapuru

Peacock guesthouse z venku

Náměstí před mým guesthousem
Výrobna na ruční papír
Victory anebo spíš f* you?
V místní jídelně na momo
Tanec na hlavním náměstí

Místní honorace sleduje tanec

Úterý 17. ledna 2017

Útrata/cena ubytka (Peacock Guest House): 6600 Rs.

Zbývá mi v kapse 490 Rs., musím šetřit. Momo – 60 Rs. Budu potřebovat 25 Rs. na bus na letiště.
Procházím se, čtu si, na náměstí se mě snaží přesvědčit několik guidů. Only 5 dollar!

Tahle věž bohužel nepřežila zemětřesení v dubnu 2015…

… a toto je nejvyšší věž v Bhaktapuru a ta kupodivu přežila.

A tady moje ručně psané zápisky končí. Pak už jsem si jen šel do guesthousu vyzvednout zavazadla, došel jsem na místní autobus, který mě dovezl až na odbočku k letišti. Autobus byl pěkně natřískaný a tlačil se na mě nějaký hodně špinavý pán, ale aspoň jsem měl autentický zážitek.

Cesta z Kátmandú zpět domů proběhla hladce. Dokonce jsem ve Vídni stihl vlak, na který jsem koupil lístek hodně dopředu za dobrou cenu. Akorát mi ujel přípoj v Břeclavi, takže jsem si počkal na další za hodinu. Ale to už byl detail.

Závěr a technické okénko

Tentokrát jsem od začátku věděl, že půjdu vyloženě z guesthousu do guesthousu. Nepotřeboval jsem tedy s sebou nic na kempování. Váhal jsem akorát s tím, jestli si vzít teplý spacák, který by zabral hrozně moc místa v mojem batohu, nebo jen lehký půlkilový. Nakonec jsem se rozhodl pro druhou možnost a dobře jsem udělal. V sezóně by to bylo asi dost riskantní, protože všechny guesthousy jsou plné a deky používají průvodci a nosiči, kteří si s sebou nic na spaní neberou. Mimo sezónu má každý k dispozici tolik dek a peřin, kolik jen potřebuje.

Poprvé v životě jsem si udělal kompletní gearlist. K nahlédnutí zde. Kompletní váha mého batohu včetně vody byla asi 10 kg, což bylo fajn. Jasně, úplně ultralight to nezní, ale za to z velké části může všechno to teplé oblečení, které jsem potřeboval. Na tekutiny jsem měl flašku Nalgene 0,65 l s neoprenovým obalem, což se osvědčilo – díky tomu jsem si mohl kupovat horkou vodu a dělat si vlastní čaj, čímž jsem dost ušetřil. Ale příště bych vážně uvažoval, jestli si nevzít plynový vařič (kartuše se dá koupit v Lukle nebo Namche) a nevařit si i vodu. Tím bych ušetřil ještě víc.

Abych to vysvětlil, bohužel ceny v trekařských oblastech v Nepálu neustále rostou šíleným tempem, třeba tak 20 % ročně, a začíná to být už trochu na hraně. Jasně, pořád to většinou není dražší, než kdybych se stravoval v restauracích v Česku, ale už se to k tomu dost blíží. A v Česku bych si taky dvakrát rozmyslel, jestli se chci 3 týdny stravovat po hospodách. A taky nemám rád pocit, že mě někdo chce oškubat. Bohužel pro turisty ze západních zemí jsou ty ceny, zdá se, pořád ještě mimo jejich rozlišovací schopnost – zvlášť pokud si platí šíleně předražený balíček od cestovní agentury. Takže dokud turistů neubývá (jakože jich pořád mírně přibývá), tak proč by nezdražovali?

Řekl bych, že toto je asi jediná vada na kráse. Jinak je to úžasný, být takhle blízko těm ohromným horám. Věřím, že se sem ještě vrátím. Možná by to chtělo zvolit nějakou trasu, kde nejsou guesthousy. V takových místech ale často je třeba mít speciální povolení a průvodce. Uvidíme, co příští roky přinesou.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *