Sobota 15. července

Vstávám 6:35, v 7 je snídaně. Je to úplně nejslabší snídaně za celej výlet. Pouze 4 suchary, jedna marmeládka, jedna nutella a jedno máslíčko. A čaj do misky. Můj kolega u stolu nám aspoň vyžádá nějaký chleba navíc. Ale i tak je to bída. Ptám se ho, jestli snídaně snad není v Itálii důležitá. A on že bohužel ne.

Přehrada, u které je chata Secchi

Tím, že je toho tak málo, tak tentokrát vyrážím už o půl osmé. Před sebou mám cestu k silnici a pak se uvidí. Myslel jsem, že po cestě bude chata Bazzena, ale ukazuje se, že ta je až na té silnici – místo se jmenuje Passo di Crocedomini. Trvá to sem hodinu a půl a prve je to tak trochu nahoru dolů a v druhé půlce cesta klesá.

Po cestě k malému sedlu. Pak už je to jen dolů

Za hodinu a půl jsem u silnice, ale pořád tu není mobilní signál (kromě vrcholu Monte Adamello jsem ho neměl nikde v parku Adamello). Takže nemůžu zavolat Dominikovi, jestli pořád platí nabídka, že mě dnes svezou do ČR – jsou u moře v Jesolu u Benátek. Risknu to. Ano, sice jsem to nedošel úplně do Brescii, jak jsem původně zamýšlel, to by trvalo ještě tak 3 dny. Ale skončilo pohoří Adamello a přišlo mi, že mi to docela stačí a že ten zbytek by už asi stejně nebyl tolik zajímavej – víc silnic a civilizace. A hlavně pak bych měl trochu problém, co dál – vlak jsem měl koupenej až další sobotu. Takže buď kupovat další lístek anebo ještě týden někde chodit. To si raději ten týden ušetřím na někdy jindy.

Passo di Crocedomini

Začnu kráčet po silnici směrem k městečku Breno. Silnice jde serpentýnama prudce dolů. Chci stopovat, ale to se možná načekám. Je sobota ráno a všichni jedou opačným směrem – chtějí strávit víkend v horách. Po čtvrt hodině chůze jede první auto – takovej džíp. Stopuju. Zastavuje, hurá! Je to nějakej místní sedlák a není to úplně čisté auto. Tím líp, aspoň tolik nevadí, že jsem špinavej a smrdím. Anglicky neumí, ale hodí mě do Brena. Perfektní!

Železnice v Brenu a za ní pohoří Orobie

V 10 jsem v Brenu, 10:31 mi jede vlak do Brescii. Ve vlaku kupuju za 20 euro lístek do Mestre u Benátek. Cesta do Brescii má tak 70 km a trvá asi hodinu a půl. Je to courák. Ale cesta je krásná – většinu cesty se kochám pohledem na hory, pak na jezero Lago d’Isolo.

Lago d’Isolo z vlaku

Ve 12 jsem v Brescii, kupuju rychle nějaký jídlo a 12:24 jede rychlej vlak do Mestre. Je to tak 200 km a trvá to asi hodinu a půl – takže něco jak EC nebo Pendolino u nás. Akorát že tady to považujou za něco extra. Prý jestli mám rezervaci. Ukážu lístek. No ale to je na normální pomalej vlak. Takže musím doplatit rozdíl. Moment, hned to spočítám… 35 euro extra. No teda. Ti si to teda nechaj zaplatit! Co se dá dělat.

Dojedu do Mestre, pak za 15 min mi jede bus do Lido di Jesolo. Má jet 55 min, ale po cestě je brutální zácpa, takže se zpozdíme o 40 minut. Pak ještě místní hromadná doprava a kolem čtvrté odpoledne jsem konečně na pláži a potkávám se s Dominikem, Alenkou, Amálkou a Sárou. Koupu se. Tady moje výprava končí. Teď už nemusím nic řešit. Teď už si jen dám kousek pizzy, zmrzlinu a pak vyrazíme autem domů.

9 km, stoupání 107 m, klesání 720 m. Celkem 387 km, stoupání 26413 m.