Čtvrtek 29. září 2022

V noci mi bylo malinko chladno. Oblékl jsem si péřovku a pak už to bylo lepší. 

Ráno trochu prší, tak se mi nechce vstávat. Nakonec se vyhrabu ze stanu asi v 7:30. Je to fajn, když mám k dispozici vyhřátou místnost. Všechny věci si donesu tam a pak zbořím stan a dám ho sušit do sušárny. Nikam nespěchám. Na recepci si kupuju čaj. Snídám. 

Vyrážím v 9. Prve mě čeká nějaké to stoupání, něco přes 500 m, ale na 6 km, takže většina cesty je mírná. Stezka je fajn, vůbec není podmáčená, až se divím! Možná je to tím, že to vede na obří vodopád, což je velká atrakce? Možná. Každopádně si to užívám. A navíc je nějak teplo! Sundavám bundu a jdu v tričku, no toto!

Zhruba v 11 končí stoupání a teď je to rovné, mírně zvlněné. K vodopádu je to ještě 2 km. Začnu trochu klesat a je to tu. Jsem u horního okraje vodopádu. Je 11:23. 

Pokračuju dál a aniž si toho všimnu, tak sestupuju na vyhlídkovou plošinu. Jak tam dojdu, tak dávám pauzu. Vodopád je fakt velkej, je to hezký místo. 

V 11:42 pokračuju dál. Prve musím vystoupat zpět na horní okraj vodopádu a pak pokračuju po cestičce, která traverzuje nad srázem.

Po chvíli začne klesat, až asi ve 12:20 jsem zase na celkem rovné zemi.

Potkávám 2 turisty s jedním psem. Teď ještě kus mírně dolů podél řeky a objevím se v dalším širokém údolí. Je tu dobrá štěrková cesta, hurá! Potkávám ovce a pak i krávy. Zavazí na cestě a já z nich mám respekt, tak mě to trochu zdrží. 

Začínám stoupat do dalšího sedla. Pořád po celkem slušné cestě. Kousek pod vrcholem potkám lovce na osmikolce, jak si veze kořist. Je to smutný pohled.

Zhruba ve 14:30 se dostanu na nejvyšší bod a teď pomalu klesám do dalšího údolí. Sice je to pořád dvoustopá cesta, ale místy hodně bažinatá.

V 15:35 jsem dole. Přejdu potok a jsem u Maol Bhuide Bothy. Chata je hezká a venku je krásně. Dávám pauzu a suším stan. 
Mám za sebou 24 km. Ještě mě čeká nějakých 9 do další bothy. 

Ve 4 jdu na to. Prve dojdu k řece a tu přebrodím. A teď přijde nejnáročnější úsek. Má to asi 3 km a prostě se potřebuju po okraji jedné hory dostat do dalšího údolí. Tam už zase bude hezká cesta. Problém je, že tady není cesta žádná. Jdu podle čáry na mapě. Pěkně čvachtám. Dává mi to zabrat. 

Naštěstí když dojdu na nejvyšší místo zhruba v půlce, tak dál už pokračuje cesta, která je čím dál lepší. No a pak se dostanu na stěrkovou cestu a mám vyhráno.  Teď je to tak 6 km až dolů do dalšího údolí, kde je bothy. Už se mi moc nechce, ale to už dojdu. 

Jak se napojím do cílového údolí, tak je tu krásná luxusní štěrková cesta. Teď už je to jen tak 500 m k chatě. Jsou tu chaty dvě. Jedna soukromá a jedna veřejně přístupná.

Dojdu ke dveřím. Na okně je cedule, že chata je zavřená do 24. října kvůli honitbě. Zamčeno. Nééé!!!

Jsem z toho celkem špatnej. V noci se má zhoršit počasí a zítra hodně pršet. Zkouším nožíkem otevřít zámek. Nic. Zkoumám okna. Na záchodě (je tu splachovací záchod!) je otevřená ventilačka. Dá se otevřít víc. Horko těžko bych se tam možná protáhl, i když možná ani ne. Jenže stejně co pak. Žádné jiné okno není otvírací. Ach jo. Na ohradě kolem chat bylo napsané, že se uvnitř nemá kempovat. To mají smůlu. Postavím si stan hned vedle chaty. 

Chvíli posedávám na lavičce venku a ještě před sedmou jdu do stanu. Čtu si a někdy o půl deváté zaléhám. 

32 km, stoupání 1331 m. Celkem 143 km.