Pondělí 11. července 2022

Dnes už mě toho moc nečeká. V 15:10 mi to letí z Nice do Vídně. Cesta na letiště trvá hodinu, takže by mi stačilo vyrazit ve 12. Check-out je v 11, to tak nějak akorát vyjde. Wizz Air mi poslal email, že na letišti v Nice může všechno trvat dýl, tak abych tam byl aspoň 3 hodiny předem, ale jelikož vůbec nepotřebuju jít na odbavení, tak si myslím, že 2 hodiny musí stačit.

Vstávám, něco malinko pojím, převlíkám se do běžeckého a v 6:48 vyrážím. Vymyslel jsem si takovou trasu, která vede prve podél pobřeží na západ kolem mysu Cap Martin a pak po cestě zpět se dostanu prudce nahoru kousek do vnitrozemí a pak zase zpět k moři.

První část víceméně po rovině celkem jde, kolem mysu už je to trochu horší, protože je to takový hodně zvlněný chodník, občas i schody. A hlavně je to hezké, zvlášť takto po ránu. Jak běžím kolem mysu, tak mám hezké výhledy na Monaco, které je nedaleko. Ale pak je čas vystoupat do vnitrozemí a to mě dost potrápí. Je to extrémně strmé a já mám pocit, že prostě nemám sílu. Takže je to z většiny chůze. Naštěstí to netrvá příliš dlouho a pak už jen dolů k pobřeží, kus po pobřeží a jsem zpět v hotelu.

Dám se do kupy a jdu na snídani, která se podává v prvním patře. Je tu super výběr všeho možného. Samé dobré věci. Pěkně se nadlábnu. Lidí je tu celkem dost, ale na tu velikost hotelu a počet stolů vlastně málo.

Pak se sbalím, udělám check-out a vyrážím. Pojedu vlakem do Nice. Ale prve se ještě stavím na poště odeslat pohledy. Teda neodešlu je hned, pouze kupuju známky. Mám dobrý timing, krásně stíhám vlak, co jsem si našel. Vlak je dvoupatrový, tak jdu do horního patra a tam si sedám. Po cestě lepím známky na pohledy. Cesta podél pobřeží je fajn, výhledy jsou hezké. Pak vjedeme do tunelu a uvnitř je zastávka – Monte Carlo! A pak vyjedeme z tunelu ven a jsme zase ve Francii.

Vystupuju v Nice. Chtěl bych si koupit nějaké triko. Nakonec kupuju bílé triko Nike ve sportu. Teď už jen dojdu na tramvaj, která mě doveze na letiště.

Na letišti to jde hladce, mohl jsem klidně přijít i o hodně později. Od výstupu z tramvaje po výstup z bezpečnostní kontroly to trvalo asi 30 minut. A to jsem asi 10 minut čekal na speciální prohlídku. Protože jsem bad boy a měl jsem zase arašídové máslo (které mi teď i po cestě sem vzali) a pár tekutých věcí mimo sáček.

Jak už to bývá, vzlítli jsme později než jsme měli. V 15:46 místo 15:10. Takže jsem trochu trnul, jestli stihnu vlak, který jsem si předem koupil. V Brně pak půjdu rovnou na kamarádovu oslavu narozenin, takže by bylo fajn, kdyby to klaplo.

A klaplo to perfektně, až se mi nechce věřit, jakou mám kliku. I minule po cestě ze Skotska přes Prahu byl timing bez chyby.

Plánové přistání bylo v 16:55. Ve skutečnosti jsme přistáli v 17:03 a v 17:26 jsem byl na nástupišti. Ještě mi zbylo 10 minut času, než mi pojede vlak (na hlavním nádraží pak 20 min na přestup). No není to super? Náš vlak pak měl z nějakého důvodu trochu zpoždění, tak jsem měl obavy, jestli stihnu přestup v Břeclavi, ale naštěstí ty vlaky na sebe čekají.

V Brně jsem asi 19:38. Vyzvedává mě tatínek mojím autem. Prý jestli budu řídit. Tak říkám, že klidně. Ani si neuvědomuju, že jsem ve vlaku měl jedno pivo. O 10 minut později vysedám v Jundrově a potkávám se s kamarády na jedné zahrádce u místní cyklostezky. Tím můj výlet končí.

Závěr

Co dodat závěrem? Byl to hezkej výlet. V této části alp jsem zatím nebyl, tak jsem rád, že jsem se sem mohl podívat. Měl jsem obavy z francouzštiny a že nikdo nebude umět anglicky, ale nakonec to bylo v pohodě. Snad nejhorší v tomto ohledu byla první noc v horách, kde paní neuměla anglicky fakt skoro ani slovo, ale i tak jsme se nějak domluvili a byla aspoň sranda.

Fajn bylo taky to, že to je celkově míň profláklá oblast. Lidi tu byli, ale byli to buď francouzsky mluvící, anebo na italské straně italsky mluvící turisté.

Jídlo na chatách bylo bomba, ale to už je taková klasika, to jsem tak nějak čekal. A všichni byli milí, to je v horách taky takový dobrý standard.

Zdravotní okénko

Co se týče mého těla, tak všechno bylo ok, což mě potěšilo. Protože na posledních několika výletech se nějaké problémky objevily. Naposledy na jaře ve Skotsku mě po pár dnech začal bolet nějaký úpon na koleni a trochu mě to potrápilo. Tak jsem si to teďka dost hlídal. Minulé léto ve Švýcarsku jsem trochu bojoval s vysušenými chodidly, tak jsem se snažil to nepodcenit a mazal jsem nohy krémem skoro každý večer.

Taky jsem se skoro každý den mazal na exponovaných místech krémem na opalování, což zafungovalo. V minulosti jsem si vždy spálil vrch uší a taky nos, tentokrát ne. Ale po návratu se mi sloupaly ruce – na to se musím zaměřit příště.

Dále jsem každý den preventivně aplikoval vazelínu v rozkroku a díky tomu jsem celou cestu vydržel s volnými kraťasy, což už se mi nepodařilo několik let!

No takže celkově jsem z toho měl radost a snad moje tělo ještě není úplně na odpis. Taky je pravda, že jsem tentokrát byl nejvíc fit za posledních několik let – od prosince jsem soustavně běhal zhruba 40 km za týden.

Technické okénko

S vybavením jsem byl spokojený. Podařilo se mi základní váhu stlačit na 3,5 kg, což bylo hlavně díky tomu, že jsem očekával teplé počasí. To se potvrdilo a například jsem dokonce ani jednou nemusel oblíkat bundu, celou dobu jsem chodil v krátkém rukávu. Jen jednou během dne přišla průtrž mračen a to jsem zrovna docházel do jedné chaty, tak jsem tam ten déšť přečkal. Takže v tomto jsem měl (opět) štěstí.

Ponožky z Decathlonu (Kiprun RUN900, 52 g) se osvědčily, vezmu si je i příště.

Můj batoh KS4 od KS Ultralight Gear (360 g) už bohužel dosluhuje. Nejspíš jsem si to zavinil sám. Látka batohu se totiž začíná trhat nad přichycením ramenních popruhů. Objednal jsem si už nový podobný batoh od Atom Packs z Anglie a u nich na webu mají video návod, jak nasazovat batoh na záda. Má se chytit za poutko k tomu určené. Když se chytá za popruh, tak se totiž dost namáhá ta část nad popruhem. A to je přesně to, co jsem dělal celou dobu u svého stávajícího batohu.

Nafukovací matrace Therm-A-Rest NeoAir UberLite (256 g) je fajn, akorát že je ráno vždy trochu vyfouklá. Konečně mě teď napadlo si o tom něco najít a prý je to běžná vada a rozhodně to není v pořádku. Bohužel záruka skončila ke konci minulého roku. Měl jsem to začít řešit dřív. Pokud se mi podaří najít, kde to uniká, tak to zalepím. Horší bude, pokud je problém ve švu, což se taky stává. Pak mi asi nezbyde než koupit novou.

Boty Altra Lone Peak 5.0 (674 g) fungovaly dobře, akorát na konci už působily trochu nechutně a dost smrděly, tak jsem je rovnou vyhodil, protože na cestu zpět jsem měl nové tenisky, co jsem koupil v Mentonu, a tyto bych neměl kam dát. Příště asi koupím zase Lone Peak.

Celý gearlist je zde: https://lighterpack.com/r/bbmxi0