Snídaně je domluvená na 8. Krátce po osmé tedy jdu do jídelny, ale nikde nikdo! Za chvíli se objeví paní domácí a prý že snídaně v 9, jestli je to Ok. No toto!

Napodruhé se to povedlo. Dostal jsem chleba, nějaké dobré plátky sušené šunky, pak různé sýry, máslo, marmeládu, med. A k tomu jsem požádal o hodně čaje. Dostal jsem obří konvici!

Po snídani jsem se ptal, jestli jezdí autobus do Solčavy, že bych si nakoupil. Prý až někdo pojede autem, tak mi řeknou a vezmou mě tam. Super. Nejpozději ve dvě musí pro dítě do školky. 

Ve dvě mi přišla holka oznámit, že pojedeme až ve 14:30 a vezme mě Miha. To je ten borec, co mě obsluhoval včera večer, když jsem sem přišel. 

V Solčavě si nakoupím a Miha mezitím sedí naproti s místníma štamgastama nad pivem. Přidám se k nim a hned mám na stole pivo a panáka. Ajajaj. 

Jeden z přísedících je drěvorubec a kdysi byl na nějakých výstupech v Himálaji. Prý výstupu na Nanga Parbat se dostal do 7800 m. Respekt. 

Chvíli posedíme a pak jedem něco dovézt sousedům (flašku ginu a tonic). No a když už tam jsme, tak se hned lijou panáky meruňkovice. A ne jeden. 

Na penzion se vrátíme někdy v 6. Večeře bude v 7. To nebyl moc dobrej napad, takto přes den pít. Je mi docela blbě. No, aspoň jsem trochu poznal místní folklor. 

Večeře je opět hostina. Je toho tolik, že jeden kousek masa nechávám. 

Po večeři si domluvím snídani – chtěl bych snídat v 6, takže mi večer prichystaji jídlo na stůl. A Miha mi ještě ukáže, jak si z kavovaru napustit vroucí vodu na čaj. To teda koukám, protože to jsem snad ještě nezažil, že by ti někde něco takového dovolili. 

Platím útratu. Normálně prý účtují 50 euro. Prý jestli je 85 eur Ok (dva dny s polopenzi). Rozhodně! Byl jsem tu mega spokojenej! A celej den fakt pršelo, takže jsem udělal dobře, že jsem tu zůstal. 

Spát jdu kolem desáté.