Tak nevím, čím bych začal. Asi letem z Taipei do Hong Kongu.

Sobota

Už dřív mi Peťa říkal, že bílí lidé jsou na Tchaj-wanu něco jako VIP. A poprvé jsem to zažil na palubě Boeing 747-400 po cestě do Hong Kongu. Seděl jsem v řadě s dalšími dvěma lidmi, za chvíli jsme měli vzlétat. Přišla ke mně letuška a řekla mi, jestli si nechci jít sednout tam někam dozadu, že jsou tam 4 volná místa vedle sebe, že to budu mít jen pro sebe. Co by ne… Tak jsem to měl o trochu pohodlnější.

Na letišti mě už čekala Agnes. Nenechte se mýlit anglicky znějícím jménem, to tu mají všichni. Dojeli jsme na univerzitní kampus a to je něco, co jsem ještě asi neviděl. Fotky dodám. Snad jen řeknu to, že je to obří komplex, celý v kopci a obklopený divokou přírodou. Mají tam vlastní autobusy, protože pěšky by se všude chodit nedalo.

Agnes potom měla nějakou práci, takže jsem chodil různě po obchodech v oblasti Mong Kok. Něco pro mě úchvatného. Davy lidí všude kolem a taky typické celude lákající zákazníky do nejrůznějších krámků. Určitě jsem to už na nějaké fotce viděl, ale tohle se musí zažít.

Večer jsme šli s Agnes a několika jejími kamarádkami na drink do centra. Další zážitek. Určitě to není jediné místo na světě, kde to takhle probíhá, ale u nás v Brně to rozhodně nemáme. Desítky klubů na několika ulicích, spousty lidí uvnitř i venku, otevřený prostor, hudba z jednotlivých podniků zněla všude kolem, místy se přehlušovala navzájem. Domů na kolej jsme se pak dostali asi o půl 3.

Neděle

V neděli jsem původně měl v plánu vstávat v 9, nastavil jsem si i budík a měl jsem pocit, že už oklamal tělo a už jsem se přizpůsobil zdejší časové zóně (o 6 hodin víc než u nás), ale to jsem se mýlil. Ráno se mi ještě chtělo hrozně spát, takže jsme nakonec vstávali až ve 12. Ale stejně dobré – jsem na půli cesty k vyrovnání časového posunu. Viděli jsme další spoustu zajímavých věcí, které vám nebudu jmenovat, protože by to asi nemělo moc smysl. Anebo jen ve zkratce: Hong Kong Park, Peak Tram, Victoria Peak, Avenue of Stars.

Postřehy? Dojmy?

Stále tomu nějak nemůžu uvěřit, že tu jsem. Je to poprvé, co jsem mimo Evropu. Sice nevím, jestli bych chtěl žít zrovna tady, protože je tu na můj vkus až trochu moc rušno, ale stejně mi to tu přijde úžasný. A ty mrakodrapy. A ty obchůdky a bufety a já nevím co všechno. Možná mě napadne víc věcí později, ale zatím nějak nemám slov.

Jo a ještě něco. Teď zrovna sedím v pobočce Red Hat Hong Kong v jednom luxusním business centru. Jsem tu v těch džínách trochu za kokota, ale co se dá dělat. Jsme ve 45. patře a máme úžasnej výhled.