Peru: Druhý aklimatizační výlet
Cesta byla docela dlouhá – asi 3 hodiny tam a 3 zpět. Startovali jsme ve výšce skoro 3900 m n. m. a k jezeru ve výšce 4600 to bylo 8 km. Trochu jsem se bál toho, že jelikož je to populární destinace, tak tam bude spousta lidí. Naštěstí to tak nebylo – byl tam jen náš mikrobus. Od auta jsme vyrazili v 9 hodin a nahoře jsme byli asi za 2 h 20 min. Cítil jsem se o poznání líp než předchozí den. Po cestě jsme měli výhled na jižní i severní Huarascán, což je nejvyšší hora v Peru (6768 m). Nahoře mě překvapilo, že skupina tří Australanů/Kiwis se hned vyslíkla a hurá do vody. Dělali klasický divadýlko, jak je to hrozně studený, za doprovodu všelijakých výkřiků a skřeků. Já jsem se chystal vykoupat taky, ale raději až později po jídle, abych pak nemusel moc dlouho mrznout a mohl se zahřát chůzí. Když teda nastal správný čas, převlékl jsem se do plavek a trochu jsem se vykoupal.
Náš řidič Teo (a pracovník mého hostelu) říkal, že většinou chodí s lidma hodinu od auta a pak se vrací. Ale dnes se rozhodl s náma jít až nahoru. Když jsme nahoře jedli, tak jsem se ho zeptal, kam vede stezka, která pokračovala dál nahoru. Že prý vede oklikou přes base camp hory Pisco (na kterou se možná chystám později) a pak zpět k autu. A že jestli chcem, tak s náma půjde. Takže já, Ally, jeden Korejec a Teo jsme se vydali opět vzhůru. Ostatní zůstali u jezera a pak šli zpět stejnou cestou jako nahoru. Base camp je ve zhruba stejné výšce jako jezero, ale po cestě bylo prve nutné vystoupat do výšky 4875 a pak to šlo dolů a pak ještě těsně přes base campem takové morény nahoru a dolů.
Na středu si ordinuju odpočinek a měl bych akorát vymyslet, kam se vydám na první cvičný vícedenní trek, a nakoupit zásoby.