Pondělí 15. června Snídaně je domluvená na 8. Krátce po osmé tedy jdu do jídelny, ale nikde nikdo! Za chvíli se objeví paní domácí a prý že snídaně v 9, jestli je to Ok. No toto! Napodruhé se to povedlo. Dostal jsem chleba, nějaké dobré plátky sušené šunky, pak různé sýry, máslo, marmeládu, med. A k tomu jsem požádal o hodně čaje. Dostal jsem obří konvici! Po snídani jsem se ptal, jestli jezdí autobus do Solčavy, že bych si nakoupil….
Neděle 14. června Vzbudím se asi v 6. Vstávám 6:15 a jdu na snídani. Jídelna už je plná. Nasnídám se, sbalím se, vyčistím si zuby, rozloučím se s učitelkama a v 7:15 vyrážím. Jde to mnohem líp než včera! Prve musím naklesat asi 500 metrů. Jde to celkem hladce. Akorát to pravý koleno trochu zlobí. Ale vypadá to, že to je spíš úpon pod kolenem, nějak jsem si ho natáhl. To nejpozději za pár dní přejde. Po cestě potkávám lidi,…
Sobota 13. června Noc za moc nestála. Nevím proč, ale moc jsem se nevyspal. V 6 jsem si řekl, že ještě budu chvíli polehávat. Po sedmé jsem vstal, něco do sebe hodil, sbalil se a v 7:40 už jsem šlapal. Čeká mě ještě asi 17 km do Slovinj Gradce. Prve klesám. Proti mně jde nějaká mega velká skupina turistů. Je jich 20-30. Dojdu do ďolíku a pak zase stoupám. Od začátku mám problém. Včera jsem nevěnoval dost pozornosti lubrikaci a…
Pátek 12. června Budím se někdy v 6. Polehávám a ještě se snažím spát. Snídaně je až v 8. Tak to bych do té doby mohl vyřešit parkování auta. Před sedmou teda vyrážím autem do města do Hotelu City Maribor. Je to blízko, asi 5 minut jízdy. Auto parkuju v podzemní garáži a na recepci se domlouvám. Recepční je milá, všechno jde hladce. Pak jdu pěšky zpět do hostelu, trochu se balím a v 8 jdu na snídani. Nabídka je…
Čtvrtek 11. června Rozhodl jsem se jet autem. Je to nejrychlejší a v současné situaci by to stejně jinak moc dobře nešlo. České dráhy například zatím do Rakouska nejezdí. Regiojet ano, ale pouze do Vídně. Autobus z Grazu do Mariboru by byl taky dost nejistý. Vyrážím před druhou. Na Žabovřeské je mega zácpa, což asi není překvapení. Dál mě Google vede přes Břeclav. Tak snad to ví líp než já. V Břeclavi je další špunt. Ale pak už to jde…
Původně jsem myslel, že bych v květnu mohl jet do Skotska na Cape Wrath Trail. Pak přišel COVID-19. Ze Skotska tím pádem sešlo a během nejhorší fáze koronavirové krize nemělo moc smysl cokoli plánovat. Když v půlce května prolétla médii zpráva o tom, že Slovinsko jako první země v Evropě vyhlásila konec epidemie, tak jsem zbystřil. Už před časem jsem si četl o nové dálkové trase ve Slovinsku jménem Juliana Trail. Znovu jsem na to koukl, ale hned jsem viděl,…
Sobota 13. července 2019 Vstávám, balím, snídám. Dochází mi jídlo, ale snad už to nějak zvládnu. V 7:30 vyrážím. Nad údolím se převaluje mlha. Začínám stoupat. Když jdu asi hodinu, dostanu se do mraku. Je docela chladno. Traverzuju a mírně stoupám. Občas se mi na chvíli odkryje výhled na nějakou vysokou horu v dáli a pak se zase zavře. Je to docela zábavné. Přicházím na pastvu, je tu spousta krav. Jsem už ve výšce okolo 2400 m. Cesta pořád traverzuje…
Pátek 12. července 2019 Vstávám, balím, snídám. V 8 vyrážím. Nejprve jdu asi 1,5 km k jezeru Lac de Champex. Jsou tu velké hotely a dokonce i bankomat. Skupina turistů tu zrovna nastupuje do autobusu, který je sveze dolů na vlakové nádraží. Procházím dál, začíná klesání v lese. Z 1500 do 1100 m. Jak tak jdu prašnou cestičkou, uklouzne mi to a odřu si pravé koleno. Je to jen na povrchu, ale trvá pak několik týdnů, než se to zahojí…
Pondělí 8. 7. 2019 Vstávám v 6. Balím, z ledničky beru dva dvojité krajíce chleba se salámem a sýrem, který mi včera připravili místo snídaně. Jeden rovnou jím. V 6:20 vyrážím. Bude to dnes dlouhej den, rozhodl jsem se, že zkusím dojít až do Montreux. Podle aplikace Mapy.cz to má být 50 km, se zacházkou do Saanenu asi 52. Prve jdu podél řeky zpět směrem k Gstaadu, asi po kilometru je odbočka na kopec Eggli, beru. Trochu si to tím…
Neděle 7. 7. 2019 Snídani jsme si domluvili na 6 a skutečně pár minut po šesté snídáme. Není to žádná sláva, ale dá se to a Thomas nám vyžádá věci extra. A řekl jsem si o hodně čaje a dostal jsem konvici snad 1,5 l, to mě potěšilo. Po snídani balíme a nějak nám to trvá a vyrážíme až 7:30. Čeká nás sestup do Adelbodenu. Je to jen asi 400 m. Jsme tam tak za hodinu. Město je kupodivu ospalé….
Sobota 6. 7. 2019 Mám trochu dilema, kudy se vrátím na stezku. Stezka vede z Kandestegu do Adelbodenu přes další sedlo. Frutigen je dole v ústí obou údolí. Jít zpět do Kandestegu tu stejnou cestu, co jsem šel včera odpoledne, se mi nechce. Jít údolím rovnou do Adelbodenu a vynechat sedlo taky ne. Chtělo by to dostat se z Frutigenu rovnou na to pohoří. Skoro to vypadá, že to nejde, ale já to nějak vymyslím. Vstáváme o půl sedmé. Rychle…
Pátek 5. 7. 2019 S Francouzem Thomasem jsme si domluvili, aby nám přichystali snídani už večer, abychom mohli vyrazit brzo. Vstáváme po šesté a v 7 vyrážíme. Počasí je super. Prve nás čeká asi 600 metrů do prvního sedla. Jak se bavíme, tak nám to jde ráz dva a jsme tam přesně za hodinu. V sedle je rozcestník a chvíli přemýšlíme, jestli neodbočit doleva nahoru a jít přes jednu další chatu. Ale mohlo by tam být hodně sněhu, bude jistější…
Čtvrtek 4. 7. 2019 Vstávám po šesté, sbalím se, napiju čaje a sním trochu jídla a v 6:35 vyrážím z chaty. Akorát vidím, jak ti 3 Švýcaři, co tu taky spali, zrovna před minutou vyrazili. Včera večer jsem si uvědomil, že to, co vidím z okna, je Eiger a Kleine Scheidegg – tam dnes jdu. A tímto pohledem se kochám i při počátečním sestupu do Grindelwaldu. Jde to rychle. Je to 1000 metrů a jsem tam asi v 8. Město…
Středa 3. 7. 2019 V pokoji mám sice zatemněno, ale stejně se budím klasicky o půl šesté a pak pospávám. Budík mě budí v 6:40. Balím a jdu na snídani. Večer a ráno ještě prší, ale když před sedmou vyrážím, tak už neprší. Kdyby bylo takto pod mrakem celý den, vůbec bych se nezlobil. Prve trochu nastoupám k jezeru Tannensee a pak ještě víc na takový hřeben. Nalevo ode mě je hluboko pode mnou údolí a nad ním krásné hory…
Úterý 2. 7. 2019 Vzbudil jsem se někdy o půl šesté kvůli světlu, jako obvykle, ale pak jsem ještě pospával. Budíček 6:45, snídaně 7 hod. U snídaně potkám chodce, kterého jsem potkal už předchozí den, ale až teď se bavíme. Je z Lucernu a jde jen do Meiringenu. Vyrážím pár minut před osmou. Přede mnou je dlouhé stoupání, hodně dlouhé. Až do sedla je to 1800 výškových metrů. A protože jsme ve Švýcarsku, na konci vesnice je stanice lanovky a…
Pondělí 1. 7. 2019 Noc byla teplá. A krávy v protějším svahu cinkaly celou noc. Místy jsem měl trochu obavy, aby nepřišly až za mnou, ale pak jsem usnul. Vstávám asi 6:15, sbalím se a vyrážím. Nemám žádnou vodu, ani moc jídla. Takže doufám, ze ve vesnici Urnenboden něco nakoupím. Jsou to sotva 2 km. Ale obchod je zavřený. Tak jdu do hotelu a objednavám si snídani. Mají bufet za 16.50 CHF. Vidím, jak si paní balí svačinu – plněnou…
30. 6. 2019 Východ slunce je asi o půl šesté, takže se probouzím velmi brzo. Ale polehávám a vstávám někdy po sedmé. Nasnídám se a v 8 jsem připraven k odchodu. Ale moji noví švýcarští přátelé zrovna vstávají, tak zůstávám a povídáme. Společně vyrážíme v 9. Prve slezeme do vesnice, projdeme jí a pak začíná stoupání. První várka je z 1000 do 1600 m. Ne, že by šli Anna a Rafael úplně pomalu, ale zrovna když chci oznámit, že se…
29. 6. 2019 Spím u kamaráda v Praze. Budík zvoní v 5:30. Ach ach, ještě bych spal. Snídáme. Let mám v 8:25. 6:08 mi jede tramvaj a před sedmou jsem na letišti. Jdu na check-in. Letím se Sichuan Airlines a k nim do Číny asi ještě nedorazily vymoženosti jako on-line check-in. K odbavení mám stan a cepín obalené bublinkovou fólií a uvnitř malý nožík. Váží to 1,2 kg. Musím to odevzdat do nadměrných zavazadel, trochu paradox. Všechno jde tak rychle…
Rok se sešel s rokem nebo dvěma a je na čase zase zkusit nějaký menší přechod. Tentokrát padla volba na Švýcarsko a místní dálkovou trasu, která vede ze Sargansu na východě na hranicích s Lichtenštejnskem až do Montreux u Ženevského jezera. Celkem asi 380 km. Proč zrovna tato trasa? Alpy mám rád. Hodně jsem si to uvědomil na Novém Zélandu na přelomu 2017/2018, kde ty stezky často za moc nestály. (Ale tam to mělo zase jiná pozitiva.) Díval jsem se…
Čtvrtek 30. listopadu 2017 Od rána sněžilo. Bylo to moc hezké, ale začal jsem mít trochu obavy, aby to nezkomplikovalo moji cestu na letiště. Rozhodl jsem se, že pojedu podle předchozího plánu vlakem ve 14:38 z Hlavního nádraží. Pomalu se chystám a najednou zjišťuju, že už jsou 2 hodiny. Dobíhám šalinu. Na nádraží jsem s 10minutovou rezervou. Kupuju čaj do ešusu a jdu na perón, kde narazím na Báru! Jede z Kyjova do Ústí nad Labem. Aspoň to líp uteče….