Pátek 26. dubna 2019 Vstávám a jdu na snídani. Bára mi včera říkala, abych si všiml, že na snídani to bude samej důchodce. A skutečně. Jsem tu zdaleka nejmladší. Jídlo ujde a dokonce mají bezlepkové suchary a toastový chleba. Zvažoval jsem několik možností, co dál. Nabízela se možnost, že bych pokračoval v chůzi pěšky z Los Realejos zpět do hor. Cestovat souvisle pouze po svých má svoje kouzlo. Ale představa mnoha hodin stoupání skrz civilizaci a pak lesem až na…
Od začátku roku jsem si nevybral ani jeden den dovolené a už to chtělo někam vypadnout a trochu něco pochodit. Navíc jsem se začal konečně cítit trochu líp. Začátkem dubna jsem vysadil lepek a zatím se zdá, že to pomáhá. V neděli 14. dubna jsem začal na Kiwi.com zkoumat, kam bych mohl jet, pokud možno co nejdřív. Vyšlo z toho Tenerife a v úterý o 3 dny později jsem kupoval letenku na další úterý. Už nějakou dobu jsem věděl, že…
Celý rok 2018 byl ve znamení toho, že jsem na tom nebyl zdravotně nejlíp. Krátce po návratu z Nového Zélandu v únoru jsem onemocněl a docela dlouho jsem se z toho nemohl dostat. V květnu a červnu jsem zase běhal, dokonce jsem si na konci června zlepšil osobní rekord na půlmaraton o 5 minut, ale pak se můj stav zase zhoršil. Posléze jsem zjistil, že jsem na jaře prodělal mononukleózu. Prý je běžné, že je pak člověk oslabený a náchylnější…
Sobota 29. září 2018 Vstaneme, trochu se najíme a asi v 8:38 vyrážíme. Do města Valldemossa je to jen kilometr. Doufáme, že si budem moct nakoupit nějaké jídlo, ale supermarket otevírá až v 9:30, tak dlouho čekat nebudeme. Kupujeme tedy v kavárně vodu a nějaké sladké pečivo. Pokračujeme dál. Z výšky 400 m stoupáme do 900 m. Tady se to trochu komplikuje. Postupujeme podle trasy, kterou David našel na serveru outdooractive.com. Většinu cesty kopíruje GR221, ale tady vede přímější a…
Na začátku července mi napsala kamarádka, že si s manželem koupili letenky na 4 dny na konec září na Mallorku a jestli nechci jet s nimi. Moc dlouho jsem se nerozmýšlel a koupil letenky taky. Jediný háček byl, že letenka tam byla v 5:15 ráno z Vídně a zpět do Vídně jsme se měli dostat ve 23:15. Ale to jsem naštěstí nemusel řešit – David s Renatou to nějak vyřeší a já se přidám. Nakonec se přidalo ještě pár dalších…
Pátek 16. února 2018 Vstávám brzo. Sbalím se, najím se a vyrážím na zastávku, kde mi za chvíli jede letištní autobus. Asi jedu zbytečně brzo, ale někdo mě strašil, že ráno se může cesta na letiště protáhnout i přes hodinu. A každopádně je lepší jet dřív a pak čekat, než se stresovat. Letí mi to v 10 hodin dopoledne. Moc jsem toho v noci nenaspal, tak to trochu doháním v letadle. V Kantonu (Guangzhou) mám tentokrát na přestup 7 hodin….
Původně jsem myslel, že o zbylých 7 dnech výletu (včetně cesty zpět) už nebudu nic psát. Ale když jsem se dneska konečně po půlroce odhodlal napsat závěrečný článek o vybavení a dalších věcech, tak jsem usoudil, že by to přece jenom chtělo napsat něco i o těch pár zbývajících dnech, co jsem na Zélandu měl po skončení posledního trailu – Hollyford Track. Neděle 11. února 2018 O půl deváté ráno mě v hostelu vyzvedávají David a Lauren se svým autem….
Sobota 10. února 2018 Chata byla plná k prasknutí, všech 12 matrací bylo obsazených. Ale nikdo nechrápal, takže jsem se vyspal docela dobře. První vstává Ester někdy o půl sedmé a pak já o tři čtvrtě na sedm. Vyrážím v 7:25. Dneska to bude snadné. Jdu pouze na začátek stezky k parkovišti asi 10 km. Je to velice rovná a rychlá cesta. Za hodinu dojdu Ester a asi v 9 jsem u auta. Mám náskok, tak se jdu ještě podívat…
Pátek 9. února 2018 Jako skoro každý den jsem se i dnes vzbudil hrozně brzo – asi ve 4:30. Nebo 5:30? Spím dál a pak mě asi o půl sedmé probudí zvuky uvnitř chaty – Ester vstává. Mně je dobře ve stanu a nechce se mi ven. Vstávám v 7:15. Stan je tentokrát fakt hodně mokrý a jsou na něm stovky sandflies. Naštěstí se mi podaří je při balení setřepat. Ovšem to balení byl boj – je jich tu fakt…
Čtvrtek 8. února 2018 D+L vstávají po šesté a když já vstanu po sedmé, tak už jsou pryč. Snídám, pak se pokusím trochu spravit botu – pod levým palcem už není podrážka a bojím se, že brzo začnu šlapat přímo na holý palec. Zkouším tam nalepit ducktape a pak to přišít k botě, ale vůbec to nejde. Jehlu ještě propíchnu dovnitř, ale ven je to bez šance. Tak zůstanu jen u pásky, ale vydrží to jen pár km a pak…