Via Alpina 1: Úvod

Via Alpina 1: Úvod

Rok se sešel s rokem nebo dvěma a je na čase zase zkusit nějaký menší přechod. Tentokrát padla volba na Švýcarsko a místní dálkovou trasu, která vede ze Sargansu na východě na hranicích s Lichtenštejnskem až do Montreux u Ženevského jezera. Celkem asi 380 km.

Copyright Cicerone, stáhnuto z https://www.cicerone.co.uk/the-swiss-alpine-pass-route-via-alpina-route-1

Proč zrovna tato trasa? Alpy mám rád. Hodně jsem si to uvědomil na Novém Zélandu na přelomu 2017/2018, kde ty stezky často za moc nestály. (Ale tam to mělo zase jiná pozitiva.) Díval jsem se například na trasu Via Alpina Red, to je asi nejdelší trasa přes celé alpy – z Nice do Terstu. Někdy bych chtěl zkusit jít z Terstu, kam dojdu třeba za měsíc. Ale teď jsem chtěl něco na 2 týdny.

Švýcarsko mě lákalo taky z toho důvodu, že jsem tam byl třikrát jako dítě a přišlo mi fajn vrátit se na některá místa, kde jsme tehdy podnikali výlety. Základnu jsme mívali ve Frutigenu, což je nedaleko hor Eiger, Mönch a Jungfrau, takže v srdci Bernských alp. Trasa Via Alpina 1 vede přes Kandersteg, což je asi 5 km od Frutigenu. Snad bych mohl i navštívit naše rodinné známé, u kterých jsme tehdy bydleli.

Společné foto ve Frutigenu (2003)

Ve Švýcarsku jsem byl naposledy v roce 2008 a tehdy jsme se sborem zpívali na soutěži ve Vevey a Montreux. Mám na to hezké vzpomínky. Nebylo by super přejít pěšky přes celé Švýcarsko a skončit u Ženevského jezera v Montreux? Jasně že bylo! Takže to je další, co mě na tom lákalo. No a samozřejmě krásné hory.

Montreux (březen 2008)

Má to ovšem i pár háčků. Švýcarsko je drahé. Hodně drahé. Když jsem šel v alpách přes Rakousko a Itálii, rád jsem využíval horské chaty. Přišlo mi, že ty ceny jsou úplně v pohodě. Tentokrát jsem se nakonec rozhodl si vzít stan a budu spát venku. To má svoje pozitiva, člověk si víc užije přírodu, ale taky to znamená váhu navíc a to mě moc netěší. Chtěl bych si do budoucna sehnat nějaký lehčí přístřešek, ale tento výlet řeším dost na poslední chvíli, takže jsem to už nezvládl.

Další věc je sníh. Před 2 týdny jsem byl v Itálii v pohoří Orobie a kvůli sněhu jsem musel dost měnit plány. Prý je to letos extrém. Je to hlavně tím, že jak bylo v květnu škaredě, tak na horách hodně sněžilo. Trochu jsem tu situaci ve Švýcarsku konzultoval s jednou chatou a výsledek je, že si beru cepín. Další váha navíc, ale co nadělám.

A pak je tu ještě jedna věc, ze které mám obavy, ale snažím se s tím už předem smířit. Ta trasa prochází největšími místními taháky. Bude tam hodně turistů, lanovek a turistických městeček. Stezka vypadá tak, že se jde do sedla, pak ze sedla až dolů do údolí do nějakého městečka, pak zase nahoru a takto pořád dokola. Klasická alpská stezka se dá očekávat v horních partiích v okolí sedel, ale dole to budou spíš širší cesty, někdy i asfalt. Anebo se jde hezkou pěšinkou podél řeky a na druhé straně řeky vede silnice. Jsem na to zvědav. Snad to nebude tak zlé.

Dnes odpoledne jedu do Prahy a zítra ráno odlétám do Curychu. Držte mi palce!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *