Neděle 1. října 2023

Brzo ráno jsem zaregistroval prve první skupinu, když vstávala. To jsem pak celkem v pohodě zase usnul. Ale když vstával švýcarský pár, což bylo kolem páté, tak už jsem pak moc nespal. 

Vstávám asi 6:40. Snídám, balím a v 7:24 vyrážím. Dnes už to bude snadné! Pokud si to nikde neprodloužím, tak to bude asi 13 km a možná 250 m stoupání. A takových 1200 m dolů. 

Prve sestoupím zpět dolů k Täschalp, trvá to ani ne půl hodiny. Pak přejdu potok a pokračuje travers nad údolím. Jak dojdu za roh, tak se mi ukáže Matterhorn, už celkem zblízka. Matterhorn teď už uvidím skoro furt. Je to fajn kulisa. 

Stejně jako včera, i tady se objevují úseky se zvýšeným rizikem pádu kamenů. Celé je to tady nestabilní. 

Asi po hodině a půl dojdu k odbočce směrem nahoru. Chvilku se rozmýšlím a pak se rozhodnu do toho jít. Vylezu ke Stellisee, které je populární tím, že se v něm hezky zrcadlí Matterhorn. Klasický insta spot. 

U jezera jsem v 10:38. Je tu všude kolem už celkem dost lidí. Ale žádná hrůza, mohlo to být určitě horší. Udělám pár fotek a pak pokračuju mírně oklikou směrem dolů k Zermattu. Sestup dolů je celkem příjemný. 

Ve 12:16 procházím kolem mého hostelu, je ve svahu nad městem. Check-in je až ve 4, takže pokračuju dál do centra. 

Ve 12:23 jsem u kostela dole ve městě a tady trasa, aspoň podle průvodce, končí. Hurá! Jsem rád, že mám splněno a už nikam nemusím. Bloumám po městě. Hlavně teda po hlavní ulici (Nádražní), kde jsou všechny obchody. Docela by se mi líbilo si koupit nové silniční běžecké boty. Stejně už je potřebuju a mohl bych si zítra ráno po dlouhé době zaběhat – příští sobotu běžím Vokolo Priglu a tělo si potřebuje vzpomenout na ten pohyb. Ale mám smůlu, všichni tu vedou jen obuv na chození v horách. Popřípadě ještě i nějaké ty terénní běžecké boty, například Hoka. Nevadí. Taky bych chtěl triko na cestu domů. Nakonec nacházím, aspoň něco!

Ve 3 mám pořád ještě hodinu čas, tak si sednu do hezkého parku kousek nad hostel a něco řeším na mobilu. 

Ve 4 se ubytuju, dávám sprchu, přeperu oblečení. Pak úřaduju a píšu blog. Teď mám hotovo, je 17:57 a za 3 minuty se podává večeře, kterou jsem si objednal na hostelu! Jdu na to!

Večeře byla ok. Nějaká zeleninová polívka, salát, vege lasagne a kousek buchty.

Po večeři jdu najít nějakou zahrádku, kde bych si dal pivo – aspoň jednou si to můžu dopřát. Nacházím bar v rámci nějakého hotelu. Venku jsou 2 stolky. U jednoho sedí pár. Sedám si ke druhému stolku. Je tu cedule, na které je napsaná nejasná zpráva, že si můžu dopřát drink venku a že “Feel free to contact the reception desk”. Tak se ptám borca u vedlejšího stolu, jestli teda chodí obsluha, anebo si mám jít objednat dovnitř. Ubezpečí mě, že servírka dojde.

Servírka skutečně dojde, ale dostanu pojeb, že jsem si měl jít objednat dovnitř. Vysvětluju, že mi to nebylo jasné, tak jsem se ptal borca vedle. To nepomáhá. Pivo dostanu, ale baba mi jasně dává najevo, že jsem to podělal! Tak ještě říkám, že bych jim doporučil změnit ten text na tom papírku, že to z toho není jasné. A na to ona: “zajímavé” Pak přijedou nějací borci na kolech, kteří se s ní dají do řeči, a zjišťuju, že je to Češka! No vida!

Piju pivo a píšu pohledy. Trochu u toho vymrznu – přece jen jak přestane svítit slunko, tak je tu všude chladno.

Platím 8 franků za pivo, najdu schránku, vkládám pohledy a jdu zpět na hostel. Usadím se u recepce a ještě dělám nějaké věci. Spát jdu kolem desáté.

20 km, stoupání 659 m, klesání 1726 m. Celkem 274 km.