Sobota 6. 7. 2019

Mám trochu dilema, kudy se vrátím na stezku. Stezka vede z Kandestegu do Adelbodenu přes další sedlo. Frutigen je dole v ústí obou údolí. Jít zpět do Kandestegu tu stejnou cestu, co jsem šel včera odpoledne, se mi nechce. Jít údolím rovnou do Adelbodenu a vynechat sedlo taky ne. Chtělo by to dostat se z Frutigenu rovnou na to pohoří. Skoro to vypadá, že to nejde, ale já to nějak vymyslím.

Vstáváme o půl sedmé. Rychle se sbalím, snídáme a pak vyčkávám. Christian a Friedi totiž vyrážejí v 8:30 a já jsem řekl, že půjdu s nima.

Rozloučíme se, uděláme si společné selfie a můžu vyrazit. Díky moc za vřelé přijetí! Prve jdu nakoupit do supermarketu, pak na poštu poslat stan a nafukovačku a skládací láhev do Ženevy do hostelu – tam budu končit. Rozhodl jsem se, že s tímhle proměnlivým počasím to stejně na stan moc není.

Z města vyrážím v 9. Jde to dobře. Pomalu stoupám směrem k hoře Elsighorn, která se tyčí asi 1500 m nad Frutigenem.

Ale až na ni nevylezu. Dojdu na Elsigenalp. Je to takové hezké místo zhruba v 1800 m. Jsou tu 2 jezírka a vede sem lanovka.

A pak stoupám až na hřeben, na horu First (2548 m). Je odtud krásný výhled zpět na Blümlisalphütte, kde jsem včera obědval.

Tento hřeben pokračuje až do sedla, kam dnes chci. Ale nejde tam jít přímo, musím prve slézt do 1900 m a pak zpět nahoru do sedla.

Když mám začít znovu stoupat, přichází déšť. Vypadá, že bude pěkně lít, tak se schovávám u posledního domu. Dobře jsem udělal, prší fakt hodně. Za 15 minut to poleví, skoro úplně přestane, tak jdu na to. Zbývá 400 metrů.

Začíná zase pršet. Co se dá dělat, jdu dál. Lije.

Těsně před prvním falešným sedlem dojdu jednu holku. Nevěděla o mě, tak se pěkně vyleká. Předbíhám ji a letím dál. Takto rychle jsem už dlouho nestoupal. Jsme v mraku, viditelnost nulová.

Hurá, jsem v sedle. Bunderchrinde (2382 m). Rychle dolů. Všude tečou potoky vody. Ze stezky je bažina.

V 16:15 docházím k chatě Bunderalp Berghaus (asi 1700 m) a zvenku na mě mává Thomas – je tu, jak jsme se včera domlouvali, super! Ubytovávám se. Je to vlastně normální Alm – statek – trochu předělanej, aby šlo ubytovat hosty. Dole je jídelní místnost a nahoře v podkroví je noclehárna. A pod noclehárnou cinkají a bučí krávy. Provozuje to tu židovská rodina a nemají tu normální pivo, jen nealko. Dáme si aspoň to. Asi po hodině dojde ta Američanka, co jsem ji potkal před sedlem. Budem tu dnes jen my 3. Nakonec se vyčasilo a je krásnej večer.

Prý v kolik chceme večeři. V 6. Fajn. Ale je to bída. Těstoviny s nějakou rajcatovou omáčkou. A jako dezert kalíšek zmrzliny.

Někdy o půl deváté jdeme spát.